Vyloučení přišlo už v osmé minutě, kdy liberecký stoper Kelič stáhl k zemi unikajícího Holendu. Hosté dlouhou hru v oslabení odnesli dvěma góly; premiéra nového kouče Josefa Petříka skončila v sobotu prohrou 0:2.
Jak se Liberec pod trenérem Petříkem změnil?
Byl jsem s reprezentací v Emirátech, a tak jsem první dny nezažil, ale rozdíl jsem si uvědomoval tady před zápasem. Měli jsme natrénováno, nastupovali jsme s velkou chutí a chtěli jsme se předvést. Začali jsme aktivně, ale rychlé vyloučení všechno zkomplikovalo. V naší situaci najednou hrát o deseti nebylo vůbec jednoduché.
S jakou taktikou jste chtěli na Spartě uspět?
Chtěli jsme napadat hráče při rozehrávce, zmenšit hřiště a presingem dostat obranu pod tlak. Krajní obránci kopali míče do autu, a to nám dávalo šance. Chtěli jsme tak hrát celý zápas, ale červená karta všechno změnila. Vyloučení bylo moc přísné, ale rozhodčí to posoudil, jak to posoudil, a já se tomu ani nedivím.
Proč se nedivíte?
Nevidím se tomu z pohledu útočníka. Vypadalo to, že Holenda už půjde sám na branku.
A proč se vám tedy zdá vyloučení přísné?
Byl to první zákrok našeho obránce a nejsem si jistý, zda by Holenda skutečně postupoval přímo na branku. Trochu se projevila nezkušenost, že Kelič protihráče držel dlouho. Kdyby ho pustil dřív, mohl Holenda v akci pokračovat, ale už by ztratil přímý tah na branku.
Trenér hned po vyloučení stáhl ze hry Keriče a vy jste zůstal na hrotu sám. Jak se vám za takové situace hrálo?
Věděl jsem, že musím bojovat a bojovat, pokusit se uspět v osobních soubojích a donutit třeba soupeře k faulu, abychom zahrávali standardní situaci. Ale bylo to těžké, stála proti mně čtyřčlenná obrana a já sám jsem se musel hodně vracet a pomáhat v bránění.
Nebál jste se, že trenér místo Keriče vystřídá právě vás?
Nebál jsem se, možná by to dokonce bylo lepší. Z reprezentace jsem se vrátil dost utahaný a ještě jsem trochu zápasil s chřipkou, takže bych se trenérovi vůbec nedivil.
Sparta vás postupně dostala pod velký tlak, ale v první čtvrthodině po vyloučení jste hráli hodně aktivně a drželi jste ji daleko od své branky...
I v deseti jsme bojovali, neměli jsme sice stoprocentní šanci, ale čekali jsme na standardku nebo nějaký odražený míč, po kterém bychom mohli ohrozit branku. Pak jsme ale dostali gól z rohu, a to nás srazilo na kolena.
Sudí rozdal sedm žlutých a jednu červenou kartu. Byl to tak tvrdý a vyhecovaný zápas?
Vyhecované to bylo, chtěli jsme uspět agresivitou a presingem, ale tolik zákroků na kartu tam nebylo. Moje napomenutí bylo zasloužené, ale jiné karty být neměly.
Na druhou stranu vám se mohlo stát, že dostanete i druhou žlutou kartu, když jste dohrál akci po odpískaném ofsajdu...
To snad nemyslíte vážně?! Koukal jsem na míč, měl jsme v hlavě jen zakončení a hvizd jsem neslyšel. Kdyby mě za to vyloučil, to už by byl vrchol. I když, kdyby brankář mou střelu nechytil a spadlo to do branky, ničemu bych se nedivil.
PODÍVEJTE NA SESTŘIH ZÁPASU
