Letošní tragédie na Loveparade v Duisburgu má už dvacet jedna obětí. A reakce na sebe nenechaly dlouho čekat. Podle pořadatelů šlo o poslední "největší party planety". Pro techno je to další z mnoha ran, které tenhle žánr za dobu své existence utržil.
Loveparade 2010: 21 mrtvýchZa tragédii mohou organizátoři. Podcenili bezpečnost |
Pověsti podivné antihudby pro zmatenou a dozajista zfetovanou mládež, která je schopna se bavit tím, že hodiny a hodiny poskakuje ve stejném rytmu před obrovskými reprobednami, neštěstí moc nepřidalo.
Techno zkrátka nemá dobrou reputaci, o čemž svědčí i to, že se pro svou živelnost dočkalo v mnoha civilizovaných zemích zákazů, byly proti němu přijaty regulující zákony a došlo i k represím.
Přesto (ale možná i právě proto) se jím všem předsudkům navzdory jezdí bavit miliony fanoušků a za pětadvacet let se z něj stal svébytný žánr, který proměnil celou hudební scénu. V čem tkví jeho kouzlo?
1. Vyrůstá z opravdových kořenů
Pokud se o tu hudbu nezajímáte, možná si techno spojujete s hitparádami z devadesátých let a primitivními písničkami 2Unlimited a DJ Boba. Problém tohoto slova tkví v tom, že se často používá jako synonymum pro veškerou elektronickou taneční hudbu. Ve skutečnosti je to jeden z jejích žánrů, jehož kořeny sahají daleko za televizní hitparády.
Na začátku to byla subkultura jako každá jiná, která stála a padala s nadšenci. Vznik techna se dnes datuje do půlky 80. let do průmyslové atmosféry amerického Detroitu, kde se kamarádi ze školy Belleville High zajímali o technologie i evropskou syntezátorovou hudbu, kterou dělali němečtí Kraftwerk nebo italský producent Giorgio Moroder.
Jeden z Bellevilské trojky, jak se jim později začalo přezdívat, jistý Juan Atkins, dnes platí za původce celého žánru. Se svým parťákem vytvořili projekt Cybotron a natočili první vlivné nahrávky Clear, Techno City a No UFOs. Výhradně za použití analogových syntezátorů a tehdejší technologické novinky – automatického bubeníka Roland TR-909.
Atkins pár desek přivezl i do Chicaga, kde žili jeho rodiče, a pak už stačilo, aby se nová hudba dostala do rukou dýdžejů, nejprve ve školních klubech. "Je jako celý Detroit... úplný omyl. Zní, jako když George Clinton uvázne ve výtahu s Kraftwerk, a jediné, co jim dělá společnost, je jeden sekvencér," popsal nový zvuk jeden z bellevillských pionýrů, Derrick May.
Popularita techna se živelně rozšířila po celém světě a snad v každém městě se objevil někdo, kdo nový taneční zvuk posunul dál. V roce 1989 pak dýdžejové Westbam a Dr Motte v Západním Berlíně založili nelegální, ale brzy velmi oblíbený klub UFO a ještě před pádem zdi uspořádali i první ročník Loveparade.
2. Najdete v něm intelektuální podtext
Mezi hudebními novináři se říká: Víte, proč se nepíše o technu? Protože jeho fanoušci neumějí číst.
Často primitivní hudba postavená na a tribální síle rytmu k podobným vtipům svádí. Ve skutečnosti mělo techno od počátku i značný intelektuální podtext. Jeho rozvoj umožnil nejen překotný technologický vývoj 80. let, ale i boom sci-fi a kyberpunkové literatury a s tím související futuristické vize.
Otec zakladatel Juan Atkins název muziky přímo přejal od spisovatele a sociologa Alvina Tofflera, který ve své knize Třetí vlna používal termín "techno rebelové". Od něj pochází i název Cybotron. Producent Derrick May dokonce přišel s tvrzením, že techno jako hudba vytvářená výhradně stroji je odpovědí na kritiku německého filozofa Theodora W. Adorna, který vinil technologii a masovou reprodukci ze zničení skutečného hudebního prožitku.
3. Uchovalo si punc zakázaného
S termínem techno rebelové sice přišli v Americe, ale do důsledků ho dovedli až Evropané. Začalo to v Británii na přelomu 80. a 90. let minulého století, kdy se tam z taneční hudby stal fenomén a pro mnohé i životní styl. Mladí nezávislí Britové, pohybující se často kolem squaterské subkultury, se zhlédli v nomádství a new age filozofii.
Postavili si vlastní pojízdné zvukové systémy, díky kterým se mohla party konat v podstatě kdekoliv. Znuděni klubovým zvukem tempo techna ještě zrychlili a rozhodli se ho podle svého světonázoru dělat volně, bez organizátorů a dalších limitů.
Zásah policistů proti technoparty CzechTek 2005
Zatčení účastníka CzechTeku
Zřejmě nejslavnější soundsystém té doby se jmenoval Spiral Tribe a svoje nahrávky šířil skrz vlastní vydavatelství Network 23. Zlomovou akcí byl Castlemorton Common Festival v roce 1992, který proběhl v Británii. Sjelo se tam 35 tisíc lidí a tanci se věnovali celý týden. Nekontrolovatelné množství parties vedlo v Británii k politickým diskusím, jež vyústily v roce 1994 v regulační zákon Criminal Justice Act, jenž takzvané free party, na kterých se hraje repetitivní rytmická hudba, zakázal.
Soundsystémová kultura poté našla své útočiště ve zbytku zejména střední a východní Evropy. Jednou z nejproslulejších akcí, kam se sjížděly špičkové projekty z celého světa, se stal CzechTek. A právě jeho pověst akce na hraně zákona přitahovala rok od roku větší pozornost fanoušků. Návštěvnost až do policejního zásahu před pěti lety, kdy CzechTek skončil, nekontrolovatelně rostla.
4. Má hlavní proud i underground
Mnoha lidem techno hudba splývá do jednoho velkého duc duc. Ale i tady, tak jako v jakémkoliv jiném žánru, existuje velké množství variací. Může jít o zakázanou party v přírodě, jako byl CzechTek, nebo nablýskanou akci se spoustou sponzorů a předraženým pitím ve stáncích, jako byla právě Loveparade.
fanoušci techna"Lidé, kteří chodí na underground, samozřejmě 'šamponama' trochu opovrhují, stejně jako o nich si návštěvníci Loveparade mohou myslet, že jsou takzvaně špíny." Šéfredaktor serveru Techno.cz Štěpán Dlouhý |
Ostatně před pár lety se navzdory komerční Loveparade přímo v Berlíně konala protestní akce s mnohem extrémnějším zvukem nazvaná Fuckparade. V rámci techna je zkrátka na výběr.
5. Je to mírumilovná hudba
Přes odstrašující obrázky zfetovaných tanečníků a rozhořčených sousedů, které pravidelně ukazují televizní štáby z free parties, se na žádné nikdy nic vážnějšího nestalo.
Loveparade 2008
Až do tragédie z minulého týdne proběhly poklidně i všechny ročníky komerční Loveparade. V roce 2008, kdy se konala v Dortmundu, například organizátoři ohlásili přes milion a půl návštěvníků. Za celou dobu podle policejních záznamů došlo "jen" k několika přepadením a čtyřiceti krádežím. Strážníci zadrželi asi 177 návštěvníků, většinou kvůli drogám.
6. Nemusíte u toho fetovat
Taneční parties jsou často spojovány s konzumací drog – asi i proto, že pro běžného posluchače je techno hudba založená především na rytmu při běžném poslechu nesrozumitelném. A pravda je, že si tam návštěvníci všemožně rozšiřují vědomí a konzumují drogy.
Extázi, která se rozmohla především v britské klubové kultuře osmdesátých let, se dokonce přezdívá taneční droga. Ale podobně se chovají i návštěvníci rockových a jiných festivalů, jen se o tom tolik nemluví. Každopádně platí, že techno party si řada fanoušků užívá i bez drog. Hudba proudící z velkých reprobeden může mít sama o sobě v prostředí kolektivního tance až hypnotické, šamanské účinky.
7. Má výborné nahrávky...
Techno provokuje i svojí podobou, která má daleko do zažité písničkové formy. Přestože je to především monotónní muzika na party, už má i svoje hity, jež se nesmazatelně zapsaly do hudební historie.
Underworld - Born Slippy (Live)
Pokud si s ním chcete začít, vyzkoušejte tři tipy od šéfredaktora serveru Techno.cz Štěpána Dlouhého. Skladbu The Bells od Jeffa Millse, Spastik od Plastikmana i provařenou Born Slippy.Nuxx od Underworld, již proslavil film Trainspotting, najdete i na serveru YouTube.
8. ... má i svoje hvězdy
Jeden z hlavních rozdílů mezi undergroundovou a komerční techno scénou je pozice dýdžeje. Zatímco u nezávislých soundsystémů, které nezajímá kultura celebrit, hraje většinou schovaný za plachtou tak, že není vidět, na normálních parties je mnohdy větší hvězdou než samotná muzika. Schopnost dýdžeje přivést lidi do varu, stejně jako jeho techniku každoročně hodnotí řada odborných i fanouškovských anket.
Jednou z nejrespektovanějších cen jsou Beatport Music Awards internetového serveru Beatportal. Je sympatické, že tu na rozdíl od mainstreamových žánrů nepřevažují angloameričtí hudebníci. Podle letošních výsledků jsou mezi nejlepšími technodýdžeji Švédové Christian Smith, Adam Beyer, porazil je jen vítěz – Slovinec Uroš Umek.
9. Změnilo populární hudbu
Stačí se podívat do komerčních hitparád nebo si pustit rádio. Bez techna by nebyl stejný house, dancefloor, trance, ale třeba ani nu-rave.
V současné hudbě jen těžko najdete žánr, který by s ním někdo v minulosti alespoň nezkoušel propojit. A týká se to dokonce i metalu nebo současné hvězdy Lady Gaga.
10. Nejlépe se na něj tancuje
Techno je asi nejtvrdší žánr elektronické hudby, nezastírá svou primitivnost. Jde o styl, ve kterém platí, že v jednoduchosti je síla. A jeho síla je v tom, jak moc může být i takhle strnulá, mechanická hudba strojů ve výsledku taneční.
