"Bylo. Když půl hodiny před startem začnete zvracet, je těžké dojít na dráhu. To je jiné než nachlazení nebo horečka. Byla to absolutní slabost, nemohla jsem nic udržet v sobě. Nikdy by mě nenapadlo, že mi střevní potíže mohou zabránit v závodění. Ale prostě to nešlo."
Vždy jste platila za bojovnici, která chce závodit i při vážných zdravotních problémech. Tentokrát vám muselo být hodně zle, když jste neodstartovala. Kdy jste začala cítit, že nejste ve své kůži?
Od úterka. Ve středu mi bylo strašně, ale pořád jsem si říkala: Máš čas. Jenže v sobotu jsem se na tréninku šla rozběhat, uběhla jsem 100 metrů a šlo to ze mě ven. Mé tělo vážně nebylo připravené.
Tak vás kouč odhlásil. Měla jste pak vůbec chuť závod sledovat?
Cítila jsem velkou bezmoc. Seděla jsem na tribuně, protože jsem chtěla vědět, kolik ostatní pojedou. Ale jakmile odjela poslední dvojice, zmizela jsem ze stadionu. Nebylo mi tam příjemně.
VIDEO: Podívejte se, jak reagoval trenér Novák
Ukápla nějaká slza?
Nejen jedna.
Co jste říkala výsledkům?
Čekala jsem, že Beckertová pojede dobře. I Kanaďankám se závod docela povedl.
Vynahradíte si heerenveenské trápení už za týden v Berlíně?
Snad. Ale neudržím teď v sobě skoro žádné jídlo. Nevím, nakolik bude tělo oslabené, jestli bude mít příští sobotu dost sil. I když natěšená na závody jsem pořád.
Jaké léky berete?
Dovezli mi něco, co smím brát. (Kouč: "Včetně endiaronu.") Bohužel, tělo mi oznamuje, že je mu to stejně jedno. A nedá si domluvit.
Jeden závod není konec světa, i bez něj můžete být celkovou vítězkou Světového poháru na dlouhých tratích.
Ale musela bych teď pořád vyhrávat. A ta Beckertová bude jezdit fakt dobře.
