Exktraktora světové extra třídy Doma Cobba hraje Leonardo DiCaprio. Jenže je stále na útěku. Během své praxe si nadělal spoustu nepřátel, ztratil ženu, která zemřela, i děti, k nimž by se rád vrátil domů do Ameriky. Jeho problémy by mohla vyřešit riskantní zakázka, které neodolá.
Vlivný klient po něm tentokrát nechce krádež myšlenek. Naopak. DiCapriův extraktor má vnuknout dědici velké společnosti ideu, která v důsledku vlivnou firmu zcela rozloží.
Tento skvělý sci-fi nápad režisér Christopher Nolan (Batman, Temný rytíř) rozvíjí vskutku labužnicky a velkoryse. Sny se prolínají do snů snad ve čtyřech úrovních a snové postavy musí být takzvaně nakopnuty, aby se posunuly nebo propadly na další „level“.
Je to však past, do které se film sám chytí: v rozvleklém zamotaném závěru provází diváka jednotlivými úrovněmi snů tam a zpátky, což je vypravěčská dřina, která film doslova zadře.
Kdo se v tom má vyznat?
Dílem proto, že je toho příliš mnoho k vyprávění. DiCapriovi a jeho týmu se neplete do práce jen snová ochranka uspaného miliardáře, ale také rodinné problémy.
Do jeho konstrukcí se stále vrací mrtvá žena a děti, ke kterým se chce vrátit. Propadne se až do nejnižší snové úrovně, jakési pustiny, ve které byli s manželkou šťastní. Jenže on sám se ve svém byznysu natolik ztratil, že zoufale hledá cestu domů. Ale kde se vlastně nachází jeho domov, když sny se s realitou tak promíchaly?
Leckteré dílčí nápady jsou výtečné. Třeba pomůcky, takzvané totemy, které extraktoři používají k tomu, aby rozlišili sen od skutečnosti. DiCapriův hrdina zaměstnává architekty, kteří na principu bludišť vytvářejí snová prostředí, do nichž jsou oběti extraktorů vtaženy.
Některé scény jsou vizuálními lahůdkami. Při údajně dvousetmilionovém rozpočtu se mohli tvůrci vyřádit, a tak můžeme sledovat pařížskou ulici, jejíž konec se náhle „ohne“ vzhůru do nebe a překlopí se zpátky tak, že se domy dotýkají navzájem střechami. Aby snové prostředí bylo co nejvěrohodnější, natáčelo se pod vodou, v zasněžené krajině kolem Calgary, v Tokiu i marockém Tangeru.
Několik Matrixů
Možná někdo půjde na film dvakrát či třikrát, aby si užil jeho sugestivní vnitřní vrstevnatost. Představte si několik Matrixů přeložených přes sebe. Nemá to však nic společného s tajemstvím, mystériem či se záhadou, jež zůstala dráždivě nedořešena, ba ani s kultem.
Výsledným dojmem je spíš film, který se urputně po dobu 148 minut vnitřně zauzluje anebo částečně rozmotává. V tomto ohledu je Počátek, thriller o zloději snů, asi výjimečný. Ale je to spíš těžkopádné vítězství struktury nad příběhem.
