Letecká show Air Race formulí 1 není. Teď ještě ne

Abú Zabí (od zvláštního zpravodaje MF DNES) - Adrenalin, zábava, napětí, zkrátka báječná podívaná. To je závod v letecké akrobacii Red Bull Air Race, mnohými přezdívaný "formule 1 ve vzduchu". Ve skutečnosti téhle akci do závodů nejrychlejších vozů stále ještě leccos chybí.

Paul Bonhomme při závodu série Red Bull Air Race v Abú Zabí | foto: Red Bull

Celník na letišti soustředěně listuje mým pasem, a když v něm po pár vteřinách narazí na stránku s jemu dobře známým razítkem, zdvořile praví: "Vítejte znovu u nás."

Jsou to čtyři měsíce, co jsem v Abú Zabí přistál poprvé, abych tehdy psal o posledním závodě sezony formule 1. Teď jsem tu zase. Tentokrát kvůli letecké sérii Red Bull Air Race, kterou poprvé v životě spatřím na vlastní oči.

A která o sobě tak ráda říká: "Jsme formulí 1 ve vzduchu." Je tedy na čase si tohle tvrzení, které mimochodem v článcích používám i já, pořádně proklepnout. A po třech dnech tady do Česka poslat následující výsledek: Porovnávat Red Bull Air Race s formulí 1 je přehnané. Tedy zatím.

V tom dodatku je vše. Air Race totiž má dar uchvátit, má napětí, má atraktivitu, jen mu ještě chybí to podstatné: obecná popularita.

Podívejte se, jak se létalo v Abú Zabí

Když stojím v padoku a kolem mě procházejí piloti, nemám ponětí, kdo je kdo. Poznám jen Čecha Šonku, se kterým si od čtvrtečního sezení u piva tykám, Rakušana Archa, s nímž jsem úplnou náhodou před rokem a půl dělal v Praze rozhovor (jenž nikdy nevyšel), a správně si tipnu, že ten prošedivělý "stařík" je legendární Maďar Peter Besenyei.

"Staří známí" z formule 1

Takovéhle trable jsem před čtyřmi měsíci o kousek dál na okruhu Yas Marina neměl. A s ledovým klidem jsem poznával – stejně jako to zvládá většina zarytých fandů – manželky a přítelkyně jezdců F1.

Šonka závodil. Chyba

Je to paradox a zdánlivě hloupost, ale někdy je prostě lepší v závodě nezávodit. Třeba jako v sobotu v Abú Zabí, kde se pilot Martin Šonka pral o postup do prvního podniku sezony Red Bull Air Race. A rval se marně. "Nepotlačil jsem závodění, chtěl jsem honit čas, jenže jsem udělal chyby a vše se mi zbortilo jako domeček z karet."

Šonka se v pátek nedostal z kvalifikace do závodu, kam postupuje deset nejrychlejších. Těch zbývajících pět pak musí absolvovat dodatečnou kvalifikaci, ze které jdou dál dva. Šonkovi stačilo k postupu zaletět stejný čas, jaký zvládl o den dřív. Tehdy říkal, že nezávodil nadoraz, jen se soustředil na bezchybný let. V sobotu však chyby udělal: první pylon trefil už ve třetí bráně a dostal šestivteřinovou penalizaci.

Musel tak riskovat dál a v silném větru přišly ještě další dva "zásahy". "Na druhou stranu jsem rád, že jsem získal takové zkušenosti hned v prvním závodě. Příště už to snad neudělám." Teď se vrací do Česka, zatímco letadlo přepravují do Austrálie, kde šampionát za dva týdny pokračuje.

Když už jsme na okruhu a řeč je o popularitě, tak ve zdejším tiskovém centru nás tehdy sedělo dobrých 300, zavíralo se ve tři ráno. Na Air Race je nás desetkrát méně, z toho část má na sobě košile hlavního sponzora – připravují tu tiskové zprávy. A před osmou vás slušně požádají, abyste odkráčel na hotel. Zavírá se.

Přitom před hodinou jste byli ve čtyři kilometry vzdáleném padoku, odkud vás šofér autobusu pro novináře nepochopitelně vozil po městě. Nepomohly slušné prosby, že se mi blíží uzávěrka a potřebuji rychle k počítači, a tak po 40minutové vyhlídce zabrala až důrazná, nepublikovatelná česká slůvka.

Víc novinářů nedorazí ani v den závodu, ti místní jsou totiž v nedalekém Dubaji, kde se večer běží nejbohatší dostih světa.

Popularitu Air Race odráží v Abú Zabí i místní honorace. Zatímco při F1 se to na VIP parkovištích hemžilo značkami Rolls-Royce, Porsche či Ferrari, teď šejkové dávají přednost koním. Aby ne, když v hlavním závodě jde o 10 milionů dolarů.

Vlastně o oblibě dost vypovídá i to, že Česká televize, která má nárok na přímé přenosy, nabídne záznam sobotního závodu až o osm dní později.

Báječná podívaná ve vzduchu

Ale dost výtek! Red Bull Air Race je totiž BÁJEČNÁ podívaná. Piloti kličkují v rychlosti 370 kilometrů v hodině mezi pylony, riskují tak, že Američan Chambliss málem křídlem trefí hladinu moře, a vy jako divák to sledujete z pláže. Kolem sebe máte plno obřích obrazovek a za vstupné nedáte ani korunu. Takže třeba v australském Perthu přijde 80 tisíc diváků.

Ne jako ve formuli 1, kde za lístek zaplatíte jmění, přitom sedíte na zapadlé tribuně a nevíte, kdo vede. A už vůbec jste bez šance dostat se do boxů a potřást si rukou s piloty, byť byste dali desetitisíce. U letadel to (zatím?) není problém.

Jen budete trošku překvapeni, že zatímco v garážích vozů F1 jsou desítky mechaniků, tady má Martin Šonka jen jednoho. A místo aby se po závodě povaloval v hotelu, sám pucuje letadlo. Do toho ještě s bratrem Josefem (jeho manažerem) prosí s nadsázkou všechny svaté, aby konečně našli pořádného sponzora.

Přitom tu podobně jako v F1 hraje prim technika a nejnovější výstřelky. Vymýšlejí se zlepšováky, koumá se nad každým dekem, které by snížilo váhu.

Skvělé je, že závod trvá dvě hodiny, během kterých vidíte 29 letů. O trestech tu sudí rozhodují během pár vteřin, ne jako ve formuli, kde na to mají několik minut a mnohdy pozmění výsledky i dvě hodiny po Velké ceně. Tady hned po doletu víte, kdo na tom jak je.

Hora jde k Mohamedovi

Když už jsme v muslimských Emirátech, napadá mě výstižné pořekadlo: Když nejde Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi. Formule 1 staví okruhy za miliony dolarů, aby jim Bernie Ecclestone přiřkl Velkou cenu, a na úkor tradičních destinací se stěhuje stále častěji do bohaté Asie. Air Race sama kráčí do atraktivních lokalit.

Takže se poletí v New Yorku u sochy Svobody či v Rio de Janieru kousek od monumentálního Ježíše. "A když někoho napadne, že chce na Vesuv, tak tam prostě doveze pylony a bude se závodit u sopky," říká hlavní rozhodčí Air Race Stanislav Bajzík.

Když už byla řeč o popularitě, kolik Čechů ví, že jejich krajan spolušéfuje této sérii? Nechme toho, je vlastně zbytečné porovnávat neporovnatelné. Formuli 1 je letos 60 let, mnozí z nás ji budeme sledovat, i kdyby nabídla deset nudných závodů za sebou. Má tradici, kouzlo, dohady i to napětí.

Air Race má sedm roků. Jako by tu tedy stál čerstvý důchodce a dítko, co se učí ve škole násobilku. Ale vy o něm víte, že by díky chytrosti mohlo za chvíli poskočit do druháku na gymnázium. Však i Bajzík tvrdí: "Nikdy jsem neviděl lépe uspořádanou sérii. Ten název F1 ve vzduchu si zaslouží."

Kdo ví, třeba za 50 let budu já jako osmdesátiletý muž psát do novin, že F1 je Air Race na zemi.

P. S. Dejte Air Race šanci i vy. Třeba v neděli u televize, nebo si dopřejte 20. srpna víkend v Budapešti, kde se létá v centru nad Dunajem. A samozřejmě zadarmo.

Čech Čechovi radí jen doma, při závodě nesmí

Pilot Martin Šonka není prvním Čechem v Air Race. Už pátým rokem při všech závodech stojí na řídící věži Stanislav Bajzík, jenž coby hlavní rozhodčí uděluje tresty a třeba i vylučuje piloty. Během rozhovoru v Abú Zabí kolem nás kráčí tři nejlepší z právě skončeného klání, každý se zastaví a Bajzíkovi poděkuje. On s úsměvem vysvětluje: "Jak někdo vyhrává, děkuje. A jak ne, tak jsme hned blbci, co tomu nerozumějí a nic nevidí."

Nadávají piloti hodně?
Dost. I proto jsme během závodů separovaní v jiném hotelu, abychom se nadávkám vyhnuli, jenže stejně se k nám dostanou. Loni jsem si hodně užil s Hannesem Archem (vítěz z roku 2008) a dnes mě to po jeho diskvalifikaci čeká zase. Jsme kamarádi, ale schytám to. Ale nemůžu za to jen já. O vyloučení za nebezpečný let rozhodují tři lidi – já, ředitel závodu a manažer. Vteřinové penalizace jsou jen v mé režii.

Jak vlastně vaše práce vypadá?
Hlídám trať i let a rozdávám pokyny. Vedle sebe mám asistentku, která to zapisuje. V poli jsou dva rozhodčí, kteří sledují branky, další člověk sedí u televize a kontroluje to na obrazovce. Když je rozhodnutí na hranici, třeba jestli se závodník nevychýlil z povolené osy, tak si to mohu přehrát na monitoru. Ale je to cvrkot, do konce letu musí padnout všechna rozhodnutí.

Jak jste se k rozhodování dostal?
Ta soutěž vznikla díky lidem, kteří si mě vybrali jako člověka, co závodil a rozumí tomu. Věděli, že nebudu jen pouštět hloupá moudra a zbytečně penalizovat piloty.

Asi nádherná práce, že?
Nemůžu si stěžovat. Člověk dělá něco, co mu přináší peníze i potěšení. Není to ale moje hlavní práce, mám leteckou dílnu a ještě jsem trenér reprezentace v akrobatickém létání. Je zajímavé proletět díky Red Bullu celý svět a třeba teď se těším na New York. Létat tam je obrovská bomba.

Předpokládám, že máte výtečnou angličtinu?
Člověk, který se narodil za socialismu, se výtečně nenaučí. Moje dcera mi říká: Tati, ta tvoje angličtina je hrozná. A já jí odpovídám: Mě nikdo neposlal rok studovat do Ameriky jako já tebe. Naštěstí umím dobře německy, takže se s Archem můžu hádat (Arch je z Rakouska).

Jste trenér reprezentace, kde mimo jiné vedete i Martina Šonku. Jak prožíváte jeho vstup do série?
Vychoval jsem ho a je velikou věcí, že se ho povedlo sem dostat. Je to vynikající pilot, navíc hezký chlap a ženským se líbí. Budou se na něj dívat. Zároveň je to armádní pilot, takže se naučil létat ve velkých rychlostech a už při prvním závodě bylo poznat, že mu to půjde. Škoda, že dneska chtěl až moc.

Můžete mu vůbec radit?
V Česku mu klidně můžu říct, kde udělal chybu, to mi nikdo nezakáže. Ale na věži nesmím. Nemůžu mu nadržovat, škrtat body, radit mu do sluchátek. To bych odstřelil sám sebe.

Stalo se někdy, že by vám na věži během závodů strachem zatrnulo?
Mockrát. Je to nebezpečné jako každý motoristický sport. Pilot ví, že do toho jde s rizikem, protože letadlo má motor, se kterým se kdykoli může něco stát. Zaplaťpánbůh, že se zatím nic nestalo.

Air Race se často přirovnává k formuli 1. Je to dobře?
Je. Letadla jsou špičkové stroje, které mají původ v akrobacii a zároveň jsou upravené, aby letěly rychle. Vysílají to ve 140 zemích na světě. Sami přece cítíte tu podobnost s formulí 1.