Produkční Bohunka Čiháková zvolila ženskou taktiku. "Všichni teď opěvují vaše hochy, ale co vy? Skáčete kolem nich, odnesete to, když jsou naštvaní. Půjčíme krásné šaty, nalíčíme..."
Iva Hubáčková hned prosila o volné šaty, je totiž v sedmém měsíci těhotenství. "Můžu stát někde vzadu?"
Partnerky jsme poprosili, aby s sebou vzaly hokejky i medaile, ale ještě chyběl pohár pro mistry světa. Jeho shánění bylo snad nejbláznivější ze všeho. Kde vlastně je? ptali jsme se. Ani na hokejovém svazu nevěděli.
Hlasujte v anketě |
Odpovědi vypadaly zhruba takto: "Včera s ním běhal po Praze masér Bílek." "Je v České televizi u komentátora Záruby." (Záruba: "Cože? U nás bude až za pár dní!") "Bůhví, jestli po tom, co zažil, ještě je..." "Někteří kluci ztratili při oslavách i medaile. Pohár dopadl podobně." "Je rozbitý." "Vůbec není v Česku!"
Nakonec byl vypátrán u útočníka Hubáčka v Brně. A ve čtvrtek v deset ráno ho ze svazu ochotně dovezli.
Školka v hotelu
V malostranském hotelu Aria začaly scházet první manželky a partnerky. Jako první, s čtvrthodinovým předstihem, dorazila Lucie Marková. V ruce hokejku, s níž její muž odehrál finále mistrovství světa.
Radku Koukalovou a Petru Čáslavovou přivážejí z Pardubic jejich manželé. Vzali i tříměsíční miminka. Zatímco se dámy začínají líčit a probírat šatníkem, hokejoví hrdinové ve foyeru hotelu trpělivě houpají kočárky. Nakonec tam seděli pět hodin. "Neřekli ani slovo. Vracejí nám, že jsme kvůli dětem nemohly být v Německu," říkala na konci Petra Čáslavová.
Partnerku přiváží i Miroslav Blaťák, kvůli cestě z 300 kilometrů vzdáleného Zlína vstávali v pět ráno. Ještě o něco dřív musela vstávat Nikol Barinková, která z Kravař vyjížděla po čtvrté.
Nejdál to má (formálně) přítelkyně Martina Růžičky. Pochází z Kanady. "Můj český špatný," směje se na přivítanou. Hovoří anglicky, ale nadávat při hokeji umí i česky: "Vole," předvádí se smíchem, co se už naučila.
Zleva: Nikol Barinková, Kateřina Vajdová (přítelkyně O. Němce), Soňa Kročilová (přítelkyně M. Blaťáka) a Petra Čáslavová
Česko-Rusko-USA. Cestování se nevyhnete
S cestováním jsou polovičky mistrů světa smířené. "Je to kočovný život, nevíte, co bude za měsíc," vysvětluje Veronika Vampolová. "My jsme se nejdřív stěhovali ze Vsetína do Liberce, pak do Plzně, potom manžel přestoupil do ruské Ufy a opět do Plzně. A teď to zase vypadá na cizinu."
Lucie Marková, která svoji lásku poznala v Jindřichově Hradci, se s ní loučila už po dvou měsících. Její přítel tehdy podepsal smlouvu v Třinci. "Obrečela jsem to, protože jsem byla ve třeťáku na střední a musela jsem doma dostudovat. Obětovala jsem pak vysokou, což rodiče moc nenadchlo, a i já se do Třince stěhovala a našla si tam práci." A zalíbilo se jí tam. "Jsou tam milí lidé a pěkná příroda, tedy když stojíte zády k železárnám..."
Po krátkém angažmá v Praze její muž kývl na ruský Magnitogorsk. A tak se vydali na Ural. "Byla jsem z toho nadšená, brala jsem to jako dobrodružství," říká. Brzy vystřízlivěla. Knížky, filmy na DVD, internet a telefonování s rodinou. To byl teď její život.
"Vzbudíte se a jste rádi, když zjistíte, že vám v kuchyni došly zásoby jídla. Máte aspoň záminku, proč vyrazit ven. Mimochodem, když jedu z Česka za manželem, v polovině báglu vezu české potraviny, protože Magnitogorsk je, co se týče nakupování, hrozný."
Od vedlejšího stolu zbystří manželka trenéra Jandače: "Nezlobte se, že do toho vstupuju, ale když vás slyším, nevím, jestli nemám hodit zpátečku. Taky nás čeká stěhování směrem na východ," říká nejistě.
"Kam?" ptá se Lucie Marková.
Jandačová: "Do Kyjeva."
Marková: "Tam je to prý fajn. Něco úplně jiného než Magnitogorsk, kde máte čtyři sta tisíc obyvatel, půl města jsou jen komíny, druhá vybydlené paneláky. Žádné centrum, nic."
Jandačová: "Tam bych asi nešla. Kyjev mě potěšil aspoň v tom, že je to letadlem jen hodina a půl."
Marková: "Magnitogorsk pět hodin. Dvě a půl do Moskvy, pak musíte přes celé město a pak zase dvě a půl hodiny. Vyjíždím z Česka brzy ráno a dorazím až po půlnoci. Do Kyjeva brát jídlo nemusíte. My tam ale máme jen jeden ,jakobymarket‘, kde je jeden dlouhý regál s moukou a druhý s olejem. Když jsem chtěla uvařit slušnou štědrovečerní večeři, strávila jsem sháněním tři dny."
Jandačová: "A jak jste tam dlouho?"
Marková: "Čtyři roky. Ale už jsme si řekli, že to nejde dál, a čeká nás změna. Moskva, konečně civilizace. Těším se."
Jandačová: "My jsme měli na výběr: Novosibirsk, Nižnij Novgorod a Kyjev. Říkala jsem, jestli do toho můžu mluvit, tak možná e-ven-tuál-ně ten Kyjev. Povídám: Řekni Florida a zítra mám sbaleno! Teplo a anglicky mluvící země, ideální pro rodinu. Mladší lidé bez závazků se sbalí hned, ale když máte tři děti, je to mnohem složitější. Proto jsem manželovi navrhovala, že by mohl odjet sám a my bychom jednou za dva měsíce přijeli na pár týdnů."
Marková: "Já tam taky nejsem celý rok. Před sezonou si vytisknu kompletní hokejový program a zaškrtám si, kdy se mi vyplatí tam být, abych na Honzu co nejméně čekala sama doma. Dřív mi to vycházelo tak, že jsem půl roku pracovala doma a půl roku byla tam. Zhruba od září do února. Teď se systém trochu změnil a je to složitější. Třeba celý prosinec nebyl doma a vrátil se s týmem až před Silvestrem."
K debatám o Rusku má co říct hodně pozvaných partnerek. Třeba paní Čáslavová: "Byli jsme v Čerepovci a nic horšího už snad být nemůže."
Zleva: Veronika Vampolová, Tereza Klepiš a Inna Puhajková (přítelkyně J. Jágra)
Výměna čísel
V hotelové zahradě už je vše nachystané na velké focení. Čeká se jen, až se mezi mraky proškrábne slunce. "Klidně se zkuste zatvářit každou chvíli jinak!" diriguje dámy naše produkční.
"To umím doma!" ozve se z hloučku. Dámy si při jednom záběru dokonce zařvou Hurááá. A je slyšet, že mnohé mají hlasivky vykřičené ještě z Německa. Při samostatném focení partnerek obránců si fotografka Thao vyžádá, aby se zatvářily hodně přísně a nepřístupně. Přihlížející Petr Čáslava na svou ženu Petru zavolá: "Tvař se, jako když se domů vracím v šest ráno!"
Ani v krátkých prostojích se dámy nenudí. Seznamují se, a dokonce si vyměňují telefonní čísla. Ve foyeru hotelu se mezitím pomalu objevují další hráči - Jan Marek nebo Petr Vampola. Na některých bylo vidět, že by sami pětihodinový maraton nezvládli.
Ale jejich partnerky zářily: prohlížely si šaty, když bylo potřeba, ihned se běžely přelíčit. Hlavně Veronika Vampolová měla radost: "Budu mít díky vám památku na celý život!"
Život s vrcholovým sportovcem je nezáviděníhodný
A kromě tohoto půldenního zážitku je jinak v životě s vrcholovým hokejistou co závidět? Nikol Barinková a Kateřina Vajdová (za měsíc už bude Němcová) se v téhle otázce shodují: Určitě ne.
"Už jsem si uvědomila, že není snadné se obětovat za každou cenu. Už třeba jen proto, že bych chtěla dělat svoji práci. Manžel teď míří do ruského Čerepovce a ještě jsem se s tím úplně nesmířila," říká Kateřina Vajdová.
Nikol Barinková dodává: "Protože pocházím z hokejové rodiny, neumím si už představit, že bych žila s někým jiným než se sportovcem. Jsem na to prostředí zvyklá odmala."
Manželka trenéra Jandače se přidá s tím, že v takovém vztahu neexistují společné víkendy nebo třeba Vánoce. "Za posledních patnáct let jsme byli lyžovat dvakrát."
No jo, ale nevykoupí to slušné výdělky vašich partnerů? "Víte, na to vždycky říkám: Jakuba jsem poznala v sedmnácti, kdy byl chudý a chodil na brigády. Vypočítavá fakt nejsem," povídá Tereza Klepišová. Tedy pardon, vlastně Klepiš, opraví nás hned na úvod. A hned vysvětluje: "Bylo to docela vtipné. Příjmení jsem si zkrátila kvůli Americe a už jsme tam nikdy nešli."
Povolání? Manželka
Ještě zpátky k cestování a kočovnému životu. Někde se o něm doma vedou dlouhé diskuse, jinde je rozhodnuto hned. "Beru to tak, že jsem si vzala hokejistu. Podřídím se, ať půjde kamkoliv," tvrdí Iva Hubáčková.
Manžel Zuzany Novotné bude od příští sezony hrát dokonce až v kazašské Astaně, moderní metropoli uprostřed stepi. Na otázku, jestli se občas necítí daleko v cizině prázdně, když se jen stará o manželovo zázemí, odpovídá: "Vím, na co narážíte. Když ale přijdete do nového prostředí, nějaký čas se zabavíte i tím, že se tam musíte zorientovat. Plno holek pak další čas využije k tomu, že samy chodí do školy nebo založí rodinu. Což je teď i náš případ. Když máte dítě, už si tam pak nepřipadáte tak zbytečně."
A odpověď má i na nepříjemnou otázku, jestli se vedle vydělávajícího hokejisty necítí v podřízené roli a jako finančně závislá.
"To se někomu stát může. A v tom případě si o tom musíte s partnerem promluvit, protože on nemusí mít čas na to, aby si to uvědomil. Konkrétně já jsem byla ze začátku hrozně hrdá. Utrácela jsem svoje vydělané peníze, které jsem si naspořila, když jsem měla v Česku dobře placenou práci. Ale na téhle úrovni lítají peníze strašně rychle, takže mi po čase došly. Ale když s vámi partner počítá, chce s vámi být a je rozumnej, strašně vám to ulehčí. Ten pocit závislosti postupně vymizí."
Těžší prý je to, když se na takovou manželku jako na "dobře placenou paní na úklid" dívá okolí.
"Povoláním manželka leckdo pohrdá. Ale tak to prostě je a jinak to nejde, protože, zvlášť když máte děti, nemůžete pracovat. Musíte ho podporovat, víte, že partner nebude hokejem vydělávat věčně," dodává Novotná.
Dámy se loučí s tím, že by si příští rok focení klidně zopakovaly. "Ale hlavně jedu na mistrovství, stůj co stůj, ne jako letos," plánuje Petra Čáslavová. "Tedy pokud manžel bude v týmu. A pokud nebudeme mít další dítě."
