Každodenní šichta začíná pro maséry krátce po sedmé. "Já vyjíždím z nedaleké Dříteče, po cestě koupím noviny a snídani pro hráče, na kterou mi dávají peníze," vypráví Libor Hovorka, někdejší hokejista, který pracuje jako kustod u pardubického áčka už patnáct let.
Pak musí s o sedm let služebně mladším kolegou Martinem Mandysem připravit kabinu na ranní trénink. "Klukům namícháme pití, rozdá se vyprané prádlo, nabrousí brusle. Pokud má někdo nějaké svalové problémy, tak ho namasírujeme," vypráví "Mandy", jemuž prošly pod rukama hvězdy jako Hejduk, Hemský, Průcha, Rozsíval, Sýkora nebo Hašek.
s kým mají nejvíc práce?- Nejnáročnější klient: Dominik Hašek. |
Jenže na cigaretu moc času nebývá. Během tréninku jezdí chlapíci s vozíkem plným sportovních lahví z kabiny na střídačku a zpět jako po supermarketu. Občas přebrousí neposlušné brusle nebo odnesou zlomenou hokejku. A když se hráči vrátí z ledu, čeká maséry kromě hnětení unavených svalů ještě praní a úklid.
Pokud se večer nehraje, můžou si ve dvě odpoledne říct: "Padla!" V den zápasu ovšem čeká kustody nonstop šichta, která se protahuje až do půlnoci. "Když jedeme ven, tak je to šrumec už od samého rána. Časový úsek na naší práci se pak zmenšuje, třeba na Moravu odjíždíme v poledne," říká Hovorka.
Do té doby musí být připravené všechny bágly, lahve na pití i bedny s nářadím. "Brusky, fény na sušení rukavic... Nesmíme na nic zapomenout. Sice máme kolegiální vztahy s jinými kluby, ale snažíme se, abychom nemuseli využívat pomoc soupeře. Hlavně teď v play-off už jdou tyhle kamarádské výpomoci trošku stranou," připomíná Hovorka.
Pokud se hraje zápas v Pardubicích, odpadne balení. Ale práce je i tak dost. "Rozdat dresy, připravit věci pro rozhodčí, nachystat kabinu. Broušení bruslí, pitný režim, praní prádla... Kluci musí mít připravený kompletní servis," připomíná Mandys.
Někteří po něm chtějí masáž před zápasem na rozehřátí, jiní zase regenerační po skončení hokejového duelu. A na masérském lůžku si často rádi popovídají o běžných radostech i starostech. Kustodi proto fungují také jako "vrby", měli by být i trochu psychologové.
"Těch hráčů tady je skoro třicet, člověk se všemi musí vycházet. I když pokaždé to není úplně jednoduché," tvrdí Hovorka.
"Pro hráče jsme takové druhé mámy," chechtá se Mandys. "Prostě s klukama až do hrobu."
