Jen tak mimochodem. Na nejlepší hráčku Evropy čeká Česká republika už třináct let. Letos bych měl jeden takový tip...
Jenomže jednatřicetiletá rozehrávačka by možná o takovou trofej ani moc nestála. Důležitý je pro ni týmový úspěch. "Tak skvěle jsme to zvládly proto, že tu bylo dvanáct holek, které věděly, co chtějí," říkala Horáková. A družstvo vzývala i v dalších odpovědích.
Co pro vás znamená cena pro nejužitečnější hráčku turnaje?
Pro mě je tím hlavním stříbrná medaile. Na minulém šampionátu tu cenu dostala Penny Taylorová. A ta tam byla úplně nebranitelná. Mně přijde, že já takhle nehrála. Kdybych neměla lidi kolem, kteří střílí a brání, nikdy bych to nevyhrála. Je to ocenění pro celý tým.
Nehecoval vás někdo kvůli tomuto ocenění?
Ne, to vůbec. Možná to někdo zmínil, ale to jsme braly spíš jako ze srandy.
Pózovala jste tam ale zkušeně.
To my máme s holkama nacvičený. Když se řekne "sexy look", víme, jak se máme zatvářit. Prosadila to Ilča Burgrová s Petrou Kulichovou. Ty se to snad dočetly někde v časopise.
KAPITÁNKA. Hana Horáková se chystá střílet na koš ve finálovém zápase MS se Spojenými státy
Přiznejte, nebyla po čtvrtfinále a semifinále přece jen větší euforie?
Ono je to takové vždycky. Když dostanete medaili po vyhraném zápase. Ale i tohle je neuvěřitelné. A navíc, kdybychom třeba ten poslední zápas vyhrály, máme jen třetí medaili. Takhle máme stříbro.
Polovinu zápasu jste Američanky trápily. Co se stalo, že se to pak nepovedlo?
Ony mají dvanáct hráček, které mohou střídat. Nám naopak vypadla Jana Veselá, která má, chudák, bolavou hlavu. Myslím si, že hlavní je to, že se do velkých akcí dostávají každoročně. Vždycky jdou s tím, že chtějí hrát finále. U nás je to tak, že si říkáme: Uvidíme, jak daleko dojdeme.
Kdy jste začaly tušit, že už je to v háji?
Když jsme nastoupily do druhý půle a ony nám odjely. Ono je to hrozně těžký. Jste ve finále, musíte se na to koncentrovat, ale je to fakt důležitej zápas.
Takže bylo mnohem obtížnější se na finále zápas soustředit než na zápas s Austrálií?
Ježíš, to určitě jo.
Jaké jste měla pocity, když zápas končil, ale všichni diváci už skandovali?
V Brně i ve Varech byli diváci úplně úžasní. Nebylo to jenom o tom, že by diváci tleskali ve stoje. Když jsme potřebovali pomoct, tak nám pomohli. A ty pocity... Když mi navlíkli na krk medaili, tak jsem uvěřila, že se to stalo. Věděla jsem, že máme druhé místo na světě a že nám ho už nikdo nevezme.
Jakou budoucnost má tenhle tým?
No, Iva Večeřová skončila. A ta skvěle bránila, v útoku dávala důležitý koše. To už je jeden kamínek, který vypadl. To je ale přirozený vývoj. Někdo skončil. Teď bude záležet, kdo to doplní a jak ty mladé hráčky budou chtít a budou dobrý.
A co vy a reprezentace?
Já nevím, tohle ještě neřeším.
Kdy se máte hlásit ve Fenerbahce Istanbul?
To je právě to. Teď to musíme oslavit a v pondělí už frčím do Brna. Zařídím nějaké věci a ve středu letím, bude to hektické.
Co vy a WNBA? Prý jste se nechala slyšet, že vás mrzí, že jste to nezkusila.
Ne, ne. Já jenom říkala, že mě to mrzelo ve chvíli, kdy jsem viděla medailonek Evky Němcový. Ale já už své tělo do tohohle pekla nepošlu.
