Jakub Vágner není úplně typický rybář. Nevysedává na březích řeky, aby si ulovil kapříka k obědu. Zato jsou jeho vášní sladkovodní obří ryby. Mapování těch největších věnoval několik minulých let, v příštím roce se mu jeho úsilí promění ve vysněnou spolupráci s americkým televizním kanálem, pro který natočí několik dílů mapování největších sladkovodních ryb světa.
Jak tedy bude Jakub Vágner trávit příští rok?
Moje plány jsou jasné. Konečně se splní to, na čem pracuji poslední roky. Začne se natáčení mé filmové série, je to pro mě něco jako dosažení soukromého Everestu. Tady se uplatní zkušenosti s mapováním života největších sladkovodních ryb světa. Já jsem tento projekt sám začal připravovat už tak před pěti šesti lety, sjezdil jsem za rybami celý svět. A americkou dramaturgii to tak zaujalo, že se rozhodla celé to převést do filmové podoby. V příštím roce plánujeme natáčení prvních šesti dílů. V únoru zahajujeme a budeme chytat amazonského sumce.
Jak je velký tento drobek?
Klidně dorůstá váhy 300 kilogramů. Sám jsem zvědavý. Se sumcem, který vážil 190 kilo, jsem bojoval pět a půl hodiny a přišlo mi, že toto je opravdu na hranici lidských možností i možností dostupné techniky.
Není škoda, že si to užije jen málo českých diváků, každý přece nemá možnost sledovat tento kanál?
To je pravda, ale jednáme s Českou televizí, pro kterou by měl vzniknout dokonce šestnáctidílný dobrodružný rybářský cestopis s podobnou tematikou. Měl by být zaměřen nejen na rybářskou, ale i širší veřejnost.
Takže příští rok se budete věnovat jen práci pro televize? Nebude to nuda?
Vůbec ne, nebude to snadné. Jen si uvažte, že každá z těch výprav trvá tři až šest týdnů. Jedeme do oblastí, kam se jen dostat trvá alespoň týden. A tam už si člověk neužije dovolenou. Je to zodpovědnost za lidi, v těchto podmínkách nikdy nevíte, co vás čeká. Mnohdy je to tak, že se všichni snažíme alespoň přežít. Jenže když už jsem celý ten projekt rozjel, nemůžu cuknout teď před jeho završením.
Proč vás ti sladkovodní obři tak zaujali?
Jedním z důvodů je i to, že určitě polovina z nich se nedožije konce století. Mění se klima, mění se kvalita vody, lidská činnost přispívá i k ničení tradičních trdlišť nebo ničení migračních cest. Na téma změn v životním prostředí se hodně mluví, ale my rybáři to můžeme pozorovat i u nás doma. Zvedající se teplota vody například přispívá ke snižování stavu štik, zato svědčí například sumcům.
Sousloví Vágner a ryby se neustále skloňuje jen ve spojitosti s giganty. Co takhle zajít si na ryby jen tak podomácku?
A to zase ano. Hlavně v poslední době, když cítím únavu z toho neustálého cestování. A tak si zajdu k řece pod vrbičky, vlastně ani třeba nic nechytím, ale krásně si zarelaxuji. Teď mám trochu volněji, takže se mi taky konečně podařilo dodělat knížku, na které průběžně pracuji už devět let a bude se jmenovat Můj přítel sumec, snad vyjde někdy během jara.
Účastníte se i běžných domácích rybářských závodů?
Byl jsem chytat několikrát ještě před léty, ale přiznám se, že mě to moc nebaví. Navíc mě dost odrazují trendy, které se sem začínají prosazovat ze západní Evropy. Například v Německu, Rakousku nebo Švýcarsku se čerstvě zabydluje pravidlo, že ryby chycené při závodech se nevracejí do řeky. Musí se zabít a místo nich se nasazují nové. Takto si to prý prosadili ochránci přírody, jenže oni si v tom svatém nadšení pro ochranu přírody neuvědomují, že ryby chycené při závodech v kvalitním vezírku netrpí, anebo rozhodně daleko méně než ryba nasazená do cizího prostředí. A tohoto bych se já osobně nerad účastnil.
Skoro jste se rozvášnil. Jak se tváříte na pojídání ryb?
Já osobně na to moc nejsem a kdybyste po mě chtěli, abych jedl sumce, tak by to bylo jako kdybych snědl svého psa. Ale obecně hodně fandím konzumaci ryb. A souhlasím i s tím, že se v poslední době hodně propagují domácí ryby. Vždyť to má logiku - žijeme tady, tak proč nekonzumovat domácí ryby. Nemusíme podléhat masáži propagující za každou cenu mořské ryby, když je u nás tradice chovu kapra v sádkách. Při chytání z řeky nebo rybníka ryby nezabíjejme, udržujme jejich genofond a šetřeme tak naši přírodu. A k obědu si dejme rybu chovanou pro tento účel.
Soutěžte o 3 DVD
DVD se zabývá historií moderního lovu sumců, mapuje posledních deset let vývoje v tomto odvětví rybolovu. Lov sumců prožívá boom jak u nás tak i v Evropě. Jakub Vágner tu vzpomíná na dobu před deseti lety, kdy tato "mánie" teprve začínala. "To, co jsme si mohli tehdy užívat v některých lokalitách, dnes už nezažijeme," říká s nostalgií. DVD je pomyslně rozděleno do dvou částí, první z nich se snaží přiblížit romantiku a atmosféru lovu tohoto sladkovodního obra, ve druhé se filmařský tým snažil sesbírat rybářské vychytávky z desetiletí zkušeností. Ukazuje, jak si při lovu na bójky poradit s naplaveninami plujícími po řece, jak přilákat sumce, jak ho nakrmit, techniku lovu. K DVD patří i bonus zachycující atmosféru překonávání rekordu v počtu sumců ulovených na čas, který se konal ve Španělsku, ukázku z filmu uvidíte na našem videu. Blahopřejeme výhercům DVD |
Vyberte jednu z možností a soutěžte o nové DVD Jakuba Vágnera Legenda jménem sumec. Ze správných odpovědí vylosujeme tři výherce.
