Koncert Havel podle vlastních slov "tak trochu vymyslel". Koná se pod názvem Už je to tady 14. listopadu od osmi hodin večer v Pražské křižovatce a Havel slibuje unikátní zážitky.
"Například tady zřejmě poprvé i naposled společně zazpívají Lou Reed a operní pěvkyně Renée Flemingová," říká o koncertu, kam pozval i Suzanne Vegu či Joan Baezovou.
"Během let jsem se spřátelil se zahraničními umělci, kteří zdejší společenské změny prožívali s námi," vysvětlil Havel, jak hvězdy získal.
Vaše kroky za sametové revoluce jsou dávno přesně zmapovány, ale jak strávíte letošní 17. listopad?
Dopoledne se zúčastním schůze v Senátu, kde budu mít projev, odpoledne se podívám na Národní třídu, kde rekonstrukce studentského průvodu po dvaceti letech vyvrcholí koncertem. Mám pozvání k besedě do studia České televize, která průvod přenáší, a vůbec navnaděn jejími pořady k 17. listopadu se večer zřejmě budu dívat na televizi.
Právě vyšla kniha někdejší redaktorky Svobodného slova Ireny Gerové Vyhrabávačky, která kromě deníkových zápisků z let 1988–1989 obsahuje také její tehdy pořízené rozhovory s vámi, doposud nikdy nepublikované...
Já sám jsem tu knihu teprve dostal, ještě jsem si ji nestihl přečíst. Ale prolistoval jsem ji a připadá mi velmi zajímavá. Pamatuji se, že Irena Gerová mě tenkrát nahrávala všude, někdy jsem si toho ani nevšiml, takže jsem se toho trochu bál, ale vypadá to opravdu zajímavě. Právě takové věci, podobná neznámá svědectví by měla sbírat a vyhledávat obnovená Knihovna Václava Havla. Potkal jsem tisíce lidí, dostal tisíce dopisů.
V jednom z těch předlistopadových rozhovorů říkáte, že divadlo vás vždycky zajímalo víc než politika. Platí to stále – nebo už zase?
Je to tak, divadlo je opravdu moje původní východisko. Cítím se být především divadelníkem, autorem her, což má své důvody. Proto jsem také rád, že se po dvacetileté pauze, kdy jsem se věnoval politice, nyní mohu ke svému původnímu směřování zase pomalu přiblížit.
Platí to i pro film Odcházení, který budete podle vlastní stejnojmenné hry rovněž sám režírovat?
Ano, dá se říci, že se vracím k divadlu a posléze i k filmu, což byl můj dávný sen z mládí. Bohužel mi to nebylo dopřáno, chtěl jsem být filmovým režisérem, ale z kádrových důvodů jsem na filmovou fakultu nemohl.
Politiku tedy opouštíte?
Jestliže se vracím k divadlu či filmu, neznamená to ještě, že jako občan se tu a tam nebudu k věcem veřejným vyjadřovat. Ale psát prezidentovi nebudu.
