Ivan Král v sobotu na Sázavafestu zahraje svoje největší hity jako Dancing Barefoot, Bang Bang či Sen. "Největší vášeň pro mě je psát písničky, které tu budou i za dvacet let," říká dvaašedesátiletý hudebník, který žije v Michiganu.
Na koncert se sem vracíte po třech letech. Proč právě teď?
Byl jsem zaneprázdněný svými archivy a filmem The Blank Generation, který jsem v roce 1975 natočil o newyorské hudební scéně. Měli jsme ho na šestnáctimilimetrovém filmu, takže jsme dělali remaster. Je o něj velký zájem, objížděli jsme s ním festivaly.
Co vás k natáčení přivedlo?
Byl jsem tehdy imigrant, takže jsem nevěděl, jestli mě nevykopnou. Hrál jsem si na novináře a chtěl jsem i klukům u nás ukázat, jaké to v New Yorku je. Začal jsem točit metro, řeku Hudson a pak i klub CBGB, kam jsme chodili. Ta nová verze vypadá moc pěkně a vezu ji ukázat i na Sázavafest.
Kapelu máte místní?
Chtěl jsem americkou, ale nevyšlo to. Tak jsem poprosil Honzu Ponocného, aby mi tu našel hudebníky. Doprovodí mě on a ještě dva kluci, se kterými jsem nikdy nehrál. A před chvílí jsem volal Michalu Dvořákovi, jestli by nezahrál nějaké klávesy. Taky jsem chtěl Davida Kollera, ale z toho sešlo. Volal jsem i Lence Dusilové...
A zahrají?
Michal slíbil, že přijde, taky Ivan Hlas. Lenka hraje, bohužel v Chomutově, tak ledaže bychom ji tam nějak dovezli. Chtěl bych si s ní zazpívat písničku Sen, přestože já Davidovo zpívání a frázování nemůžu překonat. Tak mě napadlo, že by zazpívala tu hlavní část a já bych se k ní přidal. Chtěl bych dostat na pódium co nejvíc lidí, kteří se mnou dělali. Nevíte, jestli tam bude i Dan Bárta?
Dokonce ve stejný den.
Tak to mu ještě musím zavolat.
Plánujete tu i další koncerty?
Naplánované nemám nic, ale jsem tady, tak proč něco neudělat hned po Sázavafestu? Klidně přijdu někam s kytarou. Máte nějaký plán? Řekněte. Je potřeba jenom zesilovač a mikrofon a jedem...
Takovýhle přístup už tu moc hudebníků nemá.
Škoda. Hudba se má přece dělat spontánně. Jenom si říct a všem třeba vzkázat, zítra budu od jedné hrát v Radosti nebo Rock Café, přijďte. Je to pak i lepší atmosféra být mezi lidmi než nad nimi na jevišti.
Jubilejní SázavafestFestival letos slaví deset let. Zahřívací den se vstupem zdarma je v Kácově už dnes. Ivan Král bude hvězdou sobotního večera spolu s Chumbawambou a Leningrad Cowboys. V pátek na Sázavafestu zahrají američtí Papa Roach, Marta Kubišová či projekt Vivaldianno. Vstupenka na všechny dny stojí 1 200 korun. Na sobotu se dá lístek pořídit za 700 korun. |
S Patti Smith, než to zařízla. To bylo ve Florencii, v Itálii. Bylo tam 72 tisíc lidí a to už nebylo ani příjemné. Výborných je tak 1 500 lidí maximálně, ale to zas není dost pro manažery. Při takovém množství to umí dělat jenom někdo jako Mick Jagger nebo Prince. Ale pro diváka už je to spíš jako jít na fotbalové utkání.
Zůstaňme u těch spontánních koncertů. Tak nějak to probíhalo v šedesátých a sedmdesátých letech v New Yorku?
Tam hlavně nebylo kde hrát. Nefungovaly kluby jako teď. Bylo jich tak pět, a když hráli Led Zeppelin nebo Queen, tak to bylo v Madison Square Garden, a o tom jsme mohli jen snít. Frčely diskotéky a my jsme byli takoví vyděděnci, sirotci. Oproti dnešnímu Manhattanu to byla tichá doba.
Vidíte a člověk si to spíš dnes spojí s rockovým hlukem.
To spíš teď je to tam jak v nákupním středisku. Jeden klub vedle druhého a všude se hraje. Tehdy, pravda, byla scéna takzvaných warholovců. Já o ní tehdy ani nevěděl, protože jsem normálně pracoval ve fanklubu Beatles a chodil spát, když oni vstávali, dávali si kdovíco a táhli to až do rána. My jsme opravdu byli tichá scéna. Kroužek známých, šli jsme třeba do CBGB, protože tam vystupovala kapela Television. Bylo tam dvacet lidí, za čtvrťák jsme u toho hráli kulečník, pili pivo a tím to haslo. Tehdy o to nikdo nestál, proto jsme věděli, že je to jenom naše scéna.
Čím pro vás tohle období skončilo?
Shodou okolností jsem to tehdy točil. Měl jsem jenom tříminutový film a nemohl si dovolit další pás, tak jsem ho musel zpomalit. Bylo to v sedmdesátém šestém, oslavy nového roku. Myslím, že to bylo úplně naposledy, kdy jsme se všichni setkali. Jsou tam všechny kapely, Debbie Harry, John Cale, vlastník klubu Hilly Kristal. Pak už všichni podepsali smlouvy a celá scéna se změnila. Najednou chtěly v CBGB hrát všechny kapely z předměstí, protože si myslely, že dostanou smlouvu. Najednou v tom klubu místo jedné, dvou kapel hrálo skupin pět. Začínalo se ve tři odpoledne a končilo ve tři ráno. Nikdo nedostal zaplaceno, dokonce muzikanti museli tomu chlapíkovi i sami platit. A to byl takový konec všeho. I proto říkám, že jsme byli taková tichá scéna.
Vídáte se s někým z té původní newyorské party?
Nedávno jsem byl v New Yorku na zkoušce Debbie Harry s Blondie. To bylo výborný. Už nám není těch dvacet sedm a nejsme jenom já, já, já... Bylo to fakt jako setkání s rodinou. Patti Smith jsem viděl, když podepisovala knihu u nás v Michiganu. V Torontu na filmovém festivalu, kde jsem byl s filmem Blank Generation, jsem se zase šel podívat na New York Dolls, které jsem neviděl 35 let. Ten koncert byl neuvěřitelný. A večer hrál Iggy, na kterém bylo asi 20 tisíc lidí, tak jsme si povídali, že bude hrát v Ostravě a tak.
Co vy osobně považujete za svůj největší hudební úspěch?
Pro mě to byla první deska s Patti Smith. Ale dobrý to bylo i s Debbie Harry a s Iggy Popem to zase byla největší sranda.
Doma v Michiganu teď máte kapelu?
Ne. Já spíš nahrávám. Michigan je jako České republika. Žije tam 10 milionů lidí a mezi nim spousta výborných hudebníků. Natáčím ve studiu 54 Sound, kde nahrává třeba Kid Rock nebo Eminem a kde je to v takovém starém stylu. Nejdřív vždycky udělám písničku, a pak si vybírám, kdo by v ní měl zpívat, kdo hrát sólovou kytaru. Je to trochu šílenství. Takový nápad měl v šedesátých letech Berry Gordy, když zakládal Motown. Chci dát dohromady skvělé hudebníky roztroušené po kapelách, na které narážím.
Bude z toho album?
Zatím jsem natočil deset skladeb. Ale já nevím, jestli z toho bude deska. Třeba z těch deseti skladeb zůstane jediná dobrá a půjdem dál. Nevím, když přijde dobrá nabídka, tak třeba i jo. Uvidíme.
Stíháte sledovat i tuzemskou hudební scénu?
Musím popravdě říct, že moc ne. Mně se v poslední době líbil Kabát, to je nářez. A že na ně přijde šedesát tisíc lidí, to je opravdu něco. A ještě taková holka, zpívá česky a polsky...
Ewa Farna?
Jo. Viděl jsem poprvé její klip a říkal jsem si "wov", kde se to vzalo? Líbil se mi i druhý klip. I ty písničky. Pro teenagery mi to přijde skvělý. Jinak jsem na Česko staromódní. Nedám dopustit na Jiřího Suchého nebo Hanu Hegerovou.
