Loni v polovině května Sparta houževnatému soupeři nemohla dát gól, zbývalo pět minut do konce. Kadlec, kterému tenkrát bylo ještě šestnáct, dostal kolmici mezi obránce, utekl a přesně zakončil.
V sobotu odpoledne bylo pět minut po přestávce. Wilfried se s míčem otočil, poslal míč mezi obránce, Kadlec zasprintoval a vystřelil podél gólmana.
"Bylo to hodně podobné. Pokaždé jsem dostal perfektní přihrávku," líčil po zápase. Když vyšel z kabiny, do rozesmátého obličeje mu svítilo prudké slunce.
Zato během zápasu se nad Letnou "zatahovala" šedá mračna. Lídr hrál proti poslednímu, nejlepší proti nejhoršímu. Před zápasem oba týmy dělilo sedmapadesát bodů, byť propast zvýšil odpočet dvaceti bodů, což byl pro Střížkovské trest od disciplinárky.
Sparťané protivníka v poli přehrávali, měli velkou převahu, ale těžko se probíjeli do šancí . A když už se do nich dostali, tak nepřesně zakončovali. Podobné to proti klubu ze Střížkova bylo i před rokem.
"Nešlo nám to. Ale proč, to fakt nevím," krčil Kadlec rameny. "Sami jsme si mysleli, že zápas zvládneme líp."
Vylepší si skóre, předpovídali fanoušci. Kdeže, sparťané byli vděční za jedinou branku. "Mohli jsme si za to sami," uznal Kadlec.
Špatný pohyb, nepřesnosti a nečekaně pevná obrana soupeře. To stálo za sparťanskou mizérií. "Aspoň, že to tam padlo jednou. Hlavně, že máme tři body," oddechl si Kadlec.
Sice v první půli vůbec nebyl vidět, ale pro jeho šikovnost v koncovce ho kouč na hřišti nechal. A krátce po přestávce svou jedinou šanci proměnil. "Tohle bych měl dávat vždycky, i když z vlastní zkušenosti vím, že se to dá zahodit. Jako na Slavii."
Před třemi týdny v pohárovém derby utekl obráncům téměř z poloviny hřiště, ale sólo zakončil střelou vedle. Proti Bohemians už to nezkazil. A i díky tomu Sparta vyhrála a dál může mluvit o titulu.
