"Kluci v kabině si ze mě dělali srandu, že to nemyslím vážně. Ale už mě opravdu nikdo nepřemluví," řekl Koller.
Jak vypadal jeho poslední, jedenadevadesátý, zápas v národním mužstvu?
Pětapadesát minut: žádná střela na branku, žádná šance, málo vyhraných soubojů.
Těsně předtím, než ze hřiště odešel, porazil v souboji ochotně padajícího Zabavníka, s kterým si něco řekl. A pak už běžel k půlící čáře a pustil do hry Milana Baroše.
Koller se k vystřídání protrápil. Sedl na kraj lavičky a sledoval, jak pět minut po svém odchodu Stanislav Šesták střílí vedoucí gól Slovenska. Nakonec sledoval napínavý zápas, jenž skončil remízou 2:2.
Dále čtěte: Slovensko - Česko 2:2Zpravodajství z kvalifikačního zápasu v Bratislavě |
Koller v prvním poločase na hranici soupeřova vápna hrudí sklepl míč do střelecké pozice, ale spoluhráči mu odběhli a tak na znamení zmaru rozhodil rukama. Neefektivně vyzněl i jeho celkový výkon.
Bojoval, rval se, na hřišti nechal duši, ale pečlivě hlídán se neprosadil.
Koller si červený dres národního mužstva oblékl po čtrnácti měsících.
Naposled v něm hrál loni na mistrovství Evropy, v posledním utkání základní skupiny v Ženevě proti Turecku dal gól, ale Češi i tak prohráli 2:3 a vypadli. Mohutný útočník po utkání v kabině obešel všechny spoluhráče a se slzami v očích se s každým rozloučil.
K 55 reprezentačním gólům žádný další už přidat neměl, národnímu mužstvu řekl sbohem. Ale letos názor změnil a vrátil se. "Když bude zájem, budu mít formu a budu zdravý, tak rád pomůžu," říkal.
A to se přesně stalo. Na Slovensku to měl být trumf, ale pro soupeřovu obranu hrozbou nebyl.
"Byl to celé omyl," pronesl v Bratislavě.
Nastoupil bez parťáka, na hrotu se bil sám. Pohyboval se uprostřed pole, do křídla nesbíhal.
Jako první v zápase se dotkl míče. Když norský sudí Övrebo duel zahájil, rozehrál ze středu pole se Štajnerem, pak sprintoval dopředu, aby vzápětí skákal na nákop Jankulovského. Svedl hlavičkový souboj, který vyhrál.
Během tří minut Češi rozehrávali tři rohy, ale centr se ke Kollerovi nedostal. Až při pátém rohu v 8. minutě na něj letěl míč, ale v souboji byl výš gólman Mucha.
Jinak se potkával se stopery Škrtelem a s Ďuricou, rval se s nimi, ale většinou prohrával. Párkrát na měkkém terénu podklouzl.
Sklepávat míče, to byla jeho práce. Když se spoluhráčům nechtělo přes střed pole projít kombinačně nebo jim to nedovolili domácí, pomohli si dlouhým nákopem.
Ke své parádní disciplíně - zakončení - se poprvé dostal v 27. minutě. Po centru Štajnera na bližší tyč byl však v tísní a z úhlu jen trefil obránce.
Šestapadesátý gól nedal.
A už nedá.
