Jeho hrdinku závislou na drogách sledovala režisérka čtrnáct let a sama v nejmenším netušila, jaký scénář Katčin život napíše.
"První etapu Katčina osudu zaznamenal dokument V pasti, který roku 2001 uvedla ČT. Ale když někoho sledujete tak dlouho, nedá vám to, zajímá vás, co se děje dál. Takže jsem si řekli, že zkusíme pokračovat," vypráví dokumentaristka.
Nejtěžší prý bylo Katku vůbec najít. Když se režisérka a její hrdinka nakonec sešly v malé kavárně, Katka s dalším natáčením souhlasila - už proto, že prý sama hledala něco, co by ji "nakoplo", impuls, který by ji přiměl konečně něco udělat. Ale v tu chvíli nikdo nevěděl, co bude následovat.
"Na první natáčení v roce 2007 přišla Katka s tím, že je asi těhotná. A byla," líčí Třeštíková, jak nečekaně našel film nové silné téma.
Filmaři se snažili pomáhat i organizačně, třeba dohlížet na schůzky s lékaři, protože narkomani prý nedodržují časy, plány ani termíny.
"Mám roli pozorovatele, nikdy bych si netroufla soudit. Ale tady už mi i kolegové říkali, ať Katku nějak vyburcuji," vysvětluje Třeštíková nezvyklý záběr, kde od Katky žádá slib, že zítra už konečně začne kvůli dítěti něco měnit.
"Každý z vás by na našem místě klečel a opakoval - Katko, prosím, prosím, něco už proboha udělej," dodává s tím, že celý štáb se snažil ve změnu uvěřit. "Opravdu jsme si přáli jiný, šťastnější konec," přiznává.
Ani s posledním záběrem, v němž se hrdinka své dcerce Terezce omlouvá, se s ní filmařka nerozloučila. Pravděpodobně bude Katčin osud zaznamenávat dál. Ví také, co po natáčení následovalo.
"Katčin partner skončil ve vězení, jako ten předchozí, a také jí psal milostné dopisy. Ale už je zase na svobodě. Katka žila v katakombách, kde na rozdíl od předešlých squatů měla alespoň elektřinu."
A malá Terezka? "Mohu jen říci, že je zdravá, ale jinak nemáme právo o ní cokoli sdělovat. To je už jiný život a příběh," uzavírá Třeštíková.
S Katkou se kromě kin a DVD počítá také do škol, kde by měla provázet protidrogový program.
