"Letos jsme začali opravovat později, zima byla dlouhá. Ve chvíli, kdy mrzne nebo sněží, se pracovat nedá. Nemůžeme také opravovat komunikace typu pražské magistrály ve všední den ráno, to by doprava zkolabovala," vysvětluje Mrázek.
Když mrzlo a sněžilo, dělali silničáři jen nejnutnější provizoria. "Výtluky zalijeme asfaltem bez frézování a válcování. Životnost je pak mnohem menší, v řádech měsíců," popisuje. "V mrazech navíc v Praze nefungovala jediná obalovna (výrobna asfaltu - pozn.red.)," přidává se šéf jedné z čet, která opravuje silnice v hlavním městě. "Když praskla voda v Praze na Vinohradech, museli jsme v mrazech díry po výkopech vydláždit, jinak to nešlo."
Pražská technická správa se stará o 2 308 kilometrů silnic v Praze, dalších 1 507 mají na starosti jednotlivé městské části. Na opravy silnic si TSK Praha najímá desítky specializovaných firem.
"První přicházejí na řadu hlavní tahy," popisuje Mrázek systém, jakým se silnice opravují. "Vytipujeme správnou lokalitu, podle důležitosti a závažnosti."
Pražská správa komunikací má šest oblastních správ, jejichž technici jsou každý den v terénu a vyhledávají rozbité komunikace. "Přijímáme také tipy od občanů," dodává Mrázek. Nejlepší je posílat je po internetu.
Vyfrézovat, vyčistit, uválcovat
S nastupujícím jarem se rozběhly řádné opravy silnic. Záplaty z teplého uválcovaného asfaltu vydrží několik let. Celá oprava trvá asi dvě až tři hodiny.
Místo, kde bude asfaltová záplata, se nejprve ořízne diamantovým kotoučem. Pak se obdélník vyfrézuje, obvykle do pěti až deseticentimetrové hloubky, záleží na hloubce výtluku a stavu spodních vrstev.
Pak nastává práce pro největšího pomocníka opravářů. Fréza, kterou při opravách často potkáváme, vyjde na osm milionů. Ostraní vrchní vrstvu rozbitého asfaltu a zarovná plochu tak, aby se na ní dala položit čerstvá vrstva. Frézy se vyrábějí v mnoha rozměrech, od nejmenších se záběrem 35 centimetrů, až po několikametrové, které odhryžou naráz skoro celý pruh silnice.
Speciální nože, uspořádané do jakéhosi ježka, se vysunou z podvozku frézy a odkusují starý povrch. Nože s velmi tvrdými (vidiovými) hroty se musí často měnit, záleží na tvrdosti asfaltu, ale průměrně vydrží asi 250 metrů. Drť, kterou pásový dopravník rovnou sype na korbu liazky, se dá znova použít. Třeba na méně namáhané plochy. "Stačí ji položit, uválcovat a krásně se spojí a zatáhne v létě na sluníčku, požívají ji třeba v autobazarech," prozrazuje šéf asfaltérů, kteří opravují frekventovanou ulici v pražských Kobylisích.
Řidič frézy má po obou stranách kabiny pravítka, na kterých si nastaví hloubku, do které chce silnici vyfrézovat. Podvozek pak sám udržuje stálou hloubku frézování i při přejezdu nerovností. Na každé straně je možné výšku nastavit samostatně, takže nevadí, když fréza jede jedním kolem v díře a druhým po vysokém obrubníku.
Pak přichází chvíle asfaltérů, pokládajících ručně živičnou směs. Jsou různé druhy asfaltů, liší se teplotou, za jaké se pokládají. Ty nejteplejší dávají asfaltéři na dálnice.
Živičná směs (asfalt) se vozí z obalovny 150 až 170 stupňů teplá. Než vychladne, trvá to asi dvě až tři hodiny. Pak už se po ní může jezdit.
Asfalt se pokládá ve dvou vrstvách, rozhrnují ji hrably, které si dělníci předem potřou speciálním roztokem, aby se směs nelepila (stejným se ošetřují i korby náklaďáku, které živičnou směs vozí).
Nejdřív se položí základní vrstva, kterou se vyrovná nerovnoměrně vyfrézovaný povrch. Živice se uválcuje a hned se položí další vrstva, která se opět válcuje. Po vychladnutí a vytuhnutí se ještě celá záplata obřízne malou frézou, vytvoří se žlábek a ten se zalije speciálním asfaltem. Vyspárováním se začistí a zamezí se tak tomu, aby mezi nový a starý asfalt zatékala voda a v zimě led asfalt poničil.
Oprava silnice - frézování
Kanály se propadají kvůli těžkým náklaďákům
Šéf party opravářů silnic ještě prozrazuje důvod, proč se propadají kanály do silnice. "Když staví kanál, skládají ho odspoda z velkých skruží. Když jsou nahoře, musí použít nižší skruž, aby mohli víko kanálu vyrovnat s vozovkou. Ty nejnižší mají jen několik centimetrů a v některých případech vyzdívají vršek cihlami. Jenže tenký beton nebo cihly se v mokru a zimě časem rozpadnou, navíc je ještě zatěžují a rozbíjejí náklaďáky. Víko kanálu tak brzy klesne." Řidiči si pak na dva roky mladé silnici ničí podvozky na kanálech propadlých o pět centimetrů pod úroveň vozovky.
