Anebo si užívat pobytu na pomyslném basketbalovém Everestu. Vždyť český tým za jeden rok vyšplhal z desátého místa v Evropě na druhé ve světě.
"Ten úspěch pro mě má zlatou hodnotu. A je za tím ještě něco víc. Nedávno jsem řekl, že jsme nepřešli ani ulici a najednou se po nás chtělo, abychom vystoupali na Mount Everest. A my jsme na něj vystoupali. To je velké vítězství českého národního týmu. A jsem rád, že to lidi chytlo. Kolem se řeší jenom basket a to je hrozně příjemný," hledal Lubor Blažek pocity.
Vraťme se ještě k finále. Co podle vás rozhodlo v americký prospěch?
Nezvládli jsme rychlé protiútoky soupeře. Prohrávali jsme situace tři na dva, dva na jednoho. Kdybychom je donutili víc hrát pět na pět, hra by byla vyrovnanější. Pro tým bylo traumatizující zranění Jany Veselé. Všechny hráčky ji ale nahrazovaly s velkou bojovností. Skončilo to sice o dvacet, ale pro diváky to snad nezajímavé nebylo. Někdy prohráváte o dvacet a jste tam z toho úplně zdrcenej. Mě to i za tohoto stavu hrozně bavilo. Furt bylo něco, co se dalo s družstvem zkoušet. Družstvo chtělo a bojovalo a diváci se bavili.
Dalo se něco udělat s útočnými doskoky soupeře? Na ně jste v prvním poločasu prohrávali výrazně.
Samozřejmě dalo, chyby tam byly. Ale byli jsme pod plnou palbou Spojených států. A i jejich hráčky bojovaly. Myslím, že tomu daly daleko víc. Takže žádný risk, žádné střídání do různých sestav.
Byl právě tento problém na obranném doskoku tím prvkem, který vám zabránil v poločase vést a dostat tím Američanky pod psychický tlak?
Určitě je škoda, že jsme jim dávali míč do hry opakovaně. Takže možná ano. Může to tak být.
Co se Janě Veselé stalo?
Já přesně nevím. Dělají se nějaká vyšetření a já pevně věřím, že bude v pořádku a že se bude moct zúčastnit závěrečných oslav, protože ona se o to stříbro zasloužila obrovskou měrou.
Bylo těžké se soustředit na koučování v závěru, kdy celá hala skandovala?
To byla velká odměna, byl bych rád, kdybych to zažil dvakrát i víckrát za život, ale zatím jsem takovouhle atmosféru nezažil. O ní se mi snilo.
Dá se tenhle úspěch překonat?
Myslel jsem si, že zlato z mistrovství Evropy nic nepřebije. Ale tohle je pro mě větší zážitek.
ÚSPĚŠNÝ KOUČ. Trenér českých basketbalistek Lubor Blažek dovedl své svěřenkyně do finále mistrovství světa.
Lze vůbec říct, čeho si vážíte nejvíc?
Vážím si toho, že jsem u toho byl. Že jsem tuhle důvěru dostal a že jsme splnili to, co jsme si řekli. Samozřejmě štěstí člověk musí mít vždycky. Tři měsíce utekly velice rychle a teď jsou to jen vzpomínky. Ti lidé mi budou moc chybět.
Jaká je vaše budoucnost u české reprezentace?
O mé budoucnosti to není. Je to o budoucnosti týmu a o tom, abychom zajistili výhled pro olympijské hry. Tady jde o to, aby se děcka narvala do hal a chtěla být jako Hana Horáková nebo Eva Vítečková. A taky k nim do těch hal dostat i trenéry.
