Revival ABBA The Show nabídl přes dvě hodiny hitů: Take a Chance on Me, Ring Ring, či Honey Honey, kterým velkolepá šou začala.
abba the show
|
Recyklovat neustávající posluchačský hlad po hudební produkci někdejších manželských dvojic se snaží kde kdo. Za všechny mluví třeba muzikál Mamma Mia!.
Od konce ledna 2010 mohou příznivci kapely navštívit také interaktivní hudební expozici v londýnské O2 Bubble Areně. Moderní výstava Abbaworld se věnuje severskému hudebnímu fenoménu.
Jenže avizované velkolepé představení ve stylu slavné švédské skupiny se jaksi nekoná. Ne že by odkvétající dámy Camilla Hedrén a Katja Nord neuměly zpívat. Po jevišti se sice pohybují pouze díky přihlouplému mávání rukama a pohupování se v bocích, ale přiznejme si, že Agnetha s Fridou nebyly také žádné velké a nápadité tanečnice.
Na charisma neměli
Věrné repliky bláznivých disko oblečků jsou tady pouhou vizuální třešinkou. Mužské protějšky zmíněných dam sice dokázali vcelku pečlivě obtáhnout hlasové kontury Björna a Bennyho, jejich nakažlivé charisma a strhující šoumenskou veselost ovšem přehrát tito dva "páni" nedovedou.
Doprovodný The National Symphony Orchestr of London celý večer otevřel zvukově plnotučným mixem melodií ABBY. A muzika v tomto podání po celou dobu šlape.
Bezmála dvě desítky hudebníků se snaží dění na jevišti hecovat někdy až legračním mácháním s nástroji, často vyskočí ze židlí, aby se smyčci či dechovými nástroji v rukou vyrobili něco trhavých gest.
Na pódiu ovšem šlo především o kvartet hlavních hrdinů, kteří své výkony "zautomatizovali a zmechanizovali". Novodobá ABBA to totiž s publikem moc neumí, a tak všichni v hledišti nové obrovské haly v Brně spořádaně sedí a pohnou se, jen když na ně z pódia vybafne sada čelních reflektorů.
Když pršely dolary
Ani produkce světel a efektů nemá onu barvotiskovou, ale milou kýčovitost světa originálu. Sedm velkých "led stěn" na horizontu jeviště často hraje pastelovými barvami (šou dominuje zejména bílá), jindy tam šlehají plameny nebo se sypou grafické symboly dolaru. Ano. Samozřejmě při písni Money, Money, Money.
Poslední song před přestávkou také přinesl zřejmě největší vizuální kreativitu strůjců podívané. Do publika se totiž rozprskly zlaté konfety.
Avizovaný dětský sbor podobně jako dobové projekce, které mohly navodit úžasnou atmosféru, odpadly. Ostatně pihou na kráse celé akce byla sama organizace. ABBYchtiví fanoušci dostali vstupenky, kde koncertu avizovali na 19:00. Začal však až za hodinu.
Jak to nabralo šťávu, přišel konec
Po půlhodinové přestávce už z jeviště začalo proudit přece jen o poznání víc energie. A při písni Dancing Queen i sál poprvé téměř unisono povstal.
Sladkobolný hit The Winner Takes It All v tomto podání vyšel jako jedno z nejlepších hudebních čísel večera. I tak pulsující nezkrotnost hitů jako Mamma Mia, Chiquitita, Super Trouper nebo Gimme! Gimme! Gimme! kontrastovala se starosvětsky spořádanou atmosférou obrovitého prostoru pavilonu.
Vcelku krotká šou paradoxně překvapila, když její oficiální část skončila. Přídavky v podobě songů Waterloo a Thank You for the Music patřily k nejšťavnatějším kouskům.
Říká se: Konec dobrý, všechno dobré. Nejsem si jistý, zda to platí i v případě ABBA The Show.
Hodnocení MF DNES: 40 %
