Takhle nějak si mnozí představují konec světa. Apokalyptická krajina, kterou v Hollywoodu vytváří špičkoví počítačoví odborníci, je na Islandu k vidění stále, ale doutnající sopka jí vetkla ještě drsnější křivky.
Do uzavřené oblasti o rozloze 18 kilometrů čtverečních se dostal redaktor listu The Times. Krajinu tu podle něj pokrývá tlustá vrstva prachu a nad pastvinami dřímá zlověstný mrak popela, který nepropustí žádný sluneční paprsek.
Lidé jako by sem vůbec nepatřili
I uprostřed dne tu je vlastně noc a z jinak šťavnaté krajiny se úplně vytratily barvy, zbyla jen černá a bílá. Všude je jen několikacentimetrová vrstva prachu.
Islandští farmáři se před všudypřítomným prachem chrání maskami a brýlemi
V tom všem stále žijí lidé, kteří jako by do surrealistického výjevu vůbec nepatřili. Farmy jsou z hlavní silnice vidět jen matně. Uvnitř jsou ale pastevci, kteří se zoufale bojí o zdroj své obživy - o dobytek.
Islanďané odklízejí ze střechy nánosy sopečného prachu
Srážka s domorodcem může lehce připomenout setkání s nadpozemskou bytostí. Místní se totiž před všudypřítomným prachem chrání brýlemi všeho druhu a maskami.
Sopečný prach je nebezpečný pro farmáře i jejich dobytek
Doma mají topení zapnuté na plné obrátky, jedině tak mohou zabránit tomu, aby se prach dostal do jejich domovů. Mnoho farmářů muselo své živobytí v nejpostiženější oblasti opustit, popel je nebezpečný i pro člověka.
Život ve stínu sopky může přinést velké problémy
Jiní nemají na výběr - zůstávají a sklíčeně se dívají na to, jak na pastviny dosedají další zrnka prachu, která obsahují vysoce toxický fluorid. Jejich hlavním úkolem je ochránit zvěř před tím, aby začala prach spásat.
Islandský vulkán rozpouští ledovec a způsobil v oblasti záplavy
Kromě farmářů do oblasti nikdo nesmí. Nebezpečný není jenom prach, ale sopka také rozpouští ledovec a vytékající řeka někdy nese kusy ledu, které jsou velké jako domy. Farmáři jsou tak jedinými svědky toho, že když si Země zamane, člověk s tím nic nesvede.
Reportéři z National Geographic natáčejí soptící vulkán
Islanďané ale s přírodou umějí žít v symbióze a vše snášejí se stoickým klidem. Dobře vědí, že poslední erupce místní sopky začala v roce 1821 a skončila až o dva roky později.
Islandské pastviny připomínají měsíční krajinu
Tehdy nejvíce prachu spadlo po půl roce soptění. A stejné to může být i teď. Všechno bude záležet na větru, který může mrak odnést až do oblasti hlavního města Reykjavíku, kde žije polovina všech Islanďanů.
Islandští farmáři se snaží ochránit především svůj dobytek, zdroj všech příjmů
