Výrazně národnímu mužstvu pomohl k vítězství v přípravném utkání v Hartfordu nad Spojenými státy 4:2.
Dal gól, na další by přihrál, kdyby sudí neodmávali ofsajd. A jako stoper dobře řídil obranu. "Konečně to vyšlo," pochvaloval si.
V závěru půle jste vyrovnal na 1:1, když jste po centru přeskočil Onyewua. Američané se sami divili, jak jste to mohl dokázat, když je to prý vynikající hlavičkář.
Asi mě podcenil. Nejdřív mě chytil a jelikož má asi tak o třicet kilo víc, neměl bych šanci. Tak jsem se snažil kolem něj běhat a nakonec jsem se dostal k výskoku.
Jak jste na tom fyzicky?
Posledních dvacet minut jsem toho měl dost, šel jsem na vůli. Ale nebyl nikdo, kdo by mě mohl vystřídat, tak jsem musel vydržet. Za poslední týden jsem trénoval jen jednou a bylo to znát.
Byli jste lepším týmem, překvapilo vás to?
Měli jsme docela strach, to se přiznám. Viděli jsme jejich zápasy se Španělskem a Holandskem, vyvíjeli obrovský presink. A viděli jste sami, jak jsme v úvodu měli velké problémy s rozehrávkou. Oni skvěle bránili, hodně běhali.
Ale nakonec jste je udolali.
Ale mrzí mě, že jsme dostali dva góly ze standardky, to je chyba. Jinak žádnou velkou šanci neměli. To my měli víc šancí, vyhráli jsme zaslouženě.
Český tým dává Spojeným státům v průměru čtyři góly na zápas. Znamená to, že nám jejich styl vyhovuje?
Snaží se hrát jednoduše, nekombinovali jako Turci v předchozím zápase. My jsem si hlavně řekli, že budeme jinak bránit. Ne po jednom, ale z bloku, pomáhat si. To se nám povedlo.
A konečně jste vyhráli.
Už jsme to moc potřebovali, hlavně po psychické stránce. Je to důležitý výsledek s účastníkem mistrovství světa.
Bylo znát, že Američané bojovali o místo v kádru pro šampionát?
Jo, to bylo. Skoro jsem se bál, když jsem viděl ty silné černochy vepředu, jak tam běhají a já přitom pajdal. Musel jsem si dávat velký pozor, když dávali míče za obranu.
Co vedlo k proměně českého mužstva během čtyř dnů? Proti Turecku to bylo špatný, se Spojenými státy mnohem lepší.
Měli jsme s klukama delší sezení, na kterém jsme si všechno vyříkali. Proti Turkům to od nás bylo vlažné tempo. Chtěli jsme je napadat, ale to se moc nedělo. Tak jsme si řekli, že půjdeme jako tým. I když se nebude dařit herně, tak musíme urvat výsledek. Myslím si, že se nám povedlo oboje.
Co jste si říkali?
Mluvili hlavně starší zkušenější kluci. Už jsme nemohli prohrát pátý zápas za sebou, tak jsme za to vzali. Tlak na nás byl obrovský.
Vzali jste si příklad od hokejistů?
Nás to hřálo, když hokejisti vyhráli titul. Taky se jim nedařilo, ale zvládli to.
Jak se dá na výhru nad USA navázat i v podzimní kvalifikaci?
Chce to ustálit sestavu. Když se pořád hráči točí, tak to asi není to pravé. U nás lidi křičeli, aby se zkoušeli mladí hráči. Souhlasím, je to správná cesta, ale musíme si projít porodními bolestmi. Jenže čeští fanoušci jsou nároční. Zažil jsem jako náhradník éru Poborského s Nedvědem a spol. Ti spolu hráli deset let. Kdo se mezi ně dostal, tak mezi nimi rostl. Takové hráče teď prostě nemáme.
Dal gól, na další by přihrál, kdyby sudí neodmávali ofsajd. A jako stoper dobře řídil obranu. "Konečně to vyšlo," pochvaloval si.
V závěru půle jste vyrovnal na 1:1, když jste po centru přeskočil Onyewua. Američané se sami divili, jak jste to mohl dokázat, když je to prý vynikající hlavičkář.
Asi mě podcenil. Nejdřív mě chytil a jelikož má asi tak o třicet kilo víc, neměl bych šanci. Tak jsem se snažil kolem něj běhat a nakonec jsem se dostal k výskoku.
Jak jste na tom fyzicky?
Posledních dvacet minut jsem toho měl dost, šel jsem na vůli. Ale nebyl nikdo, kdo by mě mohl vystřídat, tak jsem musel vydržet. Za poslední týden jsem trénoval jen jednou a bylo to znát.
Měli jsme docela strach, to se přiznám. Viděli jsme jejich zápasy se Španělskem a Holandskem, vyvíjeli obrovský presink. A viděli jste sami, jak jsme v úvodu měli velké problémy s rozehrávkou. Oni skvěle bránili, hodně běhali.
Ale nakonec jste je udolali.
Ale mrzí mě, že jsme dostali dva góly ze standardky, to je chyba. Jinak žádnou velkou šanci neměli. To my měli víc šancí, vyhráli jsme zaslouženě.
Český tým dává Spojeným státům v průměru čtyři góly na zápas. Znamená to, že nám jejich styl vyhovuje?
Snaží se hrát jednoduše, nekombinovali jako Turci v předchozím zápase. My jsem si hlavně řekli, že budeme jinak bránit. Ne po jednom, ale z bloku, pomáhat si. To se nám povedlo.
A konečně jste vyhráli.
Už jsme to moc potřebovali, hlavně po psychické stránce. Je to důležitý výsledek s účastníkem mistrovství světa.
Bylo znát, že Američané bojovali o místo v kádru pro šampionát?
Jo, to bylo. Skoro jsem se bál, když jsem viděl ty silné černochy vepředu, jak tam běhají a já přitom pajdal. Musel jsem si dávat velký pozor, když dávali míče za obranu.
Co vedlo k proměně českého mužstva během čtyř dnů? Proti Turecku to bylo špatný, se Spojenými státy mnohem lepší.
Měli jsme s klukama delší sezení, na kterém jsme si všechno vyříkali. Proti Turkům to od nás bylo vlažné tempo. Chtěli jsme je napadat, ale to se moc nedělo. Tak jsme si řekli, že půjdeme jako tým. I když se nebude dařit herně, tak musíme urvat výsledek. Myslím si, že se nám povedlo oboje.
Co jste si říkali?
Mluvili hlavně starší zkušenější kluci. Už jsme nemohli prohrát pátý zápas za sebou, tak jsme za to vzali. Tlak na nás byl obrovský.
Vzali jste si příklad od hokejistů?
Nás to hřálo, když hokejisti vyhráli titul. Taky se jim nedařilo, ale zvládli to.
Jak se dá na výhru nad USA navázat i v podzimní kvalifikaci?
Chce to ustálit sestavu. Když se pořád hráči točí, tak to asi není to pravé. U nás lidi křičeli, aby se zkoušeli mladí hráči. Souhlasím, je to správná cesta, ale musíme si projít porodními bolestmi. Jenže čeští fanoušci jsou nároční. Zažil jsem jako náhradník éru Poborského s Nedvědem a spol. Ti spolu hráli deset let. Kdo se mezi ně dostal, tak mezi nimi rostl. Takové hráče teď prostě nemáme.
