Rozhlašoval jste, jak nebezpečná nemoc prasečí chřipka je, pak jste si proti ní doma uvařil čaj a spolykal pár acylpyrinů – jste manipulátor, nebo hazardér?
Spíš hazardér. Jenže po bitvě je každý generálem. Rozhodovali jsme v době, kdy na hranicích Spojených států s Mexikem umírali mladí lidé na zcela nový virus prasečí chřipky, proti kterému lidi neměli obranu.
A vy s touto nemocí šup doma do postýlky a čaj?
Tu nejtěžší formu choroby měly desítky tisíc lidí, ale onemocněly jí miliony.
Stále nevím, v čem tkví nebezpečí choroby, na kterou zabere acylpyrin a čaj.
Zpočátku jsme opravdu nevěděli, jak se ta nemoc bude chovat. Člověk se s ní v životě nesetkal a ty první informace zněly hrozivě: mladí lidé, studenti, aniž měli chronické onemocnění, umírali.
A co se stalo, když touto chorobou později onemocněli starší lidé? Neumírali?
Jen špička ledovce byly tak závažné komplikace, že jsme nasazovali antivirotika. Později se ukázalo, že starší generace měla určité množství protilátek, které ji ochránilo. Pravděpodobně zde obdobný virus před desítkami let cirkuloval, aniž vyvolal epidemii.
Takže většina těch, kteří onemocněli, se dala léčit jako u klasické chřipky - a to jste nevěděli?
Ne. První indikace byly zlověstné.
Orgán, který rozhodne, jak by se mělo celosvětově postupovat, je Světová zdravotnická organizace. Rozhodla tedy vědecky chybně?
Ne. Od roku 1997 jsme sledovali tzv. ptačí chřipku a tento kmen má vysokou smrtnost, ale špatně se přenáší. A vycházelo se z toho, že ten nový virus se může chovat tímto způsobem.
Jenže on se choval přesně opačně: dobře se přenášel a v drtivé většině případů byl zcela neškodný.
Ano, choval se jinak, než se na začátku předpokládalo. A buďme rádi, že se nevyplnila ta prvotní chmurná předpověď.
To jistě, ale někde se stala chyba. Snažím se dopídit kde.
Když se chystáte na krizovou situaci, o které téměř nic nevíte, tak se musíte připravit na nejhorší variantu. Žádná chyba.
Kdyby tohle platilo, tak nevíte, jaký záludný a smrtící virus se objeví zítra, a měli byste vyhlásit tzv. permanentní krizový stav, ne?
Ale paní redaktorko. (shovívavý tón) Nejsme tady na pustém ostrově, kde nic nevíme o infekčních nemocech. Probíhá tady celosvětový dohled, jsme členy celé řady laboratorních sítí, vůbec nemáte potuchy, jaké viry a bakterie nepřetržitě sledujeme. Na základě toho se pak dělají predikce.
Sem tam predikce, které jsou úplně vedle...
I to se může stát, když všechny indicie berete vážně.
Poučení pro naši zemi je prosté: vše musí být řízeno z jednoho centra a odborný názor by měl mít přednost před názorem politickým.
Jaké z té anabáze pro vás vyplývá "poučení z krizového vývoje"?
Politické názory jsem zaznamenala dva: Václav Klaus prohlásil, že prasečí chřipka je bublina, a Jan Fischer rozhodl nakoupit místo vámi doporučovaných vakcín pro všech deset milionů obyvatel jen milion. A tyto dva názory se ukázaly správné.
Ale pandemie začala už v roce 2006, kdy bylo přijato vládní usnesení a z něj vyplývající úkoly. A politici neustále ta opatření oddalovali. Třeba pandemická a prepandemická vakcína měla být objednána už v roce 2006. A proto, když virový kmen už klepal na dveře EU, Česká republika neměla nic. Teprve v ten moment započala intenzivní jednání o zajištění pandemické vakcíny.
Setkal jste se osobně nad tímhle tématem s prezidentem?
Ano, snažil jsem se panu prezidentovi vysvětlit, co je pandemie. Neměli jsme stejný názor. A měl zásadní připomínky k povinnému očkování. Poukazoval na to, že virus se sice šířil rychle, ale nebyla tam žádná závažnost toho onemocnění, takže to není žádná pandemie.
Měl pravdu, ne?
Ale vždyť my jsme se chovali velmi obezřetně. Německo, Francie a další státy přijaly strategii očkovat všechny obyvatele, my ne.
očima B. TachecíPrasečí chřipku dostal ve chvíli, kdy měl být - jako subjekt krizového řízení - ve třetí vlně očkován. Ta pravidla jsou na hlavu postavená, jestliže hlavní hygienik nepatří do první vlny, mám pocit. Stejný pocit má i on. Ale zároveň dodává: jsem jen státní úředník, který ctí pravidla, která byla přijata. Zatím žádný host sám sebe tak dokonale a věrně nepopsal. Elegantní, příjemný, mírný. S neviditelnou pláštěnkou, po které zjevně stékají všechny urážky, kritiky i vtípky. Za poslední týdny si jich užil dost. Mé občasné provokace Michaela Víta taky nevytočily - střídal trpělivý až svatý pohled učitele slabomyslného žáka s mírně pobaveným úsměvem. Buď má nervy jako provazy, nebo je dokonalý herec. Když o poslankyni, která zjevně nesmyslně šlape po jeho návrhu a dští na něj oheň a síru, řekne jediné: nevím, proč to ta paní dělá, promiňte - dojde mi, že to nehraje. |
Mně se zamlouvá u dětí, kdy potřebujeme nastartovat tzv. kolektivní imunitu. Plošné očkování dětí každým rokem zabrání asi pěti stům úmrtí a zamezí zhruba sto padesáti tisícům onemocnění infekčními nemocemi. O povinném očkování v armádě můžeme diskutovat, ale to jsem nenařídil já. Každý očkovací diktát vnáší do společnosti pocit nelibosti a já to chápu.
Není to v rozporu se svobodným bytím v této zemi?
V naší ústavě je naprosto jasně řečeno, že z hlediska ochrany veřejného zdraví můžete překročit práva občanů.
Na konci února bylo vládě nabídnuto očkování. Jak se její členové zachovali?
Nenechal se očkovat nikdo... Tak to prostě je.
Naštvali vás tím?
Mě to mrzí, protože páni ministři jsou nezbytní manažeři pro chod státu, pandemická fáze ještě neskončila a měli by jít v čele.
Zdá se mi, že vláda tím znedůvěryhodňuje výstupy vlastního hygienika. Kdo vám má věřit, že i dnes se očkovat je důležité, když si to zjevně nemyslí vaši kolegové ve vládě?
Rozumím vám. Souhlasím. Určitě.
Takže jsou buďto hloupí a nezodpovědní, nebo je neumíte přesvědčit, anebo očkování už není potřeba?
To třetí rozhodně není správně, očkování je potřeba. V roce 2010 a 2011 tu ten virus bude cirkulovat. To říkám já, to říká Světová zdravotnická organizace. Ten, kdo se dnes nechá naočkovat, má minimálně dva roky obranu proti tomuto viru.
Nebudeme už dešifrovat další možnosti v mém minitestu, nechci vás dostat do trapné situace.
Děkuji vám, paní redaktorko.
Berou vás na vládě vůbec vážně?
Ministři jsou taky ovlivněni mediální atmosférou. Jsem v této funkci už řadu let a neopovážil bych se třeba hodnotit nějaký stomatologický zákrok, protože nejsem stomatolog. Neodvážil bych se mít jakoukoliv poznámku k postupu pana profesora Pirka. Oni jsou odborníci. Leč k vakcinaci, k bezpečnosti pandemické vakcíny, k možným vedlejším účinkům se tu vyjadřovali z lékařů téměř všichni. Aniž věděli o evropské autoritě v Londýně, která pod velmi přísnými pravidly schvalovala použití pandemické vakcíny, a aniž znali řadu dalších odborných argumentů.
To zní jako slovo do vlastních řad. Prasečí alarm spustila Světová zdravotnická organizace - máte jistotu, že není napojena na farmaceutický byznys? Nebo je to jen víra?
Mám víru. A jsem rád, že kolegové v této organizaci jasně řekli, že udělají analýzu svého postupu a seznámí s ní veřejnost.
To zní jako dobrý vtip. Neměl by tu analýzu udělat někdo jiný?
K tomu se určitě dostaneme. Pandemie jsou jednou za třicet až čtyřicet let. Čili těch zkušeností je málo. A mohou být za námi nějaké chybné kroky. Pojďme se na to podívat.
Jako laik si představuju, že když Světová zdravotnická organizace bude chtít vyhlásit pandemii, svůj postup ex post vždycky obhájí. Chtěli jsme být opatrní, chtěli jsme, aby svět byl připraven na všechno - tenhle bohulibý záměr asi nejde vyvrátit nikdy.
Rozumím vám. Optimální by asi bylo, aby nějaká významná auditorská firma ten postup jednoduše ověřila. Je to podezření, které se rychle šíří, a bude třeba na něj odpovědět.
Kromě prasečí chřipky varujete průběžně i před hlukem. Přitom ministerský tým v čele s vámi připravil návrh na zvýšení limitů hluku na určitých komunikacích. Jak to jde dohromady?
Hluk doopravdy znepříjemňuje život ve velkých městech a zvyšuje stres. My bychom rádi vytáhli např. z Prahy dopravu na okruh. Přitom platí, že ani na těch velkých okruzích - vzhledem k tomu, jak počet aut narůstá - nejsme schopni dodržet maximální hranici hluku, stanovenou ve stávajícím nařízení vlády. Takže vycházíme z toho, že mimo centra měst, tam, kde byly vyčerpány všechny technické možnosti a nejsme schopni hluk snížit, mohli bychom o určitém zvýšení limitu hluku diskutovat. Naprosto striktně je ale nutno dodržovat hlukové limity uvnitř obytného prostředí. To budeme bez výjimky požadovat.
Jak budete vybírat úseky, kterým limit zvýšíte?
Investor nás musí přesvědčit, že udělal po technické stránce pro odhlučnění všechno, co udělat šlo.
A když hlukový limit nezvýšíte, bude se dít co?
Hygienici jednoduše stavbu nepovolí, nedovolí ten úsek zprovoznit. A natlačíme tak ta auta zpět do centra. Musíme se tak zachovat, taková je stávající legislativa.
Hrozí to teď aktuálně nějakým stavbám?
Samozřejmě. Hrozí to stavbám, které jsou připravovány jako obchvat Prahy. Když nedocílí limitu šedesáti decibelů přes den a padesáti přes noc, prostě obchvat nebude a doprava bude stále více a více zatěžovat centrum města. Přitom garantuji, že kdyby se na těchto komunikacích zvedl limit na pětašedesát decibelů, bylo by to minimální riziko pro zdraví občanů.
Ví to paní poslankyně Jakubková, která prohlásila, že proti vašemu návrhu bude bojovat, co to půjde? Ví, že když bude bojovat dobře, tak díky ní budou všechna ta auta jezdit přes Prahu?
Myslím, že to ví. Ale nevím, proč to paní poslankyně Jakubková dělá, promiňte.
Michael VítNarodil se 31. října 1951, je ženatý, má dvě dcery. V letech 1970 až 1976 vystudoval Lékařskou fakultu hygienickou Univerzity Karlovy v Praze. Poté nastoupil do Okresní hygienické stanice ve Frýdku-Místku na oddělení pracovního lékařství. V roce 1990 přestoupil na Krajskou hygienickou stanici do Ostravy, kde vedl úsek toxikologie (v letech 1990 až 1998) a následně úsek hygieny práce a nemocí z povolání (1998 až 2000). Od roku 2000 je hlavním hygienikem České republiky a náměstkem ministra zdravotnictví. Ačkoli se v čele resortu vystřídalo mnoho ministrů, Michael Vít se v pozici udržel. |
