Podivíny hledající hledají stopy dřeva v kamenném útvaru na úbočí Araratu nebo třeba zbytky kol na dně Rudého moře spojuje jedna věc: touha dokázat události popsané ve Starém zákoně.
Anebo touha po slávě a penězích, ušklíbají se kritici při řečích o Noemově arše či egyptských vozech utopených v moři.
Výzkumníci z amerického Národního centra pro atmosférický výzkum (NCAR) a Coloradské univerzity nyní v revue PLoS One publikovali studii, která ukazuje, kde se druhý zmíněný příběh mohl teoreticky odehrát (výtah ze studie zde). Materiál vznikl během projektu zkoumajícího vliv tajfunů na příbojové vlny.
Není Rudé jako Rákosové moře
Potápěčům, kteří dosud na dně Rudého moře hledali zbytky kol faraonových vozů, studie vzkazuje: samá voda. Nový počítačový model zkoumal mapu starověké nilské delty, jak ji podle Herodotových zápisků sestavil anglický geograf James Rennell. A ukázal na dnes už zaniklé, takzvané pelusijské rameno delty Nilu.
Toto rameno podle Renella mělo ústit nikoliv přímo do Středozemního moře, ale do papyrovým rákosím zarostlé pobřežní laguny pojmenované Tanis. Aby zde mohlo dojít k přechodu vod, musela by právě ona být oním "Rákosovým mořem" (hebrejsky "jam suf") z Bible. O poloze této vodní plochy se dosud vedou spory, anglický překlad Bible ze 17. století ji totiž označil za Red Sea, tedy Rudé moře.
Celonoční vítr
V biblické knize Exodus stojí, že "Hospodin hnal moře silným východním větrem, který vál po celou noc, až proměnil moře v souš". Studie to považuje za možné: "Vítr o rychlosti 63 mil za hodinu, trvající aspoň 12 hodin, by dokázal 'zatlačit' vodu, jejíž hloubka se zde odhaduje na necelé dva metry, do ramene řeky a do laguny".
To by na čtyři hodiny odkrylo průchod zhruba tři až čtyři kilometry dlouhý a čtyři a půl široký. Dost pro to, aby Mojžíš a Izraelci mohli přejít suchou, byť poněkud blátivou nohou.
Stanovit průtok a hloubku vody pelusijského ramene Nilu umožnila výzkumnému týmu rozsáhlá analýza archeologických záznamů, satelitního měření a současných map oblasti. |
Skeptici ovšem mohou namítnout, že pro statisícový zástup včetně dětí a starců by těch pár kilometrů při silném protivětru bylo příliš obtížných. I autoři studie si nechávají distanc a říkají, že jejich práce jen ukazuje "možný scénář událostí, které se měly stát před více než třemi tisíci lety, ačkoliv odborníci si nejsou jistí, zda se vůbec udály".
Řada teď přijde na archeology a nezbývá než čekat, jestli za nějaký čas na dně zaniklého říčního ramene objeví zbytky faraonovy vozby. I tak ale zůstane otázka, zda před tisícovkami let odvál vodu fyzikálně vysvětlitelný vítr, nebo tam Mojžíšovi pomohl vyvést lid z Egypta Bůh, bez odpovědi. Tu už počítačový model vysvětlit neumí.
KNIHA EXODUSDruhá kniha Starého zákona vypráví o odchodu Mojžíšem vedených izraelských kmenů z Egypta. Exodus 14, 6-9: Farao dal zapřáhnout do svého válečného vozu a vzal s sebou svůj lid. Vzal též šest set vybraných vozů, totiž všechny vozy egyptské. Na všech byla tříčlenná osádka. (...) Izraelci navzdory všemu vyšli. Egypťané je pronásledovali a dostihli je, když tábořili při moři, dostihli je všichni faraónovi koně, vozy, jeho jízda a vojsko. 15-16: Hospodin řekl Mojžíšovi: "Proč ke mně úpíš? Pobídni Izraelce, ať táhnou dál. Ty pak pozdvihni svou hůl, vztáhni ruku nad moře a rozpoltíš je, a tak Izraelci půjdou prostředkem moře po suchu." 21-23: Mojžíš vztáhl ruku nad moře a Hospodin hnal moře silným východním větrem, který vál po celou noc, až proměnil moře v souš. Vody byly rozpolceny. Izraelci šli prostředkem moře po suchu. (...) Egypťané je pronásledovali a vešli za nimi doprostřed moře, všichni faraónovi koně, vozy i jízda. 26-28: Hospodin řekl Mojžíšovi: "Vztáhni ruku nad moře! Vody se obrátí na Egypťany, na jejich vozy a jízdu." Mojžíš vztáhl ruku nad moře, a když nastávalo jitro, moře opět nabylo své moci. (...) Vody se vrátily, přikryly vozy i jízdu celého faraónova vojska, které vešlo za Izraelci do moře. Nezůstal z nich ani jediný. |