Seriál: Při pomýleném přistání letadlo havarovalo, zemřelo 228 lidí

  • 58
Posádka korejského boeingu při přistání příliš spoléhala na přístroje, katastrofě už v hornatém terénu nedokázala zabránit. Záchranáři dorazili k letadlu až za hodinu, mnoho pasažérů mezitím uhořelo.

Pocity bezmoci a beznaděje postihují ty, kterých se nějak dotklo letecké neštěstí, po každé havárii. Když se ale letecká veřejnost odmítá z nehody alespoň poučit a přijmout opatření, aby se podobná situace v budoucnu neopakovala, jsou tyto pocity ještě mnohem horší.

Letecký inženýr, který v roce 1997 přežil havárii letu Korean Airlines číslo 801, usiloval o změnu předpisů, aby se podobné následky neopakovaly. Jeho návrhy nemohly zabránit samotné nehodě, mohly ale snížit počet těžce zraněných cestujících, kteří nedokázali uniknout před ohněm, a omezit šíření požáru. Setkal se ale s nezájmem příslušných úřadů.

Spolupráce s Českou televizí

Kanadské dokumentární rekonstrukce leteckých katastrof "Mayday" přinášíme ve spolupráci s Českou televizí. Rekonstrukci letecké katastrofy "Nezdařené přistání" (Final Approach) uvidíte v úterý 1. června od 20:00 na ČT1.

Letecké katastrofy - Operace Babylift

6. srpna 1997

Guam je malý ostrov v Tichém oceánu. Ačkoli leží relativně blízko břehů Asie, je to zámořské území Spojených států amerických. Roku 1997, 6. srpna, měl právě tam namířeno let Korean Airlines číslo 801. Boeing 747-300 odstartoval z korejské metropole Soulu a po šestihodinovém nočním letu blížil se k mezinárodnímu letišti Agana.

Letecké katastrofy - Nezdařené přistání

Letoun se 237 cestujícími a 17 členy posádky na palubě měl na starosti dvaačtyřicetiletý kapitán Pak Jong-čul. Na Boeingu 747 létal už sedm let a o jeho zkušenostech svědčilo i to, že před nedávnem dostal od vedení společnosti vyznamenání za bravurní zvládnutí výpadku motoru v malé výšce.

Na místě prvního důstojníka seděl čtyřicetiletý Song Kyung-ho. Oba muži byli bývalí armádní piloti. V kokpitu byl s nimi také palubní inženýr Nam Suk-hun.

Letadlo se po dlouhém letu, který navíc zkomplikovala silná turbulence, blížilo do cíle své cesty. Cestující i posádka už byli unaveni a těšili se na zem. Únava trápila zejména kapitána Jong-čula. "Zase nám navýšili letové hodiny. Kdo to má pořád vydržet?" postěžoval si prvnímu důstojníkovi.

Letecké katastrofy - Nezdařené přistáníLetecké katastrofy - Nezdařené přistání

Kromě únavy komplikovalo pilotům přistání i počasí. Na Guamu právě vrcholilo období dešťů. Prudké přeháňky mohou způsobit nepříjemnosti, déšť a oblačnost mohou omezovat viditelnost. Ani let 801 se těmto potížím nevyhnul.

Ještě ke všemu se piloti dozvěděli, že na letišti nefunguje sestupový maják, který letadla pomocí paprsku navádí na práh ranveje. V silném dešti to byla nepříjemná komplikace.

Jenomže indikátor sestupové roviny, který signál z majáku přijímá, se náhle aktivoval.

"Sestupový maják funguje. Vidíte?" upozorňoval piloty palubní inženýr Suk-hun.

"Ano, zdá se, že funguje," souhlasil kapitán.

"Jak je to možné?" nechápal první důstojník.

Zmatená posádka pokračovala v přistávacím manévru. Oblastní dispečer předal let 801 letištní věži, která povolila přistání.

Letadlo klesalo na přistání, ale piloti stále neviděli letiště. Pak je varovný systém upozornil, že jsou těsně nad zemí. Nikdo v kokpitu ale dráhu stále neviděl. Posádka usoudila, že v dešti přeletěla letiště.

Letecké katastrofy - Nezdařené přistání

"Nevidím dráhu!"

"Já také ne! Musíme opakovat okruh!"

"Zvedněte to!"

"Nahoru!"

"Klapky!"

Jenže už byli příliš nízko a Boeing 747 je obrovské a pomalu reagující letadlo. Následoval náraz do zalesněného svahu kopce Nimitz pět kilometrů před letištěm. Piloti se mýlili: přistávací dráhu nepřeletěli. Nedoletěli k ní.

"Nic jsem netušil, všechno se zdálo být v naprostém pořádku," vzpomíná cestující Barry Small, jeden z mála přeživších. "Brzdili jsme rychleji než obvykle, ale pořád mě nic nevarovalo. Ale pak přišel náraz. A letadlo se rozpadlo."

Pro mnoho cestujících nebyl osudným samotný náraz. Jenže brzy po nárazu se v troskách začal šířit oheň. Těžce zranění pasažéři nemohli uniknout.

O životě a smrti těch, kteří přežili náraz, mohly rozhodovat vteřiny. Jenomže pomoc nepřicházela, o havárii zatím nikdo nevěděl. Letištní věž se snažila letadlo kontaktovat, to ale neodpovídalo. Všichni tři muži v pilotní kabině při nárazu zahynuli. Věž se spojila s letovým dispečerem.

"Středisko Agana, ozval se vám Korean Air?"

"Ne."

"Povolil jsem mu přistání a teď nevím, kde je."

"Nepřistáli?"

"Ne."

"Pane Bože."

Dispečeři konečně povolali záchranné týmy. Letadlo ale havarovalo ve špatně přístupném terénu, byla noc a nepříznivé počasí. Boeing navíc při klesání strhl potrubí, které se sesunulo na silnici a hasičské vozy tak nemohly projet. Záchranáři proto dorazili na místo nehody až hodinu po nárazu.

"Ze začátku jsem slyšel zřetelné volání v nějakém cizím jazyce," vzpomíná Barry Small. "Pak se k těm lidem přiblížil požár a oni začali křičet. Oheň se nezadržitelně šířil a jednotlivé hlasy postupně umlkaly."

Náraz a následný požár nepřežilo 228 ze 254 lidí na palubě.

Vyšetřování

Protože je Guam americké území, ujal se vyšetřování Národní úřad pro bezpečnost v dopravě (NTSB) pod vedením Grega Feitha.

Nejprve vyšetřovatelé ohledali místo havárie. Z polohy trosek a jejich stavu usoudili, že piloti měli letadlo pod kontrolou až do konce. "Dalo by se říct, že řízeně přistáli do lesa. Bohužel to bylo pět kilometrů od letiště," konstatuje Feith.

Letecké katastrofy - Nezdařené přistání

V troskách se našlo kapitánovo zavazadlo. Jong-čul měl s sebou léky, které se předepisují jako sedativa. Kdyby je kapitán před letem nebo během letu užil, mohlo to významně ovlivnit jeho pozornost a vést k chybám. Jenže pitva ukázala, že si kapitán léky nevzal.

Záznam hovoru v pilotní kabině ale prokázal, že si kapitán Jong-čul stěžoval na únavu. Obvykle létával ve dne, kdežto teď letěl v noci. Narušený biorytmus mu říkal, že by měl spát, a to jeho únavu po dlouhém letu ještě zhoršilo.

Špatná trasa sestupu

Vyšetřovatelé podle údajů z černých skříněk sestavili graf klesání letu 801. Zjistili, že letadlo normálně klesalo, jako by šlo na přistání. Jenže zahájilo sestup daleko před letištěm.

Ve špatném počasí, v jakém se ocitla posádka letu 801, jsou piloti odkázáni na přístroje. Za normálních okolností sledují paprsek sestupového majáku, který je navádí rovnou na dráhu. Jenže teď byl sestupový maják mimo provoz.

"V takovém případě má pilot zahájit postupné klesání, řekněme ve výšce šesti set metrů," vysvětluje Greg Feith. "Jakmile dosáhne určitého bodu, lokalizovaného palubním měřičem vzdálenosti, zahájí sestup do další předepsané hladiny. Kdyby posádka dodržela tento postup, trasa letu by připomínala schody. Místo toho však letadlo po prvním kroku nasadilo na dlouhé pomalé klesání."

Proč vydal kapitán Jong-čul příkaz k předčasnému klesání? Vyšetřovatelé se z černé skříňky dozvěděli další důležitý fakt, letadlo údajně zachytilo signál sestupového majáku, ačkoli měl být mimo provoz. Unavenou posádku to pravděpodobně zmátlo.

Letecké katastrofy - Nezdařené přistání

Inspektoři přizvali k vyšetřování navigačního experta Nelsona Sponheimera, aby se pokusil vysvětlit, co mohlo způsobit aktivitu ukazatele sestupové roviny. "Sestupové přijímače mohou reagovat i na jiné druhy signálů, obzvláště když sestupový maják nevysílá," vysvětluje Sponheimer.

Nedaleko letiště leží vojenská základna. Vyšetřovatelé tedy uvažovali o tom, že přístroje boeingu mohly zachytit cizí signál. Experimenty ale domněnku vyvrátily. "Dospěl jsem k závěru, že parazitní signály z jiných radiostanic, ať už velkých pozemních, nebo třeba z osobních vysílaček, nemohly způsobit trvalý pohyb signalizačního indexu," říká Sponheimer.

Letecké katastrofy - Nezdařené přistáníLetecké katastrofy - Nezdařené přistání

Přístroj mohl zachytit falešnou sestupovou rovinu, ale rozhodně by nešlo o nepřetržitý signál, jako když je v provozu maják. Posádka přístroj v žádném případě neměla brát v potaz.

Unavená a zmatená posádka neznala dobře letiště

V troskách letadla se našla přibližovací mapa, kterou piloti používali. Byla šest měsíců stará. Vyšetřovatelé proto usoudili, že posádka nemusela být na přistání v aktuální situaci dobře připravena.

Podle vyšetřovací zprávy zhlédli piloti před letem na Guam instruktážní video. To ale počítalo s dobrou viditelností a dostatečně posádku neupozorňovalo na členitý terén v okolí letiště a na specifika místního naváděcího systému.

"Piloti Korean Airlines absolvovali výcvikový program, který se týkal pouze letišť vybavených impulsními dálkoměry," říká Feith. Impulsní dálkoměry jsou elektronická zařízení, která měří vzdálenost pozemního odpovídače k letadlu. Piloti tak vědí, jak daleko od dráhy a jak vysoko se nacházejí.

Zmatená posádka sledovala nefunkční sestupový maják, mohl je zmást také předsunutý odpovídač.

Obvykle bývá poslední dálkoměr umístěn na prahu dráhy. Ale na Guamu byl přístroj předsunutý pět kilometrů před letištěm. A na to piloti nebyli upozorněni.

Unavený a nepochopitelnou aktivitou sestupového majáku zmatený kapitán se mohl domnívat, že zachytil signál odpovídače na prahu ranveje a že tedy může přistát. Začal přistávat… ale o pět kilometrů dřív, než měl.

Piloti si kvůli špatné viditelnosti uvědomili až v poslední chvíli, že pod sebou nemají dráhu. Jenže už boeing nedokázali zvednout.

Přeprogramovaný radar nesledoval bezprostřední okolí letiště

I přes chybu posádky se ale tragédii dalo zabránit. Na letištích jsou radary, které sledují výšku přistávajících letadel. Jestliže některé příliš klesne, dispečeři posádku upozorní. Jenomže na letišti Agana radar fungoval jinak.

Dispečeři nevěděli, co se děje v hornatém okolí letiště.

"V okolí letiště je hornatý terén a zařízení chytalo mnoho falešných odrazů. Dispečeři proto celý systém přeprogramovali a posunuli hranice sledování dále od letiště," říká Greg Feith.

Radar proto nepokrýval těsné okolí letiště. Dispečeři neměli informace o výšce letadel, která byla v bezprostřední blízkosti letiště. "Osobně bych to nejspíše označil jako nezodpovědnost," kritizuje Feith. "Ten systém měl sloužit nejenom jako jakási pojistka pro dispečery, ale měl především chránit bezpečnost letecké dopravy."

V závěrečné zprávě, která byla vydána dva roky po nehodě, vyšetřovatelé označili za příčinu špatné výcvikové metody aerolinií a přílišné spoléhání posádky na přístroje. Kritika se ale snesla i na Federální letecký úřad, který povolil změny u radaru na guamském letišti.

"Následky nemusely být tak tragické "

Barry Small, který havárii přežil s těžkými zraněními, je vystudovaný letecký inženýr a dlouhou dobu působil jako pilot vrtulníku. Po havárii došel k závěru, že se mnoha ztrátám na životech dalo zabránit.

V sedadlech dopravních letadel jsou zabudované příčné vzpěry. Kovové tyče jsou umístěny v úrovni nohou cestujících. Při nárazu byli nicnetušící pasažéři vrženi proti sedadlům před nimi, a o tyče se vážně zranili, takže nemohli uniknout před ohněm.

Small si při nárazu zlomil "jen" jednu nohu a možná právě proto se mu povedlo z vraku utéct. "Pravou nohou jsem prudce narazil do tyče pod sedadlem. Levou mi před úderem uchránilo příruční zavazadlo," líčí Small.

Letecké katastrofy - Nezdařené přistáníLetecké katastrofy - Nezdařené přistání

Mezi dalšími přeživšími byla malá holčička, která nohama nedosáhla na podlahu. Ani ona proto neutrpěla zlomeniny a z letadla dostala bez jediného škrábnutí. Její matka ale v troskách zemřela.

Barry Small se zabýval i příčinou požáru, který vypukl po nárazu. Ve schránkách na příruční zavazadla se přepravovalo velké množství tvrdého alkoholu, který se prodává v bezcelních zónách na letištích. Láhve se při nárazu rozbily, alkohol se rozlil a do vzduchu se dostaly hořlavé výpary.

Small se snažil přimět instituce, aby změnily podmínky pro přepravu alkoholu v letadlech a aby se upravila konstrukce sedaček.

Letecké katastrofy - Nezdařené přistáníLetecké katastrofy - Nezdařené přistání

"Udělal jsem řadu kroků, abych své návrhy prosadil," říká Small. "Ale počáteční zájem příslušných úřadů většinou brzo opadl. A konstruktéři, kteří by to mohli ovlivnit, se tváří jako mrtví brouci."

"Trápí mě, že nikdo nereagoval na moje návrhy na zpřísnění pravidel o přepravě alkoholu a na zlepšení konstrukce sedadel. Stále musím myslet na to, že nás tehdy mohlo přežít víc," uzavírá Small.

Zdroje: