S těmi hrají poetickou, smutnou i vzrušující klauniádu. Stačí jim je jen "nacucnout" kamkoli na lidské tělo či na jednoduchou dřevěnou desku. Jejich násady pak klesají a stoupají a vnášejí do představení lechtivé významy.
Přitom představení nazvané Erotické kutění, které duo předvádí až do soboty na pražském festivalu Letní Letná, není nijak vulgární. Přispívá k tomu i kamenný výraz obou protagonistů, něco ve stylu smutných klaunů, kteří nehnou brvou, i když publikum ječí smíchy.
Ženské tělo z mužského
Erotické kutění je minimalistické, stojí na několika výstupech, z nichž čtyři jsou zvlášť působivé. Předně jde o Andrého vysokou školu žonglování. To, co předvádí, popírá fyzikální zákony, se znuděným výrazem ve tváři vyhazuje tři kužely tak, že divák jen zírá s otevřenou pusou.
Ovšem už úvodní striptýzová scéna sehraná v naprosté tmě nenechá diváky pochybovat o výjimečnosti zážitku, který je čeká – při svlékání oděvu totiž vlastně mizí i samotné tělo, nejdřív se ale mění z mužského na ženské.
Se svlékáním a oblékáním mají Lefeuvre a André scén několik, každou jinak vtipnou a jinak dokonalou, nikdy však divák ani na vteřinu nezahlédne žádného z nich zcela nahého.
Další dva výstupy má na svědomí vysoký Lefeuvre, jehož tělo má jogínské proporce. Prvně si "hraje" s gymnastickým míčem, který se na chvíli stane jeho téměř živým partnerem, metá přes něj salta a objímá ho, jako by byl velkou živou hlavou milenky.
Když pak míč převezme jeho společník, aby ho prozkoumal, vytáhne z něj špunt a sehraje etudu s unikajícím vzduchem, která vyvrcholí až po několika obrazech červenou vyfouknutou skořápkou, která může být v kontextu představení stejně tak vaginou jako vyčerpanou lidskou duší.
A duše ještě jednou, tentokrát ta z kola – Lefeuvre s ní předvádí artistické číslo o vlastním uškrcení a jako hadí muž se kusem gumy proplétá a provléká tak, že chvíli stojí na nohou a chvíli na hlavě a opět popírá vše, co jsme o ohebnosti lidského těla znali.
Šok se změní v úsměv
Erotické kutění není tak živé jako jejich loňský Skleník, je v něm víc smutné poetiky i slabších míst, jako je přespříliš natahovaná scéna se židlemi, zato má jasnější tělesné téma, které může zpočátku trochu šokovat, postupně však spíš budí očistný úsměv.
Krása je v jednoduchosti a skromnosti použitých rekvizit i v naivním výrazu obou herců. Je v něm pokora i údiv, láska k řemeslu a úcta k tématu.
HODNOCENÍ MF DNES 80 %
