Požár na palubě letadla představuje vždycky velké nebezpečí. Nejde jen o riziko samotného vznícení interiéru nebo palivových nádrží. Stačí, když oheň poškodí elektrické nebo hydraulické systémy - letadlo se pak může stát zcela neovladatelným.
K takové situaci došlo během letu Air Canada 797 v roce 1983. Piloti sice dokázali s těžko ovladatelným strojem nouzově přistát, krátce poté ale v kokpitu vybuchly zplodiny. V plamenech našla smrt polovina ze všech lidí na palubě.
Spolupráce s Českou televizíKanadské dokumentární rekonstrukce leteckých katastrof "Mayday" přinášíme ve spolupráci s Českou televizí. Rekonstrukci letecké katastrofy "Požár na palubě" (Fire Flight) uvidíte v úterý 25. května od 20:00 na ČT1.
|
2. června 1983
Let Air Canada číslo 797 směřoval z amerického Dallasu do kanadského Montrealu s mezipřistáním v Torontu. Na palubě poloprázdného letadla bylo 41 cestujících a 5 členů posádky.
Letoun DC-9 právě pilotoval jedenapadesátiletý kapitán Donald Cameron. Zkušený pilot pracoval pro Air Canada už 17 let a měl nalétáno kolem 13 000 hodin. Čtyřiatřicetiletý první důstojník Claude Ouimet jich měl na kontě přes pět a půl tisíce.
Byl klidný podvečer, na palubě se právě podávala večeře. Letadlo letělo nad souvislou vrstvou mraků, ale v cestovní hladině 10 000 metrů bylo jasno.
Letadlo bylo na půli cesty do Toronta, když se v pilotní kabině ozval nečekaný zvuk. Druhý důstojník Ouimet zjistil, že vypadly tři jističe elektrických obvodů. Šlo o jističe podtlakového WC na zádi letadla.
Nešlo o nic mimořádného. "Občas dojde k přetížení obvodů, jističe se přehřejí a vypadnou. Většinou stačí počkat, až se ochladí, znovu je zapnout a udělat poznámku do palubního deníku," vysvětluje Claude Ouimet.
"Kdoví, co hodili do toalety. Asi se ucpala a motor se přehřívá," přemýšlel kapitán Cameron. Rozhodl se chvíli počkat, až přehřátý motorek vychladne a pak se pokusil jističe znovu zapnout. Jenže to nešlo.
Není kouře bez ohně
Nefunkční WC samo o sobě nebylo důvodem k panice. Jenže v tutéž dobu si cestující v zadní části letadla začali stěžovat na nepříjemný zápach. "Nebyl to kouř, ale takový zápach… jako když hoří izolace," vzpomíná Connie Kirschová, jedna z cestujících letu 797.
Vycházel ze zadní toalety. V místnůstce podle všeho hořelo. Letušky informovaly vedoucího kabiny Sergia Benettiho. Pak pro jistotu požádaly cestující ze zadní části letadla, aby si přesedli dopředu.
Sergio Bennetti na toaletě vystříkal celý hasicí přístroj. Místnůstka ale byla plná hustého štiplavého kouře, takže nemohl zjistit, odkud přesně dým vychází. Letuška Laura Kayamová o problémech informovala kapitána Camerona. "Promiňte, kapitáne, ale na toaletě hoří. Snaží se to zvládnout."
Kapitán se domníval, že jde o menší požár, způsobený špatně uhašeným nedopalkem cigarety. V roce 1983 se totiž na palubách letadel smělo kouřit. "Kuřáci způsobili mnoho podobných potíží, tak mě to příliš nepřekvapilo," vzpomíná Donald Cameron.
"Mám se tam jít podívat?" nabídl se druhý důstojník Ouimet.
Zjistil, že se Benettimu nepovedlo požár uhasit. Kolem dveří toalety stále vycházely proužky štiplavého dýmu. "Nedostal jsem se až dozadu. Kouř je hustý. Bude lepší, když přistaneme," informoval Ouimet kapitána.
Vedoucí kabiny Sergio Benetti ale měl jiný názor. "Je to dobré. Kouř se rozptýlil," tvrdil kapitánovi. Cameron tedy nevěděl, jak se zachovat. "Občas se pokazí něco, kvůli čemu není třeba vyhlašovat stav nouze. Je těžké to odhadnout," vysvětluje Donald Cameron.
Selhávající elektronika
Claude Ouimet šel raději situaci zkontrolovat znovu, tentokrát s uzavřenými brýlemi, aby se mohl dostat co nejdál ke zdroji kouře. Ale zatímco byl pryč, situace v pilotní kabině se vyhrotila. Letadlu začaly selhávat elektronické systémy, pak se přidaly i další závady.
"Přišli jsme o všechny modernější navigační a letové přístroje," popisuje Donald Cameron. "Brzy jsem zůstal odkázaný jen na tři základní přístroje pro kontrolu chodu motoru a čtyři základní letové přístroje. Byl jsem na tom hůř, než piloti bombardérů za druhé světové války."
Kapitán se okamžitě spojil s nejbližším řídícím střediskem a problémy ohlásil. Mezitím se do kokpitu vrátil první důstojník Ouimet. Ani tentokrát se mu nepovedlo zjistit, co hoří – klika toalety byla na dotek horká, takže nechtěl riskovat a nesnažil se dveře otevřít.
Let 797 se začal připravovat na nouzové přistání. S výpadkem elektroniky přestal fungovat i palubní rozhlas, takže letušky musely cestující obejít a dát jim pokyny osobně. V roce 1983 nebyly bezpečnostní předpisy tak přísné jako dnes a cestující nedostávali před každým letem školení, jak se dostat k nouzovým východům a jak je otevřít.
Kapitán se po konzultaci s řídícím střediskem rozhodl přistát na letišti v Cincinnati, od kterého je dělilo necelých 50 kilometrů. Letadlo bylo těžko ovladatelné a navíc bylo přetížené v přední části, protože letušky přesadily všechny cestující co nejdále od zdroje kouře.
Hustý dým zaplnil celou kabinu, dusil pasažéry a nutil je ke kašli. "Neuvěřitelně protivný kouř nás škrábal v hrdle. Museli jsme se nadechovat jen velmi krátce, jinak jsme okamžitě začali kašlat," vzpomíná cestující Raymond Chalifoux.
Kapitán Cameron se rozmýšlel, zda má cestujícím spustit kyslíkové masky, nakonec to ale neudělal: "Masky byly použitelné jen při náhlé dekompresi, ne při požáru." Dým se nakonec dostal i do kokpitu. To už byla situace kritická – piloti přes kouř neviděli ven, což jim komplikovalo přiblížení k letišti a přistání. Dispečer je musel na dráhu navést.
Když se letadlo dostatečně přiblížilo k letišti, uviděli konečně piloti dráhu. Kapitánu Cameronovi se povedlo s těžko ovladatelným letadlem dosednout. Přistání bylo tvrdé, ale nejdůležitější bylo, že byli na zemi.
Boj o život přistáním neskončil
Letadlo sice přistálo, ale kouř uvnitř stále houstl. Cestující byli přidušení a dezorientovaní. Letušky a vedoucí kabiny jim pomáhali dostat se ven. Pak se je snažili odvést co nejdál od letadla, které mohlo každým momentem explodovat.
Piloti rychle prováděli povinné úkony po přistání. Nejprve opustil letoun první důstojník Ouimet. Vylezl nouzovým okénkem a skočil z pětimetrové výšky. Pak si uvědomil, že kapitán Cameron v kokpitu zůstal. "První, co mě napadlo, když jsem viděl Donovu tvář za okénkem, bylo, že snad není úplně v bezvědomí," vzpomíná Claude Ouimet.
Donald Cameron byl při vědomí, ale nemohl se z pilotní kabiny dostat – byl omámený kouřem a horkem. Pak dostal první důstojník Ouimet spásný nápad a požádal hasiče, aby na kapitána nastříkali hasicí pěnu. "Byla to mazlavá ledová směs. To mě probralo," říká Cameron. Otevřel nouzové okénko a z letadla vyskočil.
Kapitán Cameron byl poslední, kdo se z letadla dostal. Za okamžik, necelých devadesát vteřin po přistání, proletěla kabinou ohnivá koule a stroj začal hořet.
Třiadvacet cestujících se z letadla nedostalo včas. Byl mezi nimi i známý kanadský folkový zpěvák Stan Rogers.
Vyšetřování
Vyšetřování začalo téměř okamžitě. Na letiště v Cincinnati se sjeli odborníci z Úřadu pro bezpečnost letecké dopravy (NTSB). Letadlo bylo požárem totálně zničené. "Když jsem vstoupil na palubu, ten štiplavý zápach mě skoro porazil. Byla to hororová scéna. Všechno bylo zničené požárem. Trup úplně vyhořel. Interiér byl spálený až po kostru," popisuje inspektor John Petrakis.
Jako první bylo nutné vyprostit těla třiadvaceti obětí. Některá byla stále připoutána v sedačkách, jiná byla nalezena v uličce. V krvi obětí se našly smrtelné koncentrace jedovatých zplodin, vzniklých při požáru. Nebylo však jisté, zda byla bezprostřední příčinou smrti otrava zplodinami nebo plameny.
"Cestující kvůli hustému dýmu v kabině nic neviděli a nedokázali najít nouzové východy. Dva šli dozadu k nouzovým východům nad křídlem, ale už tam nedošli," říká Petrakis.
Vyloučené možnosti: teroristický útok, cigareta, zfušovaná oprava
Pak se vyšetřovatelé dali do toho nejdůležitějšího – začali ohledávat vrak letadla, aby našli příčinu požáru. Protože bylo podezření, že šlo o teroristický útok, připojila se k vyšetřovatelům zpočátku i FBI.
"Hledali cokoli, co by mohlo být součástí nástražného zápalného nebo výbušného systému. Cokoli, co by mohlo způsobit požár," objasňuje vyšetřovatel Dick Hill. "Nenašli však žádné stopy, které by nasvědčovaly tomu, že šlo o zločin. Věc předali inspektorům z úřadu pro bezpečnost letecké dopravy, aby ji dořešili jako nehodu."
Nejčastější příčinou požárů na toaletách letadel byly v té době cigaretové nedopalky. Vyšetřovatelé se tedy zaměřili tímto směrem. Zjistili ale, že odpadkový koš byl ohořelý pouze zvenčí. Papíry, které byly uvnitř, nebyly ohněm vůbec dotčené. Tenhle požár žádný nepozorný kuřák nezpůsobil.
Inspektoři museli hledat příčinu jinde. Zapátrali v minulosti havarovaného letounu. Zjistili, že stroj měl před čtyřmi lety vážnou nehodu – utrhla se zadní přepážka a došlo k explozivní dekompresi. Letadlo muselo nouzově přistát. "Vyřadilo to hydraulické okruhy, přetrhalo elektrické kabely a podobně. Piloti měli co dělat, aby se dostali na letiště v Bostonu," říká kapitán Cameron.
Zpřetrhané vedení mohlo být klíčem k celému případu. "Přepážkou procházely svazky kabelů, které musely být znovu spojeny," vysvětluje Hill. Pokud by mechanici při opravách udělali někde chybu, mohl požár vzniknout právě tam. Jenže na kabelových spojích se žádné stopy po zkratu nenašly.
Slepá stopa z černé skříňky
Vyšetřovatelé si poslechli záznam hovoru v pilotní kabině. Zjistili, že piloti řešili problém s motorem toalety. Bylo tedy možné, že se elektromotor přehřál a způsobil vznik požáru. Následný experiment ale tuto možnost vyloučil.
Pak si inspektoři na záznamu všimli ještě něčeho. Tři minuty před tím, než vypadly jističe, se opakovaně ozval zvuk, jaký doprovází hoření elektrického oblouku. Posádka ho ale neslyšela.
Vyšetřovatelé začali hledat další stopy pod podlahou zadní toalety, kde byl generátor, od něhož vedly kabely. Dva z nich neměly izolaci. Požár mohl vzniknout právě tam. Stejně tak ale bylo možné, že izolace shořela až při požáru.
Jednoznačnou příčinu požáru se nakonec nepovedlo nalézt. "Většina důkazů byla zničena požárem, protože v prostoru toalety, kde požár vznikl, působily plameny na konstrukci letadla nejdéle," vysvětluje Dick Hill.
Žádné plameny, ale fatální následky
Vyšetřovatelé se alespoň snažili zjistit, proč měl požár tak katastrofální důsledky. Posádka netušila, jak vážná situace ve skutečnosti je – protože nikde nebyly vidět plameny.
"Když dojde kvůli nedostatku kyslíku k nedokonalému spalování, produkuje oheň zplodiny, které se drží pod stropem kabiny," říká Hill. Požár vznikl za stěnou toalety, kde neměl velký přísun kyslíku. Kouř a další zplodiny se pak škvírou mezi dveřmi toalety a větracími otvory šířily do kabiny pro cestující.
Když při evakuaci posádka otevřela nouzové východy, dostalo se do kabiny náhle velké množství vzduchu a skrytý požár se rozhořel intenzivněji. Horké plyny v kabině se prudce vznítily. "Zášleh spotřeboval všechen kyslík, vyprodukoval toxické plyny a teplota prudce stoupla. V kabině nebyla šance na přežití," popisuje Hill následky výbuchu.
Neudělala posádka chybu? Piloti své kolegy hájili
Rok po havárii vydali vyšetřovatelé závěrečnou zprávu. Spekulovalo se v ní, zda posádka nemohla tragédii zabránit. Předmětem kritiky se stala skutečnost, že se kapitán ani první důstojník nesnažili přesně lokalizovat ohnisko požáru. Vyšetřovatelé se pozastavili i nad faktem, že se kapitán rozhodl letět do Cincinnati. V dosahu totiž bylo i letiště v Louisville, které bylo o pár minut letu blíže.
Asociace civilních pilotů se za své kritizované kolegy jednoznačně postavila. Sepsali petici, která posádku kapitána Camerona obhajovala. NTSB pak vydal upravenou zprávu, do níž zahrnul i výpovědi obou pilotů. První důstojník Claude Ouimet vysvětlil, proč se rozhodli letět do Cincinnati – roli nehrála jen vzdálenost, ale také povolený úhel klesání, který by při letu do Louisville museli překročit.
I přepracovaná závěrečná zpráva ale trvala na tom, že posádka čekala příliš dlouho, než se rozhodla nouzově přistát. Od zjištění problémů s jističi až do nouzového přistání v Cincinnati uběhlo necelých třicet minut.
Kapitán Cameron i první důstojník Ouimet přesto obdrželi několik leteckých vyznamenání, včetně čestného uznání RAF. Ani to je však nezbavilo výčitek svědomí.
"Cítím se odpovědný, vinný. Chtěl jsem vrátit pilotní průkaz," vzpomíná na těžké chvíle po havárii Claude Ouimet. "Nikdy jsem si nemyslel, že budu muset řídit letadlo v takovém stavu. Připadal jsem si úplně bezmocný. Tolik mrtvých. Raději bych tam zůstal s nimi."
"Dodnes si vyčítám, že jsme nedokázali zachránit všechny. Budu si to vyčítat do smrti," říká kapitán Donald Cameron. Zároveň ale ví, že víc udělat nemohl: "Stálo nás obrovské úsilí s letounem přistát, byl jsem úplně vyčerpaný. Udělal jsem maximum."
Zpřísněná protipožární opatření
Úřad pro bezpečnost v dopravě vydal po havárii letu 797 několik doporučení, která měla zvýšit bezpečnost před požáry na palubě letadel. Postupně se začal zavádět zákaz kouření.
"Byly zpřísněny protipožární testy sedadel a vnitřních panelů kabiny, letadla jsou vybavena detektory kouře na toaletách a halonovými hasicími přístroji," popisuje Dick Hill. V odpadkových koších a v jejich blízkosti musí být umístěny automatická hasicí zařízení.
Většina cestujících zahynula, protože se nedokázali dostat ze zakouřené kabiny. Po havárii bylo nařízeno, že na podlahách uliček musí být osvětlené cestičky, které vedou k nouzovým východům. Podél schránek na zavazadla jsou madla, která umožňují jít po hmatu.
Letušky a stevardi mají od roku 1983 přenosné obličejové masky, které jim umožňují fungovat i v zakouřeném prostředí. Posádky se ve výcviku podrobněji učí, jak likvidovat případné požáry na palubě. Začal být také kladen větší důraz na předletovou instruktáž cestujících, aby věděli, jak najít a otevřít nouzové východy.
Zdroje:
-
Let 797 na Wikipedii (anglicky)
-
Zpráva NTSB (anglicky)
