Atmosféra střetnutí byla tristní, byť se hloučky diváků snažily. Podle hlasatele jich přišlo 2 300, ale stoper poražených Pavel Drsek tvrdil: "Viděl jsem jich maximálně patnáct set a aspoň těm děkuju, že přišli."
Jablonec nechal na nejvyšší pozici Teplice, když s plzeň ským týmem prohrál 0:1. Šlo o důležité a dramatické utkání, v němž se domácí marně hnali za vyrovnáním, byť hráli přes půl hodiny proti soupeři, který byl oslaben vyloučením Rajtorala.
Podívejte se na sestřih zápasu Jablonec - Plzeň
Ve vyspělé fotbalové cizině by bylo město velikosti Jablonce z boje o ligové čelo vzhůru nohama, na severu Čech to ale vzrušuje málokoho. Jablonec je v tabulce druhý, podle průměrných návštěv však až desátý.
"Není tu zvýšený zájem fanoušků," říká i Marcel Uhlich, vedoucí jabloneckého fan shopu, který otevírá jen před zápasem, jindy se to nevyplatí. "I tak toho prodám hrozně málo. Jablonec, to je fotbalově zapeklitý kraj."
Co chtějí lidé víc?
Zapeklitý možná není jen Jablonec. "Podívejte se na Teplice, tam taky nechodí lidi," poukazuje Drsek. Má pravdu, ani v sídle vládce soutěže nejsou se zájmem diváků spokojeni. Dvakrát za sezonu tam sice přišlo přes 10 tisíc návštěvníků, ale to tam hostovaly Sparta a Slavia. Na posledním teplickém vystoupení s Libercem byly sotva tři tisícovky.
Podívejte se na sestřih zápasu Teplic, po němž šly do čela
"Všechny v klubu včetně hráčů to mrzí," přiznává mluvčí Petr Heindenreich. "Bojujeme s tím, ale taky si říkáme: Hrajeme na špici a pohledně, co už by lidé chtěli víc?" V Česku fotbal zkrátka netáhne.
Zatímco hokejová extraliga trhá divácké rekordy, na fotbal se lidé – zvlášť v nynějším mrazivém počasí – nehrnou. Včerejší Jablonec byl názorným příkladem.
Přitom těžko lze vše svádět na zimu či na televizní přenos. Nic z toho by nemohlo odradit kupříkladu fanoušky ve fotbalem poblázněném Německu. Před rokem si tam vítěznou jízdu užíval Hoffenheim, třítisícová vesnice s jedním kostelem a dvěma hospodami, proti níž je severočeské město zhruba šestnáctkrát větší.
A když Hoffenheim otevíral v lednu luxusní arénu v nedalekém Sinsheimu s třicetitisícovou kapacitou, musela policie při prodeji posledních permanentek uzavřít kvůli tlačenici ulice. O tom si české kluby mohou nechat zdát.
"Kde jsou nějací lidé? Viděl jsem zatím jen krávy a kukuřici," ptal se při přestupu do Hoffenheimu fotbalista Chinedu Obasi kouče Ralfa Ragnicka. "Neboj," odvětil trenér a při zápase Obasi žasl.
S nadsázkou řečeno, při přestupu do Jablonce by hráč možná také spatřil na okolních stráních krávy, s fanoušky by to bylo horší. Pár věrných se sice našlo i včera v ochozech, z nichž dopoledne vězni odklidili sníh, obecně je to však bída.
Může být hůř
A může být hůř. "Nejsme fotbalový národ a teď nám asi navíc ještě ublíží nepostup reprezentace na mistrovství světa," obává se Heindenreich v Teplicích. Teplický klub bude zkoušet diváky nalákat na kampaň "Pojďte s námi bojovat o první místo", v duchu hesla chce rozmístit billboardy po městě a věří, že zaberou.
Mezi lidmi v Teplicích také koluje e-mailová iniciativa s názvem "Pošli to dál" vyzývající, aby každý fanoušek klubu sehnal ještě dalšího. I tak je možná na místě trýznivá otázka: Pro koho se vlastně v Česku hraje fotbal?
