Promítané kulisy, odvážný experiment
Nový muzikál Baron Prášil, který si odbyl premiéru v pražském Divadle Hybernia, možná tenhle pomyslný krok udělat chtěl. Kaskadérskými kousky a hlavně ojedinělým řešením scény, kterou z větší části tvoří trojrozměrná projekce na bílé kulisy.
Odvaha, za niž si Prášil zaslouží procenta navíc, dala vzniknout nejhezčím momentům představení. Projekce totiž umí obsáhnout celou scénu, a tím také vystřihnout působivou atmosféru. A stačí k tomu třeba jen promítat jiskřící vodopád k romantické písni. Dokonce zamrzí, že těch velkých ploch není více – když projekce slouží pouze jako interiér penzionu s pár lidmi uvnitř, prostor scény je pohltí.
Děj? Žádný není
Jenže při vší úctě k experimentu, muzikál musí nejprve vyrůst ze zdravých kořenů. Z příběhu, hudby, libreta, pěveckých a hereckých výkonů. A tenhle svět si ani Baron Prášil vykouzlit nedokázal.
Sedí ve svém penzionu v New Yorku, odolává snahám, které ho o nemovitost chtějí připravit, a mezitím vypráví neuvěřitelné příběhy ze svých cest. Toliko děj, který však ve skutečnosti žádným dějem ani není, spíše těžce skládaným leporelem bez výraznějšího obsahu.
Jenže pokud se děj pohybuje někde kolem nuly, u textů už vzhledem k jejich naprosté banalitě pořádně mrazí. Dozvíme se, že "láska je světlice i neřízená střela", že "poklad je poklad, to každý ví", ale že je to též "doklad, že se máš". Nakonec, vlastně největším úskalím textů je, že tyhle pravdy už skutečně tak nějak každý zná. Zhruba od základní školy.
Známé melodie
Ani hudebně se Prášil nijak nevyznamenal. Každý z baronových výletů chce stylizovat do jiného žánru, přitom několikrát je tu patrná inspirace odjinud. Jako bychom slyšeli Money Money Money od Abby nebo Tears in Heaven Erika Claptona, dokonce si můžeme vzpomenout i na domácího Krysaře. Bez nápadu jsou romantické písně, a i když se řadě muzikálů v minulosti podařilo poslat nějaký song do hitparád, Baron Prášil takovou ambici mít nemůže.
Muzikál Baron Prášil režiséra Filipa Renče.
Na takových základech by se neudržel žádný muzikál. Díry na záplaty neobstarají ani kostýmy, které sice stály miliony, ale někde působí obscénní přeplácaností (hodnostáři), jinde spořivá varianta učinila ze služebných hvězdičky peep show.
Vtipy, ty nemohou chybět
Ani tentokrát se neobejdeme bez dvou komických figurek, zde pánů Nomen a Omen, kteří mají Prášila zbavit svéprávnosti, aby penzion mohl získat jeho sok Wilcox. A zase je tu český model. Zatímco jinde hrají role perfektní zpěváci a tanečníci a komika pak vychází z jejich herectví, u nás stačí navléknout do kostýmu "baviče".
Muzikál Baron Prášil režiséra Filipa Renče.
Výsledkem je jejich lopotivý zpěv i tanec, vše korunované hláškami typu "pojď, maličká, ukážu ti kočičáka", když se Zdeněk Izer žene za jednou z dívek. Je nutné dodávat, že v základu jde asi o zvířátko?
Hůlka zazpívá dobře, ale je i zadýchaný
Daniel Hůlka zůstane dál Draculou, Prášil bude jen epizoda, nikoliv milník. Sice se prohání nad diváky na dělové kouli, ale démon s rozervaným srdcem mu kdysi slušel o mnoho víc než rozvážný dobrodruh na odpočinku, který svoje příběhy vypravuje s kantorskou důsledností filmů pro pamětníky. V náročných pasážích je jistý, na druhou stranu už při třetí písni zadýchaný.
Standard ostatních překonala na premiéře pouze Kateřina Brožová – k pěvecké jistotě dovedla přidat i výraz, jehož absence naopak sráží pěvecky nadprůměrný výkon Romana Vojtka.
Avšak ve zpěvu bída muzikálu Baron Prášil netkví. Ta je ukrytá v chatrném základu, který nedokážou zakrýt emotivní projekce ani režie, jež se nevymanila ze šablony a nedodala muzikálu potřebné napětí.
Příznivcům muzikálů Tři mušketýři nebo Mona Lisa se bude líbit i Baron Prášil. Ti ostatní nechť se mu vyhnou – dobré světlo na český muzikál kromě několika hezkých nápadů (oživlé obrazy na stěnách) věru nevrhá.
Zdeněk Barták, Petr Markov: Baron Prášil
Divadlo Hybernia, Praha. Hudba Zdeněk Barták. Scénář a texty písní Petr Markov. Režie Filip Renč.
Hodnocení MF DNES: 30 %
