Byl jste v první chvíli groggy?
Musela to být rána. Omráčený jsem byl. Cítil jsem, že mám rozseklé ucho. Když přiběhli maséři, říkali mi, ať zůstanu ležet. Odpověděl jsem, že se hýbat můžu, ale oni jsou v těchhle případech opatrní.
Jak dlouho vás v nemocnici šili?
Dlouho! Mám v uchu přes 30 stehů. Ale bolelo to jenom v první chvíli, pak to přešlo. Až v noci to zase začalo. Když mají doktoři podezření na otřes mozku, nedávají prášky proti bolesti. Spal jsem skoro vsedě, aby mi ucho moc neoteklo.
A měl jste otřes mozku?
Myslím, že neměl. Cítím se docela dobře, nebylo mi špatně od žaludku. Ale uvidíme, až se začnu hýbat.
Kdy byste mohl začít trénovat?
Až dostanu ucho do helmy. V nejbližších dvou dnech to asi nepůjde.
Z nemocnice vás odvezli na letiště za týmem. Jak vás hráči přivítali?
Už věděli, že jsem v pohodě, takže se mi spíš smáli. Měl jsem na sobě ještě půlku výstroje a ze všech stran omotanou hlavu. Vypadal jsem jako veterán z války. Jenom Keith Ballard vypadal trochu zaraženě, omlouval se mi. Ale já vím, že to neudělal schválně. Byla to prostě smůla.
