Jeho poslední vystoupení ve Světovém poháru skončilo v helikoptéře. V tréninku na sjezd v Kitzbühelu svištěl do cíle rychlostí 138 kilometrů za hodinu.
Zbývalo pár desítek metrů.
Pak mistr světa v superkombinaci ztratil kontrolu nad lyžemi, na posledním skoku Zielsprung letěl 70 metrů, marně mával rukama, aby skok korigoval. Dopadl na záda, odrazil se na kolena a hlavou klouzal po sněhu.
Tři týdny ho lékaři udržovali v umělém spánku s poraněním mozku a plic. Šestadvacetiletý jezdec přišel i olympijskou sezonu i hry samotné.
Nejsi připraven, radili mu trenéři, aby neuspěchal comeback. Po 414 dnech mimo pohárové svahy už je všechno jinak.
"Dárek" Satisfakce? Nevím," dumal Albrecht. "Ale jisté je jedno: Pracoval jsem tvrdě, abych se vrátit mohl, užívám si tu příležitost, i když bylo trošku zvláštní znovu se postavit na kopec a po tak dlouhé době vyrazit ze startovní budky."
Při finále Světového poháru v Garmisch-Partenkirchenu dostal možnost otestovat trať obřího slalomu.
"Úžasné, užil jsem si Světový pohár bez závodního stresu," řekl švýcarskému deníku Blick. "Opravdu necítím žádný tlak, nejsem tu, abych dělal výsledky. Půjde jen o dobrý test."
Špetka nervozity u čtyřnásobného vítěze závodů Světového poháru přece jen zavládla.
"Prostě proto, že jsem zase viděl všechny známé, soupeře, trenéry, rozhodčí," přiznal. "Bylo příjemné vyměnit s nimi pár slov, snad mi to pomůže znovu se ponořit do toho starého světa. To jsou faktory, se kterými se musím vyrovnat a na které si musím znovu zvyknout."
Švýcarský závodník se na lyže poprvé postavil už v říjnu, méně než devět měsíců po svém karambolu.
"Malými krůčky jdu pořád dál. Žádné cíle jsem ale neměl," kroutil hlavou pod svahem. "Samozřejmě budu srovnávat svůj čas s konkurencí a pak přesně uvidím, kolik schůdků mě bude dělit, abych s nimi zase mohl soupeřit."
