Jistě u toho bude i obránce Jiří Vašíček, v předkole statečný hrdina Slavie. S poničeným obličejem, po několika krvavých zraněních, přesto se rval až do konce.
A to doslova. Nedělní zápas pro něj skončil bitkou s Romanem Vopatem. "Říkal jsem po čtvrtém zápase, že pokud budou další stehy a postoupíme, tak mi to vadit nebude. Vyhrálo se, to mě dělá šťastným," říkal Jiří Vašíček.
Tvář mu při tom hrála všemi barvami. "A bude to ještě horší. Každá rána, kterou jsem v play-off dostal, se rozležela a druhý den bolela víc."
Tenhle chlapík toho vydrží hodně. Co jsou nějaké stehy nebo monokly. Vždyť před dvěma roky nastoupil k finálovému zápasu i se zlomenou rukou a žebrem. "To bylo mnohem horší. Tyhle šrámy jsou za týden pryč," pousmál se Vašíček.
litvínovský vopat po vyřazení zuřil |
Jeho obličej byl zřízený už z minulých zápasů. A v neděli? Třikrát si nechal tržné rány sešít, celkem mu tvář zdobí dvacet stehů. Při rozhovoru měl oko zalité krví, okolo něj modřinu jako dětskou pěst. "Moc mě to nelimitovalo. Vzhledem se živit nebudu," odbýval dotazy Vašíček.
Jeho boxerská bitka s Vopatem vzrušila O2 Arenu. V předchozích zápasech si s litvínovským tvrďákem jen nadávali, v neděli už došlo na pěsti. "Bylo to tím stavem. Prohrávali o tři góly a on chtěl spoluhráče nabudit. Dal mi přes hubu," líčil Vašíček.
"Musím uznat, že je lepší. Než jsem stačil zahodit rukavice, tak jsem měl tři rány v obličeji. Trošku jsem zaspal, ale nemůžu se na to vymlouvat. Pokud bych se mu měl vyrovnat, tak bych se musel ještě hodně zlepšit."
Těsně za sebou pak odešli do šaten, na chodbě se už v klidu pozdravili. "Bitky k hokeji patří, oba to tak bereme. Jestli bych s ním zašel na pivo? Proč ne, jenže já ho nepiju," řekl Vašíček.
Pěstní bitku prohrál, přesto byl spokojenější. "Postup je dobrá náplast."
Prohlédněte si bitku Vašíčka s Vopatem
