První odpověď na e-mail od majitele tajemné švýcarské kliniky Dignitas Ludwiga Minelliho mi přišla tak rychle, až mě zamrazilo. Dorazila pár hodin poté, co jsem odeslal dopis, v němž jsem se vydával za depresemi sužovaného manažera, který prosí o eutanazii.
Bylo 5. června a začal experiment, který vyvrcholil o více než dva měsíce později, 12. srpna, kdy jsem Minelliho jako netrpělivý pacient navštívil osobně v jeho domě.
když se napijete koktejlu, je pozděRozhovor se "sestrou" Ursulou z kliniky Dignitas |
Chtěli jsme zjistit, jestli je Dignitas ochoten zabít zdravého mladého člověka, kterého jenom nebaví žít. A také co musí zájemce doložit a kolik to bude stát.
"Velmi vám děkuji za zájem o naši společnost. Posílám vám prospekty. Když budete mít jakékoli otázky, nebojte se zeptat," psal mi velmi zdvořile Ludwig A. Minelli v červnu. Pak se s postupujícími týdny jeho zdvořilý tón vytrácel.
Registrace za pět tisíc korun
Poděkoval jsem za e-mail a po několika dnech mi přišla poštou 26. června přihláška do spolku Dignitas a s ní složenka na 300 švýcarských franků (5 000 Kč). Zaplatili jsme. Firma "zabíjí" jen členy spolku.
Zároveň jsem musel vyplnit dotazník, kterým jsem stvrdil, že pokud budu mít ve Švýcarsku někdy úraz nebo onemocním a nebudu o sobě moci rozhodovat, zodpovědnost za léčbu převezme doktor spojený s Dignitasem. Byla by to taková "zkratka" k asistované sebevraždě. Ptali se mě tam třeba i na to, jestli bych byl ochoten po smrti darovat své orgány.
Odeslal jsem dotazník a 22. července přišel dokument s nadpisem "Požadavek na přípravu k asistované sebevraždě". Zároveň mě žádají o lékařské zprávy, aby je posoudil lékař spolupracující s Dignitasem.
Z obálky ovšem vypadla i další složenka, tentokrát na v přepočtu 50 tisíc korun. Mimochodem, peníze se vždy posílají na Minelliho soukromý účet - nikoli na firemní.
Netrpělivý pacient v Curychu
Tady už jsme museli opustit pravidla "naordinovaná" Dignitasem, protože platit padesát tisíc korun by bylo neúnosné. Buďto opravdu chtějí zařídit eutanazii člověku s psychickými problémy, ale fyzicky zdravému, což by byl i ve Švýcarsku skandál, nebo ze mě jen tahají peníze.
Rozhodl jsem se, že si zkusím smluvit osobní konzultaci, abych zjistil, co bych za 50 tisíc korun dostal. Zavolal jsem do Dignitasu. Manažerka firmy však začala trochu couvat.
"Momentálně nemáme doktora, který má na starosti pacienty s psychickými poruchami. Zkuste dva měsíce počkat," uklidňovala mě paní. Osobní konzultace klientům podle ní ve firmě neposkytují. Zároveň mi poradila, abych platbu složenky odložil, což bylo v rozporu s jednáním Minelliho, který mi ji předtím bez okolků poslal.
Vyrazil jsem s fotografem a kameramanem do Švýcarska, abych si celou věc jako netrpělivý pacient vyjasnil přímo s Minellim. Navštívil jsem ho na jediné jeho známé adrese v malé vesnici Forch, která už téměř splynula s Curychem.
Minelli bydlí v rodinném domku obklopeném záhony a truhlíky s květinami. Při první dopolední návštěvě nikdo neotvíral, večer jsem měl víc štěstí. Minelli se objevil ve dveřích, oblečený jen v triku a trenýrkách.
Vynadal mi nejprve, že jdu k němu přímo domů, a ne do firemní kanceláře. Její adresa je však tajná. Přešel jsem k jádru věci. Zeptal jsem se, co dostanu za požadované 3 000 franků. "Nic, nic," odpověděl chladně. Dodal, že jde o poplatek, "aby jeho společnost vůbec začala pracovat".
Nakonec mi doporučil zavolat znovu do jeho kanceláře. Zkusil jsem to a Minelliho spolupracovnice Ursula mě opět poprosila o strpení, že chybí doktor ochotný předepsat jed duševně nemocnému. Dodala, že "pan Minelli bojuje" a v říjnu bude stát měnit pravidla, tak se snad dočkám.
Když vypijete nápoj, je pozdě
Když jsem následující den navštívil Minelliho podruhé, už jako novinář, bavil se se mnou jen přes domácí telefon a odmítl odpovědět na otázky.
Jedno je přesto jasné. Dokud jsem byl ochoten platit, projevovali v Dignitasu velkou ochotu pomoci mi skoncovat se životem. Přitom věděli, že netrpím smrtelnou nemocí, bolestmi nebo vážným tělesným postižením.
Reportér MF DNES Jakub Pokorný před budovou ve Schwerzenbachu, kde docházelo k asistovaným sebevraždám.
Eutanazie je ve Švýcarsku tolerována jen v případě těžce a nevyléčitelně nemocných. Když jsem se ptal na klinice, zda a kdy budu moci přijet, Minelliho kolegyně Ursula mě ujistila: "Pan Minelli bojuje o změnu zákonů a na podzim bychom měli dostat nová pravidla." To už by se prý dalo o eutanazii uvažovat i v případě zdravých lidí, jako mě.
Kdyby se Minellimu skutečně podařilo jednoduchou sebevraždu na přání prosadit, nejspíš by to změnilo celou světovou společnost.
Mluvčí zdravotního úřadu v Curychu Urs Rüegg o Minelliho úspěchu pochybuje. "Švýcarská veřejnost si určitě přeje nějak vylepšit pravidla pro eutanazii. Je však sporné, zda ta nová budou liberálnější. Pokud by k tomu došlo, určitě by se s protesty ozvali nejen věřící lidé," říká.
Ptám se ještě Ursuly, jestli se mohu rozmyslet a pak eutanazii odmítnout. "I když k nám přijdete do zařízení, kde provádíme asistovanou sebevraždu, můžete ji odmítnout a jít domů. Ale když vypijete nápoj, to už je pozdě," jemně se zasměje.
eutanazie v českuO zavedení eutanazie se stále častěji hovoří i v Česku. Mnozí nevyléčitelně nemocní lidé, kteří trpí nesnesitelnou bolestí, si přejí, aby měl lékař možnost ukončit jejich utrpení. Zákony to stejně jako v mnoha jiných zemích neumožňují, a tak lidé míří do Švýcarska. Na Minelliho kliniku si už přijeli pro smrt i dva Češi v letech 2006 a 2007. |
