Se severními bílými nosorožci byl Žďárek v zahradě ve Dvoře Králové denně. Staral se o ně, nosil jim krmení, znal jejich povahy. Se čtyřmi vzácnými zvířaty mu tedy do Afriky odjel i kus života.
On-line rozhovor s Jiřím HrubýmZoolog řídil nakládání a cestu nosorožců do Afriky. V pondělí se vrátil z Keni. Ptejte se jej 6. ledna od 13:00. |
"Mám s nimi odpracovanou řádku let. Považuji je za svá zvířata. Ale úplně jsem se nesesypal, mám tu ještě další nosorožce, za kterými se vracím. I když, bylo mi těžko. Se samicí Fatu jsem hodně pracoval. Byl jsem u jediného plodného páření za dvacet let, pomáhal jsem jí i u porodu," bilancuje Žďárek.
"Před jejich odjezdem jsem si jistý nebyl. člověk přemýšlí, co je pro ně lepší. Česká republika je bezpečnější místo pro nosorožce než jakákoliv země v Africe. I přes přísnou ochranu zvířat je tu reálné riziko, že se jim něco stane," svěřil se.
Myslí například na pytláky, kteří kvůli cenným rohům zvířata neváhají zabít. Jejich vzácnost je přitom nezajímá. I proto jim museli ošetřovatelé rohy upilovat. Dorostou jim až za několik let.
"Zvířata mi ale neřeknou, jestli chtějí zůstat raději tady v zajetí, ale v bezpečí a se stoprocentním servisem či péčí, nebo jestli chtějí žít v přirozeném prostředí v rezervaci a zůstat alespoň trochu divokými," dodal s tím, že úplná svoboda pro nosorožce už neexistuje, vždy budou muset zůstat v rezervaci.
"Nízké teploty v zimě byly riziko"
Žďárka nejvíce trápil převoz v zimě. Rozdíl teplot mu přišel pro zvířata příliš drsný. Obával se také dlouhé cesty. Věděl, že tohle může být pro zvířata obrovské riziko.
"Termín nevyšel nejlíp, ale nešlo to odvolat, nemohli jsme to bojkotovat. Je to práce stovek lidí, objednávalo se letadlo. Pokud by se termín přesunul, znamenalo by to i obrovské finanční ztráty," poznamenal ošetřovatel.
Vánoce v KeniOšetřovatel Jan Žďárek musel Vánoce strávit bez rodiny v Keni. Pravý český stromeček si tak užije až v lednu. "Rodina Vánoce oslavila beze mne a nyní si ještě uděláme posezení, podruhé ale slavit se vším všudy nebudeme," prozradil. |
Další nebezpečný moment byl podle něj nakládání zvířat do letadla. "U nosorožce nikdy nevíte, jak dlouho bude nastupovat, jak moc se v zoo zdržíte, zda na vás bude muset to obří letadlo čekat. Rizik byly mraky, ale zvládli jsme to dobře," pochvaluje si Žďárek.
I když vše proběhlo bez komplikací a čtyři nosorožci se v autě i v letadle chovali ukázkově, cesta dala zabrat všem.
"Nosorožci dostali tišící prostředky, v průběhu cesty jsme je kontrolovali. Letěli s námi i dva zahraniční odborníci. Všichni jsme se zvířaty komunikovali, zklidňovali je. O půl deváté ráno jsme měli prvního nosorožce v bedně v zoo, druhý den kolem jedné hodiny odpoledne jsme už nosorožce vykládali v rezervaci," shrnul ošetřovatel.
V keňské rezervaci Ol Pejeta se zatím nosorožcům daří velmi dobře. Žďárek je o tom přesvědčen, v novém domově totiž se samicemi Nájin a Fatu a se samci Súdán a Suni strávil první dny, Vánoce i Silvestra.
"U nás je zima, sníh, teploty pod nulou, tady by se na hodinu prošli po výběhu a pak je zavřu a budou čekat na teplejší dny. Ale v Keni už svítí sluníčko, zpívají ptáci, nosorožci se válejí v bahně," srovnává ošetřovatel.
Přestože nosorožci museli překonat více než pětatřicetistupňový teplotní rozdíl, aklimatizovali se rychle. Chutnalo jim hned od prvního dne.
Zdravotní problémy zmizely s deštěm
"Žrát začali hned. Nejdřív jsme jim dávali české seno, granule, mrkve a jablka, poté jsme postupně zaměňovali za africké žrádlo. A snižuje se podíl přinesené stravy," poznamenal Žďárek.
Samec Súdán senem pohrdl rovnou a pustil se do keříku, který mu ve výběhu rostl. Ošetřovatel ale věděl, že tím zvykání na novou zemi zdaleka nekončí. Objevily se jejich občasné problémy.
"První tři dny jim teklo z očí a z nozder. Nebyl jsem z toho šťastný a musel jsem jim vymývat oči. Čtvrtý den ale přišel déšť, najednou se jim vše srovnalo a byli spokojení. Ve výběhu si udělali kaliště a začali se válet v bahně. Až sám jsem se divil, jak rychle se aklimatizovali, jak se to všechno změnilo - jakoby je někdo polil živou vodou," dodal.
Žďárka nyní v Keni vystřídal jeho kolega Pavel Petržílek, který bude se čtveřicí nosorožců do 19. ledna. Pak se vrátí do Dvora Králové a zvířata zůstanou v novém domově sama. Češi se za nimi přijedou podívat jen čas od času.
Ošetřovatelům se bude po zvířatech stýskat. Ale potřebnou změnu nosorožcům Žďárek přeje. Snahu zachránit vzácný poddruh nosorožce severního bílého nevidí jako marnou. Svým miláčkům chce alespoň nějak pomoci.
"Dobře vím, že kdyby se zde začali množit, byl by to spíše zázrak. Je to nesmírně těžké, aby se to podařilo. Pracujeme tu se strašně omezeným počtem zvířat, ale je potřeba něco udělat. Neřídíme se tabulkami zoologů, které říkají, že pokud zvířat v populaci není alespoň padesát, nemají šanci, že už to nikdy nepůjde. Přece se na ně nevykašleme."
Rozhovor s ošetřovatelemJaké klima mají nosorožci v Keni? Vyhovuje jim? Jak se vedlo nosorožcům, když jste odjížděl? Jak jsou hlídaní například proti pytlákům? Převoz dopadl dobře. Opravdu ale věříte, že se podaří nosorožcům rozmnožit? |