Hekání (dnes už spíš řvaní) je velkým nešvarem současného tenisu. Ale jak se ukazuje ve Wimbledonu, existují daleko větší. A to především díky Australance jménem Anastasia Rodionová. Ve druhém kole porazila nasazenou Kuzněcovovou a ta jí po zápase ani nepodala ruku.
Rodionová toho během zápasu stíhá dost: seřve rozhodčí, diváky, soupeřku a ještě se pořád drží za nějakou část těla. Au, to bolí, doktora. V příští výměně běhá jako gazela. Právě kvůli Rodionové zavedli v tenise revoluční pravidlo: hráčka si smí zavolat lékaře jen šestkrát za rok a za každé další ošetření zaplatí. Od 100 dolarů po 350, podle velikosti turnaje. Australanka je od té doby zdravá jako řípa...
Simulování není výjimkou ani u mužů. „Když jdu na kurt, ze všeho nejdřív se dívám na skóre,“ říká fyzioterapeut Michal Novotný. I tady jsou známé firmy, třeba Němec Kiefer. „Hráči ukazují, jak je někde píchá, ale drží se za jiný za sval. Poznám, že jim nic není.“
Ani to však podle trenérů není nejhorší. „Sprosťárna je, co dělají Roddick nebo Nadal,“ tvrdí kouč Jiří Fencl. „Po každé výměně si jdou pro ručník, to bych trestal.“
Není problém, když to tenisté stihnou v limitu. Ten je mezi výměnami pro grandslamové turnaje 20 a jinde 25 vteřin. Jenže třeba Nadalovi to nestačí, a proto se mluví o další změně: stopkách na kurtu. To by pak všichni viděli, kdo limit překročil. „Když hráč zkazí tři míče po sobě, taky mu radím: Klid, vydýchej se. Ale ne aby to dělal celý zápas,“ dodává Fencl.
Hekáním si musí při svém silovém tenisu pomáhat i sestry Williamsovy Venus (vlevo) a Serena (vpravo).
Slovenka Hantuchová dostala ve Wimbledonu varování za svůj letitý rituál. Po výměně jde dozadu k plachtě, tam poskakuje a tím se uklidňuje. Rozhodčí trestají i další věc: zatínání pěsti a křičení „come on“ po chybě soupeře.
Co je naopak dovoleno, je dvakrát za zápas opustit kurt: oficiálně na převlečení nebo na toaletu, ale dost často kvůli rozhození soupeře. Dát si v šatně facku, polít se studenou vodou a znovu na to.
Co se hekání týče, zakazovat se asi nebude. Soupeřům totiž vadí míň než divákům. „Je to součást psychologické války,“ vysvětluje trenér Fencl. „Slyšíte řev a myslíte, že z druhé strany přiletí rána. Ale taková Azarenková křičí, i když míč letí dvacet kilometrů v hodině. Chce vás jen zastrašit, to mi vadí. Nebo když je někdo na začátku zápasu zticha, a jak přituhuje, heká jako blázen. Třeba Serena.“
Problém je, když tenistky heknou dvakrát, při úderu a ještě po něm. Schiavoneová, Dokičová, Garbinová. „To pak neslyšíte bouchnutí míčku o raketu, což je důležité. Podle toho se na kurtu orientujete,“ popisuje bývalá jednička Martina Navrátilová.
Bohužel to nezmizí. Trenéři dnes nutí do hekání už i pětileté holčičky...
