První náhradní letiště vybral zvláštní 36. letecký pluk podle polského deníku Gazeta Prawna v běloruské metropoli Minsku a druhé ve Vitebsku, které leží na hranici s Ruskem. Údaje o nich zaznamenal do letového plánu.
A zde nastal podle vyšetřovatelů z vojenské prokuratury problém. Polský elitní letecký pluk totiž s výběrem záložních letišť neseznámil vládní ochranku (BOR), ministerstvo zahraničí ani ruskou tajnou službu (FSB). "Nic jsme o tom nevěděli," citovala Gazeta Prawna mluvčího BOR Dariusze Aleksandrowicze.
Na jeho slova ale zareagoval mluvčí letectva Robert Kuprazc odmítavým "nebylo naší povinností o tom informovat". Zdůraznil, že podrobné údaje byly zaznamenány v letovém plánu.
Jenže ten si kromě pilota zřejmě nikdo nepřečetl. O záložních letištích totiž prý nevěděla FSB ani polská vládní ochranka, a nikdo tak nezajistil nutnou logistiku. Zajistit náhradní dopravu totiž spadá do povinností BOR. Takže i kdyby téměř stohlavá delegace přistála kupříkladu v Minsku, neměla by se jak dostat do Katyně.
Navíc by to zřejmě ani nestihla, vládní letoun vyletěl s třicetiminutovým zpožděním a hrozilo, že by prezident spolu s několika desítkami osobností polské vojenské a politické scény přijel na ceremoniál k sedmdesátému výročí masakru polských důstojníků v Katyni pozdě.
Podle listu nyní někteří nejmenovaní důstojníci z BOR kladou pád letadla za vinu pilotovi osudného letu, protože "velitel letounu Tu 154 rozhodl ještě před odletem, že přistane ve Smolensku, zatímco my ani ruská FSB jsme o ničem nevěděli": Vyšetřování vojenské prokuratury ale zatím žádné závěry nevydalo, i když její mluvčí Zbigniew Rzepa také připustil, že "o možnosti přistát jinde než ve Smolensku pilot věděl".
