"Dodnes z toho mám husí kůži," přiznává český kouč Tomáš Bank. Tehdejší rakouský šéftrenér Hans Pum vzpomíná: "Stál jsem nad cílovým skokem, viděl dlouhou rudou skvrnu na sněhu, asistoval při Gernotově transportu – a říkal jsem si: Na všechno se vykašlu. Tuhle práci dělat nechci."
Dlouho poté pronásledovaly ředitele závodu Fredyho Fuchse noční můry, zdál se mu stále stejný sen: "Jak lyžař vylétává na Lauberhornu z trati a sráží se s vlakem."
Onoho 18. ledna 1991 měla kvalifikace určit třicet postupujících do hlavního závodu. Reinstadler věděl, že jeho výkonnost je na hraně postupu. Překročil limit svých možností – a na cílovém svahu byl rezervoár jeho sil zcela prázdný.
Ztratil rovnováhu. Terénní vlna jej katapultovala do vzduchu. Proletěl 40 metrů, špička lyže se mu zadrhla v širokém oku ochranné sítě, jenže tělo pokračovalo dál. Setrvačná síla rozlomila lyžařovu pánev, pod ním se rozlila zlověstná kaluž temně rudé krve. Zůstal ležet v hlubokém bezvědomí.
Ve vrtulníku transportujícím jej do nemocnice ihned dostal dva a půl litru krve. "Okamžitá pomoc zabránila nejhoršímu," uklidnil hlasatel na stadionu diváky.
Byla to lež. Ve 21 hodin lékař Bruno Durrer věděl, že navzdory transfuzi celkem čtyřiceti litrů krve jsou poškození stehenních tepen příliš rozsáhlá. V 0:40 telefonoval do hotelu Alpenrose, kde bděli šéfové rakouského týmu: "Nezachránili jsme ho."
Budoucí olympijský vítěz Stephan Eberharter, jeden z nejlepších kamarádů Reinstadlera, následujícího rána přišel na snídani. "Tam mi řekli: Všechno už je jedno. Gernot zemřel."
Závod, do nějž se Reinstadler tolik chtěl kvalifikovat, byl zrušen.
Jeho tragédie změnila sjezdové lyžování. "Zrušili kvalifikace, u tratí zmizely úzké ploty, zmenšila se oka v sítích, později byly na nejhorších místech textilní matrace nahrazeny plastovými," líčí Tomáš Bank.
"Chorvat Zrnčič do nich teď v tréninku vlétl rovně a nic se mu nestalo. Dřív by bylo po něm. Ale i tak. Rozvoj bezpečnosti kráčí ruku v ruce s rozvojem rychlosti."
Přízrak vážných zranění visí nad sjezdy dál. "Nehody nikdy nevyloučíte," říká Hans Pum, nyní ředitel rakouského svazu. "I tehdy si každý myslel, že se něco takového prostě nemůže stát. A pak se všichni ptali: proč k tomu došlo?"
Na náhrobním kameni Gernota Reinstadlera se dnes skví nápis: "Boží vůle nezná žádné proč."
