A jdeme do finále. Mezi nejlepší staré dobrodružné hry se probojoval například americký turista v Paříži, pubertální pirátský loser či zarostlý hudebník v baru mimo čas a prostor.
Kdo propásl předchozí díly, najde krátké pojednání o tomto specifickém žánru zde, první část žebříčku pak naleznete zde.
5. Gabriel Knight: Sins of the Fathers (1993)
Na pátém místě zůstaneme u archetypu drsného intelektuála, jen mu vyměníme koženého stetsona za nepoddajnou blond hřívu. Gabriel Knight je v tomto žebříčku už druhým kusem od Sierry, a zároveň jednou z jejích nejuznávanějších her. Vaším hrdinou bude spisovatel a knihkupec z New Orleans.
Právě si připravujete materiály na novou knihu s voodoo tématikou. A nejenže už jakou dobu čekáte na svou múzu, teď se vám ještě každou noc zjevují strašné noční můry. Pak se dozvíte o rituálních vraždách, které se v poslední době ve městě udály. Vše nasvědčuje tomu, že jde o obřadné voodoo oběti.
A co jiného může udělat mladý, sympatický a vtipnými hláškami kypící hrdina počítačové hry, než se vrhnout do vyšetřování na vlastní pěst. Nebudu dále prozrazovat skvělý příběh, ale čeká vás spousta temné africké magie a, jak napovídá podtitul hry (Hříchy otců), budete se muset taky vydat po stopách svých předků.
Gabriel Knight ve své době exceloval v mnoha rovinách. Nabízel obtížnou, ale logickou a návykovou hratelnost a perfektní logické puzzle. Nesl silný, poutavý příběh s mnoha postavami, lokacemi a spoustou podařených dialogů. Výjimečný byl ale i po grafické a zvukové stránce.
Hra se prodávala buď na disketách (ty už by dnes mnozí hráči ani neměli kam strčit, leda…), nebo v CD verzi. Ta přinášela velký bonus v podobě plně namluvených dialogů, jichž se zhostili slavní američtí herci, jako Tim Curry (nejznámější je jeho hlavní role ve fantastické hororové parodie The Rocky Horror Picture Show) coby hlas Gabriela Knighta nebo Mark Hamill (aka Luke Skywalker), který se ujal postavy policejního detektiva. Blonďatý spisovatel se dočkal i dvou neméně úspěšných pokračování.
4. Beneath a Steel Sky (1994)
Abychom se přiblížili medailovým pozicím, musíme rychle přeběhnout z delty Mississippi až do vzdálené postapokalyptické budoucnosti. Váš protagonista má zajímavou minulost, je to takový Tarzan nebo Mauglí digitálního věku. Příběh se odehrává v totalitní Austrálii, poničené radioaktivním znečištěním.
Hrdina příběhu se narodil jako dítě štěstěny. Jediný přežil havárii letadla, v jehož troskách ho našel kmen domorodých divochů. Přesněji řečeno, jsou to podobní divoši, jaké známe třeba z Falloutu. Žijí sice tradičním způsobem v přírodním prostředí, ale k ruce už jsou jim například roboti a jiné výdobytky civilizace. Domorodci dají nalezenci jméno Robert Foster podle známého australského piva, které poblíž vás při havárii najdou.
Mladý sirotek se brzy naučí žít tradičním způsobem, a byla by z toho takřka vinnetouovská idylka. Jednoho dne však z jasného nebe přiletí vojáci z nedaleké technokratické megalopole Union City, celý kmen povraždí a vás násilím odvlečou.
Robertovi se šťastnou náhodou podaří při únosu pláchnout a ocitá se ve střevech obrovského města, odkázán jen sám na sebe a s celým policejním sborem v patách. Teď už je jen na vás, abyste ukázali své schopnosti přežít v divočině.
Toto cyberpunkové dobrodružství bylo druhým počinem společnosti Revolution Software. Britští vývojáři se zaměřují čistě na adventury, a dlužno uznat, že každý z jejich titulů by si mohl s čistým svědomím nárokovat místo v tomto žebříčku. Ačkoli Beneath a Steel Sky stojí ve stínu jiné hry od Revolution (neřeknu které, možná se jí zde ještě dočkáme; fanoušci už beztak vědí), nabízí opět všechno, co má taková hra nabízet, all in one. Příběh, hratelnost, dialogy, grafika. Však už to znáte. Pokud je vaší doménou sci-fi, berte tohle jako další základní kámen žánru v počítačové zábavě.
3. Callahan’s Crosstime Saloon (1997)
Pro mnohé nejspíš překvapivý vítěz třetího místa. Hra, kterou skoro nikdo nezná nebo nepamatuje. Ale to je škoda, protože Callahanův přesčasový bar je skutečně kultovní záležitost, a to se vším všudy. Titul prozrazuje středobod adventury, kolem něhož se odehrává celý příběh.
Když se hospodský Mike Callahan v patnácti rozhodoval, co se životem, otevřít si bar mimo čas a prostor byla jasná volba. S něčím podobným se mohli setkat i fanoušci Stopařova průvodce po galaxii v podobě Restaurantu na konci vesmíru, ale představa Mikea Callahana o ideální podobě transgalaktické knajpy je docela odlišná.
Jako pravověrný pozemšťan si postavil podnik, zdánlivě zaměnitelný s každým druhým zaplivaným výčepem Na Růžku nebo Na Staré poště. Rozdíl nastane až ve chvíli, kdy se rozhlédnete kolem sebe. Neuvidíte totiž standardní směsici předměstských opilců, ale ty nejzvláštnější poutníky z dalekých krajů, mimozemšťany, upíry, mytologické postavy, mluvící zvířata… tady je místo, kde si s nimi můžete dát pivo nebo panáka. Netradiční svět hry vychází z knihy spisovatele Spidera Robinsona.
Vypravěčem tohoto příběhu, a tedy vaším hrdinou, bude dlouhovlasý a zarostlý hudebník Jake Stonebender. Hra začíná tragikomickým rozhovorem dvou nadpozemských entit. Vyprávějí si, jak je na světě krásně, ale že je přeci jen škoda, že bude muset být celý vesmír zničen. Proč? Došly peníze, co jiného. Snad by šlo ho nějak zachránit, ale to by musela lidská rasa předvést nějaký opravdu podařený kousek, aby nevědomky přiměla metafyzické nadřízené ke zvážení svého rozhodnutí. V tu samou chvíli vy přicházíte do Callahanova baru. Americký folkový krakonoš, který musí mimoděk zachránit svět.
Tato bláznivá sci-fi parodie byla poslední hrou programátorského týmu Legend Enteratinment, jehož jméno plně reflektuje jeho status mezi hráči. Tento tým se specializoval na adventury a může se pochlubit několika poctivými zářezy na pažbě. Pamětníci možná vzpomenou na stařičký Timequest nebo Shannaru. Krátce po vydání Callahana firmu koupil tehdejší moloch GT Interactive, který jí naordinoval tvorbu akčních her. Po několika průměrných rubačkách pak činnost Legendu končí. Na závěr nesmím zapomenout podotknout, že pokud tuto adventuru zkusíte, a zalíbí se vám, mohla by vás chytit i původní knížka Spidera Robinsona, kterou v češtině vydalo nakladatelství Triton.
2. Broken Sword: The Shadow of the Templars (1996)
Tady je, na stříbrné pozici. Nevyřčená hra od Revolution Software, která poslala odkaz Beneath a Steel Sky do registratury s neprávem podceňovanými hrami. Hrdina příběhu se ocitne v nepříjemné situaci ještě dříve, než se doopravdy něco stane. Považte sami, budete za amerického turistu v Paříži. To samo už by vystačilo na akční adventuru nebo možná na solidní stealth akci. Nicméně krom toho, že se musíte potýkat se žvatlavou francouzštinou a apriorním pohrdáním domorodců vůči věčně vysmátým yankees, stanete se nedobrovolným účastníkem bombového atentátu v jednom zapadlém café.
A stejně, jak by to udělal každý průměrný Američan (jak nás učí hollywoodské filmy), vydáte se ve šlépějích teroristy, a nakonec možná zachráníte svět. Vlastně ne tak docela, George Stobbart není žádný bouchač vindieselovského střihu. Celou dobu vám bude zamotávat hlavu a hnát vás dál v ději půvabná francouzská novinářka Nicole Collard. S tímto nesourodým euroamerickým párem vás brzy stopy zavedou mimo Paříž, nejprve do Irska a pak ještě mnohem dál, do opravdové exotiky. Jak název napovídá, budete mít co do činění s templářským kultem. Ale co, to už vám pochopitelně neprozradím.
Broken Sword je bezesporu jedním z největších pojmů mezi adventurami. Přinesl opět celý ranec všech ctností, které může taková hra mít, a zabalil je do nádherné, ručně kreslené hi-res grafiky. Dobrodružství George a Nicole se dočkalo tří dalších pokračování, přičemž všechny dopadly na jedničku. Snad každý vám ale potvrdí, že první dva díly, ještě komiksově vybarvené v dvou rozměrech, jsou úplně nejlepší.
| Řád templářů: populární mystérium středověku |
| Templáři byli nejmocnější a nejbohatší rytířskou řeholí, kterou poznala katolická Evropa v období vrcholného středověku. Celé pojmenování znělo Chudí rytíři Krista a Šalamounova chrámu. Přízvisko Templáři si získali jednak podle onoho chrámu, také podle jejich pařížského sídla, které neslo název Templ. Rytíři získali obrovské jmění a prestiž díky své účasti na křížových výpravách, odkud nejenže odnesli pohádkovou kořist, ale zároveň se stali prostředníky mezi Evropou a Blízkým Východem.
Baron Harkonnen v Duně říká, že "kdo ovládá koření, ovládá vesmír." V menším měřítku toto naplňovali právě Templáři, kteří kontrolovali cestu do Svaté země. Brzy rozvinuli propracovaný systém bankovnictví a směnného obchodu, který jim přinesl velkou politickou moc. To zpečetilo jejich osud, neboť dalšího hráče na šachovnicové desce diplomacie si žádný panovník nikdy nepřeje. Proto francouzský král Filip IV. Sličný rozpoutal proti řeholi propagandu, a využil přitom aury tajemnosti, která Templáře vždy obestírala. Krátce nato většinu rytířů skončila v žaláři, a někteří i na popravišti. Řád byl násilně rozpuštěn o necelých dvě stě let po založení, v roce 1312. Dík templářské uzavřenosti, semknutosti a bohatství se dnes stali populárním námětem pro populární mystiku. Však každý snad zná Šifru mistra Leonarda. - číst recenzi filmu na iDNES.cz |
1.Monkey Island II: LeChuck’s Revenge (1991)
Na rovinu: čekal někdo z vás jiného vítěze? První příběh pubertálního losera, který se touží stát tím nejhrozivějším pirátem v celém Karibiku, položil herní kritiku i veřejnost na kolena. Skvěle zpracovaná interaktivní komedie, odehrávající se ve fantastickém světě bukanýrů, vrahounů a praktikantů voodoo, prostě neměla chybu.
Hrdina Opičího ostrova nikdy neměl přílišné předpoklady k tomu, aby se stal postrachem sedmi moří. Jeho teenagerovský kukuč, medový hlásek i neholená, přesto hladká tvář žádný velký respekt nevzbuzovaly. Navíc jeho jméno, Guybrush Threepwood, to přeci vůbec nezní jako John Silver nebo Henry Morgan. Navzdory všem těmto disproporcím se mu v prvním díle (s vaší nepřiznanou dopomocí) podařilo porazit zlotřilého voodoo korzára LeChucka a získat srdce krásné pirátské guvernérky.
Tentokrát se vrací již jako o něco vyzrálejší adolescent, ve fešném pirátském kabátu a s ještě-ne-úplně-hustou, ale alespoň trochu vousatou bradou. Jako typickému smolaři se vám podaří zakotvit na pevnině, jíž despoticky vládne neurotický skrček Largo, který uvalil na celý ostrov embargo.
Říkáte si: proč je kraj, plný ostrých mořských loupežníků, tak vystrašený z takového protivného skrčka? Dozvíte se, že Largo je pravá ruka LeChucka, a s ním si nikdo nedovolí jít do křížku. Jenom Guybrush, ale tomu to stejně nikdo nevěří. Že by to váš úhlavní nepřítel zázrakem přežil? To by nebylo to nejlepší, co vás může potkat. Znovu se setkáte s vaším baculatým andělem strážným, s voodoo kouzelnicí.
Prozradí vám, že jediná naděje tkví v nalezení bájného pokladu Big Whoop. Čeká vás dlouhá cesta a mořská nemoc v ní bude to nejpříjemnější, co Guybrushe potká. Ostatně ani jako hráč si neužijete jen příjemnou plavbu po krásách Karibiku, neboť druhý díl Monkey Islandu je skutečný logický oříšek, plný náročných (ale stále vynikajících) puzzle.
Pirátské eskapády s Opičího ostrova jsou společně s Broken Swordem a Larrym jedinými sériemi v tomto žebříčku, které to doklepaly až do dnešních dnů. Bohužel na rozdíl od stříbrného titulu čekal Guybrushe a zvlčilého proutníka nešťastný osud podprůměrných pokračování, které jen tyjí ze slavného jména. První dva díly Monkey Islandu napsal tehdejší špičkový designér Ron Gilbert (stojí mimo jiné i za Manian Mansion) a oba mohly nabídnout bránici rvoucí, suchý humor s nekonečným počtem popkulturních narážek, prvotřídním grafickým zpracováním a hratelností, od níž mohli všichni jen nenápadně opisovat.
Třetí díl se odehrál už bez jeho supervize, ale stále držel úroveň řady. Dokonce Gilbert si ho pochvaloval, jen nesouhlasil s jeho jednoduchým happy endem. Čtyřka převedla adventuru do nepodařeného a laciného 3D, čímž ji společně s plytkým příběhem a prvoplánovými gagy příslovečně potopila. V současné době je k dostání nový díl, rozkouskovaný po jednotlivých kapitolách. Oproti předchozímu sice vývojáři opět napnuli plachty, ale pyšnou a krásnou pirátskou kocábku na digitálním moři, jakou byly první tři díly, už sotva z hlubin oceánu vyloví.
