Po semináři pro šedesát koučů od národních týmů až po první ligu hodlá Slavomír Lener přednášet také pro trenéry mládeže a nižších soutěží.
Ještě předtím, na podnět doyena Luďka Bukače, uspořádal společné sezení trenérů hokeje, fotbalu a basketbalu s názvem "Renesance tréninku mládeže".
Jaké jsou společné poznatky pro trenéry těchto tří velkých sportů?
Nové trendy v tréninku, otázky dynamiky, které jsou u nás trochu přehlížené. Potřeba, aby se trénink co nejvíc blížil vlastní hře. A také úbytek mládeže, který trápí všechny tyhle sporty. Děcka dnes navíc nejsou v takové kondici jako před deseti lety. Všeobecná připravenost zdaleka není na takové úrovni.
CO dělá šéftrenér- buduje sportovní úsek: "To bylo mým prvním úkolem na svazu. Od Lojzy Hadamczika v áčku až po větší využití videotrenéra," říká Lener. |
Mám pocit, že ve srovnání se světem nejsme dostatečně výbušní. Chci vyprovokovat trenéry, aby ještě trochu pozměnili přístupy k přípravě, a zařadili do ní víc dynamiky a obratnosti.
Zájem trenérů o vaše semináře je obrovský. To vás jistě potěšilo.
Hrozně moc. Na společném semináři s fotbalem a basketbalem se jich sešlo přes dvě stě, na hokejovém přes šedesát z extraligy, první ligy a reprezentací. Přitom nešlo o žádné povinné akce. Snažím se, aby semináře byly podnětné, zajímavé. Nejsem naivní a vím, že všechno, o čem se tu budeme bavit, si do týmů nepřenesou. Ale kdyby si každý odnesl jeden podnět a zítra ho uplatnil v tréninku, budu spokojený.
Jaké to je pracovat s tolika zkušenými kouči? Nedívají se na to trochu způsobem: Co nám to vypráví, vždyť my si to děláme lépe po svém?
Já nejsem vševědoucí. Nechci jen přednášet, chci především vyprovokovat vzájemnou diskusi. Interakce mezi svazem, hnutím a mezi trenéry navzájem je strašně důležitá. U nás převažoval takový ten přístup: Já mám svoje cvičení, systém, a já to nebudu nikomu říkat, aby mě neporazil. Čeští trenéři si nechávali všechno pro sebe. V Americe, v Kanadě nebo ve Švédsku to funguje úplně jinak. Tam si vyměňují informace a to je vyprovokuje k dalším inovacím.
Jenže je logické, že když spolu v extralize soupeří dva týmy, nechtějí trenéři odkrývat karty.
Samozřejmě, každý chce vyhrávat. Soutěživost chápu. Ale sdělovat si poznatky je strašně důležité. S Vláďou Růžičkou jsme natočili pro trenéry video, kde je vidět, jakým způsobem hrál národní tým na letošním mistrovství světa.
Co v něm ukazujete?
Forčeking, přesilovku, oslabení, buly, zavezení puku do pásma... Je to taková kompletní Vláďova filozofie, bez tajností. Přitom vede v extralize Slavii. Totéž Marián Jelínek, ten tu prezentoval, jak v Plzni dělají letní přípravu a jak se věnují dynamice a rychlosti.
Je vidět, že jste se do funkce šéftrenéra pustil s velkou vervou...
Já bych chtěl, aby z mých seminářů odcházeli všichni s pocitem, že jim to něco dalo. Už mám ohlasy, že někteří trenéři hned druhý den zapracovali do přípravy nové poznatky. To je pro mě to nejlepší vysvědčení.
