Bylo nebylo... v nacisty okupované Francii. První věta scénáře, která přešla i do titulku uvozujícího první scénu filmu Hanebný pancharti, zrodila i první při.
"Bylo nebylo" si totiž kritikové na světové premiéře v Cannes vyložili jako pohádku, což Quentina Tarantina dostalo do obrátek. I jal se vysvětlovat, že pohádka vypráví příběhy nereálné, kdežto jeho film líčí, co se v druhé světové válce sice nestalo - "ale klidně se stát mohlo". Načež pro změnu zesinali historikové.
Dvě pomsty, dvě krásky
Šílený samouk z videopůjčovny, jak se Tarantinovi přezdívá pro jeho kuriózní filmové vzdělání, jim totiž vzal důstojnou profesi a udělal si z ní hračku. Na Hitlera poslal potomky Apačů, závěr války i okolnosti kapitulace změnil, do děje zabudoval dva akty pomsty, dvě rázné krásky a náladu, již sám považuje za nejbližší své slavné černé komedii Pulp Fiction - Historky z podsvětí.
Ve finále se protne pět kapitol a dvě souběžné linie vyprávění. Jedna sleduje osud mladičké Šošany v podání Melanie Laurentové, jíž přímo před očima německý důstojník řečený Lovec Židů alias Christoph Waltz vyvraždí celou rodinu; dívka prahnoucí po pomstě se stane majitelkou pařížského kina, kam jí "pod ruku" zamíří celé hitlerovské vedení na premiéru oslavného německého filmu.
Tarantino - Zábavný válečný westernČtěte recenzi MF DNES
|
Distributor říká filmu Hanebný pancharti "jízda plná krve, potu, slz a touhy po pomstě". Ale je to hlavně jízda hravého umíněného dítěte: Quentina Tarantina.Ve druhé linii na stejné místo i čas směrují svou nejnovější akci takřečení "pancharti", obávaná vojenská jednotka amerických Židů vedená poloindiánským horalem v podání Brada Pitta, která jde nacistům bez milosti po krku a po skalpech. Pomáhá jim německá filmová hvězda v britských tajných službách - Diane Krugerová; ale nejspolehlivějšími bojovníky se ukážou být samy filmy. Jak také jinak, když jde o projekt nadšeného diváka Tarantina.
A samozřejmě, kdykoli jde o Tarantina, mění se film v legendu už dlouho před premiérou. V případě jeho válečné "pohádky" trvá asi nejdéle, protože ji chystal přes desetiletí. Producent Lawrence Bender líčí, jak mu režisér poprvé četl úryvky: "Je tomu nejméně deset let, co seděl v mé kanceláři a předčítal scény, které mě naprosto dostaly." Jenže i pak Tarantino dál psal, přepisoval, upravoval a měnil, pohrával si i s myšlenkou, že z textu udělá televizní seriál nebo jej vydá knižně. Mezitím stihl natočit dvoudílnou lahůdku Kill Bill či hříčku Auto zabiják.
Režisérovo divadlo
Ale myšlenku na Hanebný pancharty nikdy neopustil. Tvůrce hororu Hostel režisér Eli Roth, který jednoho z "panchartů" ztvárnil, o nich ví od prosince 2004. "Tehdy mi Tarantino přečetl, vlastně zahrál, celý Hitlerův monolog," popsal Roth své první setkání s úkazem, kterému dnes přezdívá "divadlo Quentina Tarantina". Jak takový zážitek vypadá? Prý neskutečně: "Tarantino čte nahlas svůj scénář a hraje při tom všechny postavy."
Nebyl by to Tarantino, kdyby nepřišel s dalšími svéráznými nápady. S psaním si dával sice načas, ale když 2. července 2008 scénář dokončil, rozhodl, že Hanebné pancharty uvede příští rok na květnovém festivalu v Cannes. Připravit, obsadit, natočit a sestřihat válečný film za jedenáct měsíců hraničí opravdu s pohádkou, zvláště když si režisér usmyslel, že "každou postavu té které národnosti musí hrát herec téhož občanství".
Zkrátit? O minutu
Naštěstí jako první nabídku přijal Brad Pitt, za nímž Tarantino letěl osobně do Francie, další herce obstarávali castingoví režiséři v Berlíně, Paříži a Los Angeles. Výkonný producent Lloyd Phillips vzpomíná: "První měsíc byl šílený, všechno se dělo tak rychle! Pracoval jsem nonstop, cestoval v časových zónách, řešil sestavu štábu, peníze. Ale za čtrnáct týdnů poté, co Tarantino přinesl scénář, jsme byli připraveni na první klapku."
Složitá nadnárodní produkce herce bavila. Krugerová, která se narodila v Paříži, vyrostla v Německu a pracuje v Hollywoodu, označila mezinárodní obsazení za osvěžující změnu pro světovou kinematografii: "Jako Evropanka si toho velmi cením, Tarantino na to má dost kuráže. Různé jazyky mají různé melodie a je zábavné pozorovat, jak se lidé slyší, ale nerozumějí si."
Natáčení začalo 9. října 2008 v německém Bad Schandau u hranic Česka. Dekorace stály ve studiu Babelsberg, francouzské bistro se snímalo v Paříži a "pancharti" útočili v německých lesích. Místo dlouhých pokynů prý řekl Tarantino jejich představitelům jediné: "Pancharti jednají jako Apači v situaci, kterou nemohou vyhrát: prostě se snaží zvítězit v psychologické válce."
Další "tarantinovština" se zrodila před premiérou v Cannes, kdy producent Harvey Weinstein nutil Tarantina, aby dvouapůlhodinový film zkrátil. Režisér měl na střih šest týdnů místo obvyklých šesti měsíců - a vyhověl, v Cannes viděli verzi kratší o celou minutu...
Nic nevysvětluju!
Bohužel se tam také ptali na zkomolený název. Tarantino si titul Hanebný pancharti, v originále Inglourious Basterds, půjčil od filmu Enza Castellariho z roku 1978 Inglorious Bastards - u nás vyšel na DVD pod názvem Ten prokletý obrněný vlak a líčí, jak parta amerických armádních provinilců uteče z vězení a po cestě okupovanou Francií na neutrální švýcarskou půdu omylem odpraví krajany, za něž pak musí převzít bojovou misi.
Když se Tarantina tázali, proč v názvu změnil dvě písmena, což v angličtině vypadá jako chyba, dostali typickou odpověď: "Prostě to tak je. Nikdy nic nevysvětluju." Ani sám Castellari, který se v Tarantinově verzi mihl, neměl vysvětlení. "Tohle je úplně jiný film, je to Tarantinova věc, žádný remake," míní italský tvůrce.
Sám Tarantino pokládá Hanebný pancharty za svůj nejromantičtější příběh, protože vypráví o filmech, které zachránily svět. "Líbí se mi síla filmů, které dokážou bojovat proti nacistům. Není to jen metafora, je to čistá realita," tvrdí o snímku, který dosud putoval spíše po festivalech; teď startuje ve velkém i v kinech. A svérázný fimař už spřádá příští plány. Nejnověji se prý nadchl pro knihy Lena Deightona -a pro britské herce.
