Milisekundu po milisekundě
Jezdec na krosové Jawě 125 se rozjede, drží ho speciální konstrukce a navádí kovová kolejnice připevněná k asfaltce. Motorku roztáhne na laně druhý superb. A pak rána. Měsíce příprav a během několika sekund je hotovo. Motorka nabourala v padesátikilometrové rychlosti odzadu k levému středovému sloupku Škody Superb předchozí generace. Rána mířila na zadní dveře, za kterými seděla figurína dítěte v dětské autosedačce.
Typického motorkáře představuje pětasedmdesátikilová figurína, která náraz nasimuluje s dostatečnou věrností. Po střetu zůstává ležet zamotaný mezi autem a motorkou v nepřirozené poloze. Umělé tělo není tak měkké jako originál, ale buďte si jisti, že při srážce to nějak takhle vypadá; že by se živý motorkář stačil jakkoliv pohnout během zlomků sekundy, je téměř nemožné. V okamžiku střetu naměřili na těle motorkáře přetížení 20G, to je asi dvakrát víc, než snáší extra cvičený pilot ve stíhačce. Pravděpodobnost přežití pro motorkáře je 35 až 40%.
"Pro běžné crashtesty jsou nahodile vybírána z produkce. Tento test je nestandardní a bylo k tomu použito auto, které není ze sériové výroby," vysvětluje Jaroslav Koloc ze Škody Auto. "Všechny deformační zóny zafungovaly, figurína dítěte zůstala neporušena," popisuje. Posádka tedy simulovanou nehodu přežila, ohrozit ji mohlo jen vysypané sklo. Test sledovalo několik senzorů a rychlostních kamer. Díky nim bylo možné detailně sledovat průběh nehody - pád motorkáře i deformaci karoserie superbu.
Volání o pomoc
Nárazový test připravila Fakulta dopravní ČVUT s podporou projektu ministerstva dopravy. Kromě zajímavé zkušenosti pro studenty hlavně napomůže vývoji jedinečné technologie integrovaného celoevropského záchranného systému e-call.
"E-call je systém automatického tísňového volání, funguje stejně jako číslo 112," vysvětluje vedoucí projektu a úřadující děkan Fakulty Dopravní ČVUT Miroslav Svítek. Auto v případě nehody samo sestaví a odešle zprávu, takzvaná "minimální data". Ve zprávě by měla být poloha (GPS souřadnice, časem systém Galileo), síla nárazu, závažnost nehody. Kromě těchto údajů může být e-call schopný informovat také o směru jízdy auta, jeho registrační značce či z počtu zapnutých pásů odvodit počet cestujících.
"Auto si samo zavolá o pomoc. Dispečer uvidí na monitoru co se stalo a jaký je to náraz," vysvětluje Svítek. Je naplánováno několik variant, jak má vše fungovat. "Jedna varianta je ruční," popisuje Svítek, "zmáčknu tlačítko a spojím se hlasově s centrálou, se kterou s pomocí mikrofonu komunikuji. A součástí hovoru je datová zpráva, kterou mezitím auto odešle na centrálu. Druhým módem je automatické tísňové volání." Když posádka nemůže hovořit, musí systém sám vyhodnotit, jak je nehoda závažná. Když je třeba, auto samo naváže spojení a pošle zprávu s údaji. A právě to je na celé věci nejsložitější. Je třeba ošetřit, aby se při každé malé nehodě nevolala záchrana. "V rámci výzkumu se snažíme kategorizovat závažnosti nehody," líčí Svítek. Projekt má tedy zjistit parametry, které musí mozek e-callu v autě zohlednit, když chce případně zavolat o pomoc.
Dítě nehodu přežilo, ohrozit ho mohlo jen vysypané sklo.
"Je třeba udělat spoustu crashtestů pod různými úhly a mezi různými vozidly, aby data byla věrohodná." Z nich se pak vytvoří klasifikace nehod.
Právě jedním z nich byl crashtest motorky a auta pražského ČVUT. "Myslíme si, že jsme skoro první, kdo takový crashtest udělal v rámci vývoje e-call," říká Svítek. V Evropě se s e-callem pro motorky původně nepočítalo. "My jsme první, kdo se snažíme to zavést také na motorky a nákladní vozidla." popisuje.
Těší se hasiči
Nejvíc se na nový systém asi těší hasiči. "E-call nás velmi zajímá a děláme vše pro to, aby byl zaveden co nejdříve. Už jsme si otestovali, že bychom ho dokázali přijímat a zpracovávat v našich telefonních centrech tísňového volání." řekl pro server požáry.cz ředitel odboru operačního řízení Hasičského záchranného sboru ČR Luděk Prudil. "Hasiči by díky tomuto systému přesně věděli, kde se na silnici nehoda stala, jakého rozsahu je a o jaký typ automobilu se jedná. To vše jsou pro nás nesmírně cenné údaje, které urychlí a zefektivní naši pomoc občanům."
Zdvižený prst z Bruselu
E-call měl být povinný od roku 2009, dokonce byla připravena evropská směrnice. "Státy se ale neumí dohodnout na technologii a formátu minimálních dat," vysvětluje Miroslav Svítek. Na výrobu automobilů se záchranným systémem se připravují i evropští výrobci. Podepsali memorandum, ve kterém záchranné systémy podporují.
Evropská komise nedávno varovala, že pokud do konce letošního roku nebude v zavádění systému dosaženo významného pokroku, mohl by Brusel přijít s regulačním opatřením.
"Každý týden se dozvídám o silničních nehodách, při nichž mohl pomoci e-call. Nastal čas, aby členské státy a průmyslová odvětí přistoupily od slov k činům," prohlásila eurokomisařka Viviane Redingová pod níž spadají informační technologie.
Urychlené přivolání pomoci po haváriích by podle odhadů mohlo ročně zachránit život až 2500 lidí a skoro o šestinu snížit závažnost zranění. Dobu reakce na nehody ve městech může palubní tísňové volání snížit zhruba o 40 % a ve vesnických oblastech zhruba o 50%. Zavedení systému e-call by navíc až o 26 miliard eur snížilo roční externí náklady na silniční dopravu.
e-callz angličtiny Emergency Call E-call zajišťuje tísňové volání po nehodě. Když speciální jednotka zjistí aktivaci klíčových senzorů (např. airbag, bezpečnostní pásy, nárazové senzory), naváže systém hlasové a datové spojení s tísňovou službou. Hlasové spojení umožní cestujícím ve vozidle komunikovat s vyškoleným operátorem tísňové služby. Zároveň se k operátorovi přenáší soubor minimálních dat. Ten obsahuje informace o nehodě: čas, přesnou polohu, směr jízdy vozidla a identifikaci vozidla. |
