Mario Lička se v srpnu rozstřílel. Ve třech zápasech za sebou dal pokaždé branku. A všechny byly parádní. Jen ta v Jablonci (1:2) nestačila ani na bod.
Z Ličky je najednou se třemi góly nejlepší střelec mužstva. I jeho zásluhou se ostravský tým po pěti kolech drží mezi nejlepšími ligovými celky.
Jaké to je, když dáte gól, který zajistí mužstvu body?
Moc pěkný pocit. Z každého gólu máte radost, ale tu máte zkaženou, když mužstvo neboduje. To byl příklad Jablonce, odkud jsme nepřivezli žádné body. Totéž bylo Brno, s nímž jsme ale získali aspoň bod. Kdežto v Českých Budějovicích to bylo nejlepší, to jsem měl opravdu velkou radost.
Navíc jste rozhodl téměř v poslední minutě. Byla vaše euforie o to větší?
Určitě. Když se trefíte v samém závěru, tak doufáte, že soupeř už nestačí vyrovnat. Je to skvělý zážitek.
Stává se z vás střelec?
To určitě ne. Jsem ale strašně rád, že jsem ve třech zápasech dal pokaždé gól. Neříkám, že bych gól dát neuměl, protože střelu mám dobrou, ale hlavně se snažím podávat co nejlepší výkony. A jestli vstřelím branku, nebo teď tři pět kol budu mít půst, to je druhá věc.
Baník v této sezoně už třikrát rozhodl o svém vítězství v závěrečných minutách. Kde se to v týmu vzalo?
Ukazuje se, že hrajeme celých devadesát minut. Je jedno, jestli dáte gól uprostřed zápasu nebo na jeho konci. Hlavně musíte věřit až do úplného konce. To se nám vyplatilo v Českých Budějovicích. Tomáš Mičola vyrovnal a my jsme pořád doufali, že můžeme přidat ještě jeden gól. A podařilo se nám to.
Čím to, že je Baník najednou tak sebevědomý, když na jaře se po gólu vždy sesypal?
Hodně se změnil kádr a hlavně přišel nový trenér, to je základní impulz. Začali jsme ve všem úplně od začátku, nová je sezona. To jsou hlavní důvody. Snažíme se dodržovat systém hry, který určí trenér Koubek.
Každý trenér se ale časem okouká, nemyslíte?
Je jasné, že je rozdíl, jestli je trenér u mužstva tři měsíce nebo tři roky, ale každý má svou osobnost a na mužstvo působí jinak. Trenér Koubek je velká změna oproti trenérovi, který byl v Baníku před ním.
Tím myslíte vašeho otce Vernera Ličku, nebo Karla Večeřu?
Ať už to byl otec, nebo pan Večeřa. Pan Koubek je, dá se říct, tvrdší. Každý hráč má od něho jasně dané úkoly, žádné omyly netoleruje, určitě je přísnější.
Máte to těžší, když váš otec je v klubu generálním manažerem?
Ne, jsem docela zkušený na to, abych si s tím poradil. O sestavě a o tom, jak budeme trénovat a hrát, rozhoduje trenér. S tím nemá otec nic společného. A ani se s ním v klubu moc nepotkávám.
Co vás baví kromě sportu?
Rád chodím s manželkou do kina, to je taková největší naše záliba. A jelikož máme psa, tak rádi s ním vyrážíme do přírody.
Vaše maminka byla úspěšná baletka. Neměl jste umělecké sklony?
To ne, to mě minulo. Já i bratr jsme se hned přeorientovali na fotbal.
Takže odjakživa bylo jasné, že z vás bude fotbalista?
Asi ano.
Ale slušně hrajete také hokej...
Ten nás oba s bráchou baví. Rodiče nás vždy vedli ke sportu, ať už šlo o tenis, basket ve škole, florbal. Všechny sporty nás baví, nejsme na ně leví. U fotbalu jsme však zůstali.
Zalitoval jste někdy, že hrajete fotbal?
Ne, živím se jím a baví mě. Dělám to, co mám rád.
