2Wings vede Dan Šustr, s trochou nadsázky dnes už klasik české "kytarovky", někdejší vůdčí duch populární Tiché dohody, jež bude příští rok slavit čtvrtstoletí od svého založení. Šustr dnes na rozdíl od 90. let není profesionálním hudebníkem, všechna tři alba své nové kapely (kromě aktuálního také debut Overseas Pilots z roku 2007 a o rok později jeho akustickou verzi Overseas Pilots - 3bees Sessions) vydal vlastním nákladem. "Jen si hraju pro radost, co mě baví," pochvaluje si v rozhovoru pro iDNES.cz.
Už před vydáním alba jste jej avizoval jako více "radio friendly". Co si pod tím mám představit?
Já říkám, že je příběhovější, písničkovější, ale není nějak "měkčí" nebo "tvrdší" oproti minulé desce. Je prostě takové usazenější, což je dáno tím, jak se naše kapela sehrávala a vyklidňovala. A určitě je tam několik písniček, které by se v rádiu klidně daly hrát. Máme tam až beatlesovský ploužák s pianem, máme tam rozjuchané akustické country, máme tam veselé rockabilly.
Album vznikalo v postupných fázích celý rok, což je na vás asi docela dlouho. Mělo to nějaká pozitiva a negativa?
Žádných negativ si nejsem vědom. Samozřejmě, když jsem se muzikou živil, nemusel jsem chodit do práce a být třeba měsíc zavřený ve studiu a koncentrovat se na to. Na druhou stranu je velké plus, když člověk jako "ne-profesionál" není omezen nějakým edičním plánem a tlakem vydavatelství. Řeknu příklad z nové desky. Hned její úvodní písnička Fist And Muscles dlouho nenazrávala, byla předtočená, ale nedokončená. A nám se hodně líbila, takže jsme ji na desce chtěli mít. Kdybychom byli tlačeni firmou, museli bychom ji buď vyhodit nebo upravit třeba na instrumentálku. Díky tomu, že jsme měli naprostou volnost, mohli jsme si dovolit ten luxus a počkat s celým albem, až tahle jediná věc dozraje. S tím souvisí další pozitivum: všechny nové písničky jsme měli čas si ohrát na koncertech, což sekundárně přináší jisté zásahy do jejich stavby, délky, střihů apod., takže jsou mnohem propracovanější. Ale přitom na únosnou míru, rozhodně to není nijak přehnaně vyumělkovaná deska.
Název alba je čapkovská parafráze v angličtině, texty jsou taky anglické, Tichá dohoda přitom zpívala v češtině. Myslíte, že dnes už jsou Češi jazykově vyspělejší, aby texty zafungovaly?
Já takhle nepřemýšlím. Primární důvod, proč jsem s touhle kapelou začal zpívat anglicky, je ve stylu hudby. Já prostě češtinu v téhle muzice tak úplně necítím. Musím ale dodat, že mi texty kontrolují rodilí mluvčí, nejsem šílenec. Jistě, kdyby se někomu podařilo udělat takový styl s perfektní vybroušenou češtinou, bylo by to perfektní. Ale i kdyby se to někomu podařilo, uzavřel by se se svou tvorbou v Čechách. Jazyková bariéra totiž dnes není u nás, ona je zvenčí. Když děláme písničky v angličtině, přes všechny ty Facebooky a Myspacy komunikujeme s Evropou, Amerikou nebo třeba Malajsií.
Zajímavým hostem alba je kytarista Jan Ponocný, známý mj. z projektu Circus Ponorka. Hraje v písničce Have a Lucky Day, společně jste i koncertovali. Bude tahle spolupráce trvalejšího rázu?
My jsme se potkali asi před rokem a půl, zjistili jsme, že jsme stejný ročník, máme podobné muzikantské kořeny, posloucháme podobnou muziku, oba jsme kytaristi a skladatelé, oba dva zpíváme, prostě toho máme hodně společného a bylo by bezvadné to nějak zúročit. Jako náš host Honza vystoupil vloni v listopadu na festivalu Blues Alive, natočili jsme tuhle písničku, nicméně další spolupráce se pro Honzovu vytíženost zatím nerýsuje, což mě hodně mrzí. Ale určitě budeme pracovat na možnostech.
Otevřeně jste vždycky mluvil o svých inspiracích. Jsou některé cítit i z nového alba?
Jsem zakořeněný v 60. a 70. letech, s tím jsem se nikdy netajil. S nadsázkou tak můžu říct, že Rockabilly Queen je pocta Brianu Setzerovi a Stray Cats, The Hill jsou jasní Creedence Clearwater Revival, tam to byl přímo. The Reason je "lennonovka" s pianem. Někde je možná slyšet Neil Young, někde Steppenwolf a jinde Led Zeppelin... Takže ano, naše deska je možná taková encyklopedie hudby 60. a 70. let, ale nás strašně baví si s tím takhle hrát. Já už se ve svém věku a po tom všem, co mám odehráno a natočeno, netlačím do nějakého objevování. Jen si hraju pro radost, co mě baví.
V 90. letech jste pro Tichou dohodu razili novou "škatulku" underpop. Kam byste stylově zařadil 2Wings?
Dřív jsme užíváním termínu underpop šťouchali do nadvlády undergroundu, která nám po revoluci připadala trochu nenormální. Dneska jsme underground v rámci popu paradoxně my, protože zrovna nejsme v takzvaných "oficiálních strukturách", a tak se k lidem hůř dostáváme. Přitom stále děláme jen rockové písničky, nic jiného. Jenže jsme kapela s názorem a za názor musíš vždycky zaplatit. Buď za něj zaplatíš tím, že těžko prorážíš, nebo naopak všechny oslovíš a po čase se staneš vlastní karikaturou jako třeba Depeche Mode. Nic ve zlém.
