Rychlost 500 km za 4 dny: čínská zácpa bude trvat dva roky. Kam na záchod?

  • 51
Představte si, že uváznete v zácpě na dálnici D1 směrem na Prahu, trčíte tam už desátý den a kolona se má rozjet až za pár týdnů. Nebojte, hlady a žízní nezemřete. Vesničané vám prodají vodu a jídlo: láhev za stovku, bagetu za tři sta. Takhle nějak to chodí v největší zácpě světa v Číně.

Čínské úřady oznámily konec časově nejdelší dopravní zácpy lidských dějin, při níž řidiči museli žít deset dnů na dálnici z autonomní oblasti Vnitřní Mongolsko do Pekingu v koloně dlouhé sto kilometrů. Skvělá zpráva. Má jen dvě chybičky.

rekordní kolony

176 km a 18 milionů aut

Člověk by logicky předpokládal, že největší dopravní zácpa musí být v Číně. Omyl. Stala se ve Francii. Najdete ji dokonce i v Guinessově knize rekordů.

Byla dlouhá 176 kilometrů, táhla se směrem od Lyonu na Paříž a Francouzi v ní trpěli 16. února 1980. Nestalo se nic zvláštního: jen se spousta lidí vracela z hor a udělalo se špatné počasí. Hustě sněžilo, provoz se zpomaloval, auta klouzala, srážela se, až se kolona zastavila úplně. Trvalo den a noc, než se znovu rozjela.

Ale pozor. Lze najít ještě delší zácpu. Byla prý dlouhá na 250 kilometrů a přihodila se 9. května 2008 v brazilském Sao Paulu. Zní to dost neuvěřitelně – a neověřitelně.

Oficiálně je proto druhá největší dopravní zácpa všech dob dlouhá "jen" 150 kilometrů. Postihla v roce 1993 řidiče na dálnici směrem k Hamburku.

Německo má ovšem ještě jeden primát: zažilo zácpu, v níž uvázlo zdaleka nejvíc aut. Bylo jich 18 milionů. Nesmíte to ovšem brát doslovně jako zácpu: tyhle vozy stály nárazník na nárazníku z obou stran německo-německých hranic od Baltu až po Aš při prvních Velikonocích po pádu berlínské zdi. Byla půlka dubna 1990 a zdálo se, že všichni západní Němci se chtějí podívat do bývalé říše Ericha Honeckera a všichni východní Němci se chtějí podívat do říše Kaufhausů a Neckermannů.

Na hraničních přechodech byly směrem od západu běžné padesátikilometrové fronty. Východním Němcům se to nelíbilo, a tak dokonce v Berlíně na protest proti kolonám aut zablokovali most; automobilová zácpa zřejmě přebila i radost z pádu železné opony.

Ta první: ta auta tam pořád ještě stojí.

Ta druhá: zácpy tam neskončí až do konce roku 2012.

Proč? A jak taková dějinná zácpa vzniká? A jak se v ní žije a hladoví?

Co tam řidiči jedí? Smrt hladem jim nehrozí. Vesničané z okolí jezdí uvnitř kolony na kolech a motocyklech a prodávají jim instantní nudle a vodu. Potíž je v tom, že lahev vody, která stojí normálně jeden jüan (přibližně 3 koruny), je k mání za desetinásobek ceny. Zřejmě kalamitní přirážka... Stejně předražené je i jídlo. A když chtějí horkou vodu, aby si připravili jídlo, zjistí, že stojí skoro stejně jako předražené instantní nudle.

Co jim hrozí? Řidiči si stěžují, že policisté je nechrání, přestože jich tam bylo rozmístěno na 400. V noci jsou vystaveni přepadům loupeživých tlup z okolí. List Beijing Morning Post napsal, že skupina asi osmi mužů přepadla v noci šest kamionů a odnesla si lup ve výši skoro dvě stě tisíc korun. Násilím řidičům kupodivu hrozí i prodavači jídla. Pokud předražené zboží nekoupí, klidně jim za trest rozbijí cihlou přední sklo.

Co dělají při čekání v koloně? Kolona se obvykle pohybuje rychlostí jeden až tři kilometry za den. Když vozy stojí, řidiči leží ve stínu pod podvozky, protože panuje letní vedro. Případně hrají karty, šachy nebo jiné hry, aby zabili nekonečný čas. Někteří se pokoušejí i vyjet. Vesničané jim za poplatek ve výši asi tisíce korun ukáží, jak vyjet z dálnice na jinou komunikaci.

Jak jsou na tom s hygienou? Téma, které není zrovna dobré rozebírat. Vody je opravdu málo, takže s mytím to není vůbec slavné. A záchody? Řidiči si musí odskakovat do příkopů vedle dálnice. Kritizují úřady, že nedokázaly ani rozmístit mobilní toalety.

Jak zácpa vznikla? Bezprostřední příčinou je rozbitá vozovka. Dálnice, kde se zácpa stala, je poměrně nová, ale vzhledem k tomu, že po ní jezdí především těžce naložené nákladní vozy, je povrch plný vymlácených děr. Automobily musí zpomalovat. Zkázu dokonalo několik drobných havárií, které se přitom staly. A současně i fakt, že zrovna v době, kdy byla silnice nejvíc zatížená, začaly úřady s opravami a tudíž omezením provozu.

Proč bývají v Číně často zácpy? Problém je mnohem širší. Zaprvé je patrné, že v bohatnoucí Číně jezdí příliš mnoho nových aut a silnice a dálnice, přestože do jejich výstavby stát hodně investuje, je nedokážou pojmout. Aut prostě přibývá rychleji než kilometrů vozovek, takže vozidla se na silnicích mačkají v nekonečných hejnech jako makrely. Zadruhé se v tomto konkrétním případě přidává závislost čínské ekonomiky na uhlí. Většina aut, která v zácpě uvízla, jsou kamiony vezoucí uhlí do Pekingu, aby tam bylo připraveno na zimu. Obrovské město spotřebuje nekonečné řady náklaďáků s uhlím.

víc aut, než na kolik stačí ulice

Prodej automobilů v Číně roste každým rokem rychleji, v roce 2008 se jich tu prodalo 9,4 milionu a v loňském roce už 13,6 milionu.

Čína investuje každý rok více prostředků do výstavby silnic. Bohužel to nestačí. I nové silnice totiž brzy zničí přetížené nákladní automobily, hlavně ty, které vozí uhlí do Pekingu.

Podle čínských úřadů bude v roce 2015 v Pekingu jezdit sedm milionů aut, ale ulice města dokážou pojmout jen 6,7 milionu aut. Už nyní úřady varují, že rychlost projíždějících aut tu může klesnout pod 14 kilometrů za hodinu.

Nakolik to řidičům vadí? Už je to nerozhází. Jsou zvyklí na dlouhé čekání, byť tohle je trochu nad normu. Právě ten zvyk je však někdy na obtíž: zpravodaj britského listu The Guardian z místa napsal, že jakmile se vytvoří zácpa, řidiči se přepnou na "zácpovou náladu", vypnou motory a jdou třeba spát. Když se cesta uvolní, zácpa trvá dál, protože hodně dlouho trvá, než se kolona zase rozjede.

Jaké jsou do budoucna vyhlídky? Zácpa bude, samozřejmě v menší podobě, trvat zhruba do půlky září, kdy skončí opravy a také doba nutná pro dopravu uhlí na zimu do Pekingu. Trasu dlouhou pět set kilometrů jedou řidiči náklaďáků běžně i čtyři dny. Historická stokilometrová zácpa se nyní scvrkla na asi dvacet kilometrů, protože policie odvedla část vozů na objížďku dlouhou přes 350 kilometrů. Ale mnoho aut na dálnici raději zůstalo, aby na objížďce nemusela platit dodatečné mýtné, které by dopravu prodražilo. Všechno má změnit železniční dráha, která má být dokončena v roce 2012. Řidiči si oddechnou – a svět bude mít po naději na další rekord.

Města, kterým je lépe se vyhnout

Sao Paulo

Pokud jde o zácpy, je to snad nejhorší město na světě. Paulistas, jak si obyvatelé brazilského Sao Paula říkají, se naučili v autech holit, převlékat, sledovat filmy, úřadovat, učit se jazyky... Ochromený dopravní systém je nutí trávit velkou část života ve voze. Na dojíždění z práce a do práce běžně potřebují čtyři hodiny. Kolony aut jsou tady i v neděli ráno. A když se v době špičky sečte délka ucpaných silnic, dává to dohromady i přes dvě stě kilometrů. Přispívají k tomu dva faktory: zaprvé obrovská megapolis s dvaceti miliony obyvatel a stovkami mrakodrapů leží v pahorkaté krajině, kde není jednoduché stavět nové estakády, zadruhé do přeplněných ulic vjede tisíc nových aut denně. Je to tím, že Brazílie prožívá bouřlivý ekonomický růst a bohatne. A tak se počet vozů ve velkých městech za poslední desetiletí zdvojnásobil. Bohatí se už naučili spoléhat na helikoptéry, takže Sao Paulo má druhou největší vrtulníkovou flotilu světa.

Los Angeles

Pamatujete na film, kdy Michaela Douglase coby ctihodného usedlého muže posedne v zácpě amok a stane se z něj násilnický stroj? Ne náhodou se to odehrálo zrovna v Los Angeles. Tohle město má nejhorší zácpy v USA i přes síť dálnic a mimoúrovňových křižovatek, které na snímcích vypadají tak působivě. Průměrný řidič v nich stráví 72 hodin ročně. Je to dáno tím, že více než 80 procent lidí jezdí do práce autem a jsou ve voze sami. Dalšími postiženými americkými městy jsou San Francisco, Washington, Atlanta, Chicago a Houston. V USA mají statistiky na všechno, a tak si spočítali i to, kolik zácpy stojí: v pětasedmdesáti největších městech prostojí auta ročně 3,6 miliardy hodin, což znamená spálení skoro 22 miliard dodatečných litrů pohonných hmot. Kvůli ztrátě času lidé nemohou odvést práci v hodnotě 67 a půl miliardy dolarů, což je 0,7 procenta HDP.

Peking

Dříve měli obyvatelé čínského Pekingu kola a ve špičce byly na křižovatkách obrovské davy cyklistů, kteří teď kvapně přesedají do aut, protože bohatnou. Ve dvacetimilionovém městě přibývá v průměru 2 100 vozů denně. Za první čtyři měsíce letošního roku do ulic čínské metropole vjelo celkem čtvrt milionu aut. Zácpy jsou na denním pořádku. Průměrná rychlost během ranní špičky v Pekingu činí 27 kilometrů za hodinu.

Moskva

Je to město, kde si řidiči z povolání – a nejen oni – začali kupovat novinku: do plastu zabalený savý balíček, který se používá pro vykonání malé potřeby v autě. Moskevské zácpy jsou pověstné. Denně je jich průměrně 650. Co ujedete v noci za dvacet minut, proplazíte přes den za dvě hodiny. Průměrný řidič stráví za rok v zácpě skoro týden. Ekonomické škody jdou ke 13 miliardám dolarů. Ve světových žebříčcích největších zácp je Moskva na předních místech.

Mexico City

Jediná politická demonstrace tady v roce 2006 zastavila půl milionu aut. Mexiko City je v zácpách šampionem západní poloukoule. Provoz je tam ještě čtyřikrát horší než v Los Angeles. Příčina: příliš aut, příliš málo prostoru na ulicích. Město leží na půdorysu, na kterém je založili ještě Aztékové. Mexická zvláštnost: ve městě je denně v průměru osm demonstrací, jež blokují celé čtvrti. Ulice jsou nebezpečné i pro chodce, ročně je jich tady přejeto na 1 ­500.

Bangkok

Doprava v thajském hlavním městě je opravdovou noční můrou. Cizincům se radí, aby k cestám v něm připočetli dvě až tři hodiny kvůli zácpám. Pětikilometrová cesta se může protáhnout na tři hodiny, takže by bylo obvykle lepší jít pěšky. V centru jedou vozy ve špičce rychlostí 9 kilometrů, v obytných čtvrtích 14 km. Výmluvný je fakt, že na řešení problému si vylámali zuby i němečtí experti.

Káhira

Průměrná rychlost průjezdu Káhirou je 15 km za hodinu. Město s úzkými uličkami bylo postaveno pro čtyři miliony lidí, teď jich v něm žije 18 milionů a k tomu víc než proporční počet aut. ­"Lidé se sklonem k omdlévání by v Káhiře každodenní dojíždění do práce dlouho nepřežili," napsal zpravodaj britské BBC. Zdejší provoz je jedna velká zácpa: ve špičce se dvouproudové komunikace změní na čtyřproudové a většina vozů či autobusů nese na bocích stopy každodenních bitev v zácpě.

Bombaj

Vozy v indické Bombaji se pohybují rychlostí čtrnáct kilometrů v hodině. Metropole Dillí je na tom údajně ještě hůř. Důvod je v obou městech stejný: počet aut stoupá rychleji než počet nových kilometrů silnic. A bude hůř: podle jedné indické studie bude v Bombaji roku 2024 až 7,5 milionu aut. Pro srovnání: New York jich má nyní asi pět milionů. Už nyní je doprava v indickém městě o šedesát procent pomalejší než v roce 1962.