"Diváci odhalí věci, které by nás samotné nikdy nenapadly," vysvětluje důvod takového promítání režisér Petr Nikolaev. Ten si při něm mimochodem sedá zásadně na schody, a nikoli na sedačku mezi diváky.
"Mám tak přehled o celém sále," směje se s tím, že se často přistihne, že se víc než na plátno dívá do publika. "Snažím se z jeho reakcí vyčíst, jak která scéna na lidi funguje, je to pro mě důležité," říká.
Konkrétní historické události hrají ve filmu Lidice důležitou úlohu (z natáčení)
Nezbytnost "poradních" projekcí potvrzuje i producent a střihač Lidic Adam Dvořák. "Po každé projekci si všichni sedneme a řekneme si, jak kdo film pochopil či nepochopil. Obzvláště u prvních verzí je přitom pohled někoho nezúčastněného klíčový," vysvětluje Dvořák, který při stříhání Lidic strávil tři měsíce a postrádá tak potřebný nadhled.
"Člověku, který zná scénář nazpaměť a půl roku nedělá nic jiného, než že podle něj točí film, připadá řada věcí samozřejmých, ale divák neznalý tématu to může vidět jinak," tvrdí a jako příklad uvádí problém časového zařazení příběhu.
Reportáž z natáčení klíčové scény svatby
"Když jsme film pouštěli poprvé, narazili jsme na to, že se lidé ztráceli v datech. Neorientovali se v tom, co bylo před válkou či po válce, nespojovali si některé historické události s dějem tak, jak bychom potřebovali," popisuje. Konkrétním výsledkem diváckých připomínek tak prý budou titulky s daty, které uvozují jednotlivé časové úseky.
Vyznáte se?
Cenné rady testovacího publika se však netýkají pouze struktury, faktů či logiky. "Ptáme se, jak na koho která scéna působila emocionálně, jestli to bylo takzvaně moc či málo. Také nás zajímá, jestli jsou dost jasné vztahy mezi hrdiny - my jim rozumíme, protože jsme je s herci sami modelovali, ale u toho divák nebyl," podotýká.
Lidice navíc patří mezi značně "zalidněné" filmy: protože popisují osudy obyvatel celé jedné vesnice a ještě se převážně jedná o události, které se skutečně odehrály, je správná orientace v tématu a ději obzvlášť důležitá.
U některých dialogů se tak v pracovní verzi snímku objevují titulky, které sdělují, že se jejich obsah trochu pozmění.
"Většinou přidáváme jen pár slůvek, která ozřejmí, koho na plátně vlastně vidíme. Například v úvodu, kdy postava Šímy (Karel Roden - pozn. red.) vstoupí do hospody plné lidí, diváci jen těžko stíhali rozlišovat, kdo je kdo. Dokonce považovali jednoho ze Šímových synů za bratra. Stačilo přidat oslovení a hned je jasno," říká Dvořák s tím, že v zájmu snazší orientace v už beztak spletitém ději nejspíš vypustí z úvodu i jednu či dvě kratší scény. "Vystupují v nich epizodní postavy, které se klidně dají představit i později. Proč mást diváka zbytečně," uvažuje Dvořák.
Vítaná kalamita
Od tvaru, který viděli diváci na poslední prosincové projekci, by se prý nicméně výsledek už příliš lišit neměl.
"Možná si ještě trochu pohrajeme s chronologií, ale jinak nás čeká už jen tradiční cizelování. To znamená čistit, zjemňovat, hrát si s obrazem. A taky samozřejmě doplnit postsynchrony, triky a hudbu, která je zatím ještě rozpracovaná," vypočítává Dvořák s tím, že v plánu jsou i nějaké dotáčky. Ty jim prý ale výrazně usnadnil brzký příchod zimy.
"Chybí nám jen pár scén, převážně takových, ve kterých se vyskytuje sníh. Tu hlavní, která závisela na počasí, máme ovšem kupodivu hotovou," vypráví Dvořák s tím, že potřebovali záběr zasněžené pláně. "Původně jsme počítali, že se na ni vrhneme až na jaře, ale kalamitní počasí nám vyšlo vstříc. Asi jako jediným," usmívá se.
Lidice vyprávějí příběh vesnice, kterou nacisté smetli ze zemského povrchu, skrze osudy konkrétních lidí. Hlavní postavou je František Šíma, který jako jediný muž z Lidic tragédii přežil. V inkriminované době se totiž nacházel ve vězení, kam ho soud poslal za zabití syna.
V hlavních rolích uvidíme Karla Rodena, Zuzanu Fialovou, Zuzanu Bydžovskou, Jana Budaře, Romana Luknára, Ondřeje Nováka a další. Premiéra je plánována na 9. června 2011.
