Řekl jste si někdy, že to byla Boží vůle, abyste prohráli volby, nebo s tím nemá Bůh nic společného?
Bůh má něco společného úplně se vším. Ale co byla Boží vůle, to opravdu netuším. Lidé taky zasahují do života, někdy hodně nevhodně. Jinak by nebylo zlo ve společnosti.
Jde mi o to, jestli jste si řekl, že co se mělo stát, to se stalo.
To je fatalismus, to jsem si neřekl. Ale určitě každý z nás zažil, že o něčem nejprve řekl, že to dopadlo blbě, a pak po měsících nebo letech třeba ocenil dobrý výsledek, který to vlastně mělo. Ale chyby a zlo je lidské dílo.
Je pro vás lidovecká prohra trauma?
Tak samozřejmě, že si kladu otázky... Cítím velkou zodpovědnost, i když žádnou fatální chybu nevidím. Naplňuje mě to smutkem. Neznamená to ale, že život skončil. Ani to, že skončil život KDU-ČSL. Trauma je něco, s čím leháte, padáte. Trauma necítím.
Žádná fatální chyba. Připomíná mi to ono slavné: operace se zdařila, ale pacient zemřel. Nebylo fatální chybou vytáhnout nahoru Jiřího Čunka?
Ale já ho nevytáhl. Volil jsem ho, to ano. Ale záměrně jsem se tehdy neangažoval v hledání předsedy, jako to nedělám teď.
CYRIL SVOBODANarodil se 24. listopadu 1956 v Praze, kde také vystudoval práva. Do státních služeb poprvé vstoupil v roce 1990, kdy začal pracovat jako poradce předsedy vlády. Byl také náměstkem ministra spravedlnosti (1992-1996) a náměstkem ministra zahraničních věcí (1996-1998). Působil jako ministr vnitra v Tošovského úřednické vládě (1998), byl ministrem zahraničních věcí socialistických vlád (2002-2006), v pravicové vládě Mirka Topolánka sloužil jako předseda legislativní rady vlády (2007-2009) a jako ministr pro místní rozvoj (2009). Do KDU-ČSL vstoupil v roce 1995 a od roku 1998 do letošních voleb byl za tuto stranu poslancem. V letech 2001-2003 a znovu od roku 2009 do června 2010 byl předsedou strany. Je ženatý, má čtyři děti. |
Ale kdyby nebylo Čunka, nebyla by partaj tak zdiskreditovaná, neodešel by Kalousek, nevznikla by TOP 09 a tak dále. Všechno to začalo u Čunka, že?
Chyba nebyla, že se stal Čunek předsedou, ale že si Čunek nedal říct. Prostě nebyl způsobilý dělat předsedu strany. Ale někdo může říct, že stejně způsobilý nebyl Cyril Svoboda. A pak nám ubralo body třeba to, že jsme otevřeli otázku hazardu. Teď už o zpoplatnění hazardu nemluví nikdo. Bylo to velké téma, které proti nám spojilo mocné síly.
Ale mocné síly nerozhodují volby, ty rozhodují masy.
Mocné síly sice nevolí, ale vytvářejí povědomí o tom, co problém je a co není. Překvapilo mě například, že i z křesťanských kruhů zní hlas, že naším hlavním problémem je vyřešení deficitního rozpočtu. Ano, je to vážný problém. Ale my jsme vždycky říkali, že priorita je nastartovat růst a zajistit pracovní místa. A pro křesťany je zásadní taky tradiční uchopení rodiny, otázka církevního sňatku a tak dále. Žádné fondy, žádné opt-outy nezachrání důchodovou reformu, zachrání ji jenom děti.
Když to lidé nevidí jako vy, není to jejich problém, ale váš.
To je pravda. Ale svět neskončil těmito volbami.
Po příštích volbách se podle vás lidovci vrátí do Sněmovny. Mají našlápnuto?
Po KDU-ČSL teď není ani vidu, ani slechu. To vidím velmi kriticky, to nemá být. Politická strana má neustále zaujímat politické postoje. Mohl bych se klidně rozčilovat, že s něčím nesouhlasím, jenže on žádný lidovecký postoj není. V celé té mizerii máme jednu výhodu: už nemůže být hůř. Apeluju na spolustraníky: Jste svobodní, tak razantně říkejte své názory.
Už nebudete kandidovat. Je to proto, že nevěříte sám sobě, nebo těm, kteří by vás měli volit?
Ne. Ne. Pochopil jsem, že KDU-ČSL potřebuje někoho nového. Náš špatný výsledek byl také dán tím, že Cyril Svoboda patřil mezi dinosaury. No tak, říkám si, podívej se na svět reálně.
Co dělá vaše duše při tom reálném pohledu?
Člověk nesmí být ješitný. Nepostradatelných jsou plné hřbitovy. Jéje, tam jich je, co si mysleli, že s nimi všechno stojí a padá.
Jak vidíte sám svoji budoucí roli ve straně?
V žádné straně by se nemělo mrhat těmi, kteří jsou jistými politickými figurami. Nikam se necpu, ale nepochybně mohu pomoci zkušeností, povzbuzením, bude-li poptávka.
Takže vy chcete být řadový člen, který rozdává povzbuzení a rady?
Je možné, že až bude někdo zvolen předsedou, bude se mnou rád konzultovat třeba sociální nebo zahraniční politiku. Ale nepochybně nebudu vařit volební guláš a objíždět delegáty.
Jiné stranické ambice nemáte?
Směřuji teď do diplomatických služeb, pokud to vyjde, tak tu nebudu.
Zdá se mi to, nebo to opravdu říkáte trošku naštvaně?
Ne ne, nejsem naštvaný. Jsem svobodný. Člověk musí být svobodný. Mohl bych tady sedět ukřivděný, čekat, kdo bude předsedou, říkat mu, pojď se nějak dohodnout - ne. Vím, že jedna kapitola v KDU-ČSL se uzavřela a otevírá se nová.
OČIMA BÁRY TACHECÍJe ještě hubenější než dřív a méně se směje. Hubenost přičítá svému každodennímu rannímu běhání, tenhle namáhavý rituál prý aplikuje i o víkendech. Od doby, kdy byl ministrem, tak shodil neuvěřitelných sedmnáct kilo. Že se méně směje, mu nepřipadá. Mně ano. A nejen to: má smutné oči, ať zbytek obličeje dělá cokoliv. Jedna z novinářských zásad praví: nikdy za žádných okolností nelituj politika. Jenže Cyril Svoboda už politik není. A tak proti mně seděl člověk, kterému krutě nevyšlo to, oč usiloval. A neví, zda vyjde to další. Příběh, který potkává dennodenně mraky lidí. Jen na ně není tak vidět. |
Teď jste poradcem na ministerstvu zahraničí a Karel Schwarzenberg na vaši adresu prohlásil: "On nikdy nebyl diplomat, dělal jen náměstka a ministra. Je málo míst a hodně mladých, vzdělaných kariérních diplomatů." To nevypadá jako pozvánka do diplomacie.
Nevypadá. Nicméně pravidlo by mělo být, že se nikým nepohrdá. Jiří Šedivý byl ministrem, stal se velvyslancem... Snad kromě Kavana a Zieleniece, který odešel, šli do nějaké služby v zahraničí všichni.
Takže to, že jste byl ministrem, vás automaticky předurčuje...
... já myslím, že je to přednost. A navíc jsem člověk disciplíny: řádně skládám zkoušky z jazyka. Když jsem byl ministrem, začal jsem s francouzštinou téměř z nuly. Dotáhl jsem ji na nejvyšší stupeň zkoušky. Dělám prověrky. Nikdo nemůže říct, že se chovám nadřazeně.
Jste nervózní, že zatím nebylo rozhodnuto?
Nejsem. Beru život tak, jak je. Byl bych moc rád v zahraniční službě, ale neskočím z mostu, když to nebude.
Kdyby nevyšla diplomacie, kam byste zamířil?
Ona v nějakém pohledu dopadnout musí. Protože jsem zaměstnancem ministerstva zahraničí chráněný zákoníkem práce od 1. července 1996.
Takových zaměstnanců už bylo.
No dobře, ale mně musí ministerstvo nabídnout nějakou práci. Teprve kdyby se ukázalo, že ta práce není odpovídající, ukončil by se pracovní poměr. Ale do té doby má zaměstnavatel vůči zaměstnanci vždy povinnost mu odpovídající práci nabídnout.
Ale oba přece víme, že kdyby to takhle fungovalo, neexistovali by propuštění zaměstnanci.
Lidé odcházejí z různých důvodů. My jsme zatím k žádnému rozhodnutí nedošli, takže můj záměr je pořád stejný: chtěl bych sloužit České republice řádně a dobře v zahraniční službě.
To od vás nebylo moc chytré, vyměnit uprostřed kampaně Prahu za Hradec, že?
To byla chyba. Pokud jde o mou pražskou kampaň, zaplatil jsem za ni asi 157 tisíc z vlastních peněz.
Co na to říkala vaše žena, že jste si z rodinného rozpočtu takhle vyhodili z kopýtka?
Mysleli jsme, že to povede k výsledku. To víte, že se doma bavíme o tom, co všechno jsem "obětoval" KDU-ČSL, to k tomu patří. Ale žena mi to nikdy nevyčetla. Je skvělá, velkorysá, ví, že všechno bylo děláno s dobrými úmysly. Kdybych to prohrál v kartách, tak by asi bylo zle, ale takhle...
To, že jste ukončil soudní spor o dům, řadíte také mezi "oběti" straně?
Nepochybně. Vnější okolnosti v tom hrály zásadní roli. A stále platí, že v této kauze jsem čelil podvodům. Podívejte se, jsme rodina, která žije v paneláku. Všechno, co jsme vydělali navíc, šlo do vzdělání našich dětí. Náš životní styl se nemění - jíme stále to samé a neoblékáme se jinak. Tak prostě děti se teď budou muset víc starat, sehnat si nějaké brigády, to je všechno. (Cyril Svoboda se soudil o činžovní dům v Praze 6, který jeho majitelka nejprve slíbila přenechat Svobodovi, ale později jej odkázala charitativním organizacím - pozn. red.)
Co se vám honí hlavou, když vidíte bývalého spolustraníka Kalouska na ministerské židli s relativně úspěšnou novou partají za zády?
Prostě je to tak. Nebudu říkat žádné své pocity, nejsem předseda strany, jsem řadový člen.
A ten nesmí mít pocity?
Smí, ale nemusí je sdělovat.
A napadlo vás aspoň jednou, že kdyby Kalousek zůstal u vás, mohlo všechno dopadnout jinak?
To nepochybně. Kdyby TOP 09 nevznikla, dopadlo by to jinak. No a co? Není to, no. Bylo pro nás těžké, že od nás odešla řada vlivných lidí, starostů, místostarostů. Taky rozdělení přízně v křesťanském prostředí mezi dvě strany, to vše hrálo roli. Ale nechci v tom být osobní.
Nemáte strach, že se ukáže, že česká politika může fungovat i bez vaší strany?
Jsme jediná křesťanská strana v této zemi. To je obrovská přednost KDU-ČSL, že se nerozpadne, nezanikne. A nakonec vždycky bude poptávka po křesťanské politice.
Ale vy nemáte patent na křesťanskou politiku, mohou ji přece dělat i jiné strany.
Ano. Ale jiné strany jsou liberální a křesťané tam nemají velký vliv. V naší straně je minimálně pětaosmdesát procent praktikujících křesťanů, to dává straně charakter. To žádná jiná strana nemá.
Lidovcům zůstal dluh několik desítek milionů korun. Zvládnete to zaplatit do konce roku?
Mám recept, jak to zaplatit okamžitě. Máme členské příspěvky 8,40 koruny měsíčně. Kdyby to bylo 84 korun měsíčně, dělá to každý rok čistý zisk 36 milionů korun. Protože máme 36 tisíc členů.
Co na to kolegové praktikující křesťané?
Musím je přesvědčit. Ten nápad teď musí strávit.
