Je pro vás skládání cesta do budoucna?
Určitě bych se tím směrem chtěla vyvíjet. Šest let jsem se učila na klavír, baví mě hrát na bicí a teď se snažím naučit i na kytaru. Na tu teď budu hrát i na turné, což je docela výzva.
Koncerty budete mít u nás i v Polsku. Je mezi fanoušky rozdíl?
V zásadě ne, vždycky jsem si myslela, že Poláci se umějí víc bavit, ale musím říct, že Češi to dorovnávají. Ale Poláci mě překvapili, že třeba znají a zpívají i texty v češtině. U polské nominace na evropské ceny MTV mě zase překvapilo, že pro mě hlasuje i spousta Čechů.
Jste ve druhém ročníku gymnázia. Jak při tom vypětí stíháte školu?
Je to náročnější. Protože jsem si chtěla na desce i něco napsat a to zabralo ještě víc času. Stejně jako zkoušky na turné. V září jsem byla ve škole asi sedmkrát, teď v říjnu se na tom chystám zapracovat. Mám individuální plán, takže mě žádná písemka nemine. Ale mám toho nad hlavu. Nepamatuju si vlastní texty a ještě se třeba musím učit nazpaměť básničky...
Nemáte s tím někdy chuť praštit a žít jako normální teenager?
To se stalo jenom jednou. Když moje kámoška slavila patnácté narozeniny a já měla koncert. To mě fakt naštvalo.
Říkáte, že z velkých pódií nemáte strach. Platí to i pro letní festivaly?
Tam přece spoustě lidí vaše hudba nemusí sednout.
Asi jsem divná, ale já to mám ráda, protože je to adrenalin. Na festivalech nikdy nevíte, co přijde. Na Noci plné hvězd přilétly kelímky od piva. Tehdy jsem se naučila, že se nikdy nesmíte otáčet k publiku zády. Radši jsem dělala pohyby jak z Matrixu, abych se jim vyhla.
Dostala jste "kelímkáčem"?
Nakonec ne, ale byla to pro mě výzva dohrát to a neodejít. Jenom mě mrzelo, že to schytala i kapela, a když jsem druhý den slavila narozeniny, tak nemohli přijít, protože čistili bubny. Ale jindy je to naopak. Viděla jsem třeba ze zákulisí kohouty a piercingy, trika Iron Maiden a piva v ruce. Tak jsem si říkala: "No sakra!" A oni ty lidi pak normálně pařili a po koncertě přišli a říkali: "Evičko, my tě milujeme!" V Plzni už máme takovej fanklub, vždycky s nima ráda pokecám.
Neotravují vás někdy fanoušci?
Chodí mi různé dopisy, před domem mi dva týdny čekal neznámý pán v autě, různí kluci se prohlašují za moje partnery. Ale beru to, že to k tomu patří. Nikde nechodím sama, to bych se bála.
Nevadí vám, že vám pořád někdo "stojí za zadkem"?
Ani ne. Když mi bylo dvanáct třináct, všude mě vodil taťka, ale teď mám od rodičů strašnou důvěru, kterou nechci zklamat.
Ono se taky o hudebnickém prostředí říká sex, drogy a rokenrol...
Já jsem to zatím nepoznala. Jenom ten rokenrol, který mám ráda. Drogy nesnáším, cigarety mi smrdí, alkohol mi nechutná a kluci mě zatím taky moc nezajímaj. Vzpomínám si, jak jsme hráli v Polsku s jednou slavnější skupinou. Přišli jsme na hotel a oni hned otevřeli lahev vína a říkají: "Evičko, jdem zapařit." Tak jsem řekla: "Ale mně je šestnáct, pane. Já jdu spát."
