"Ty jsou na školství bezvadné. Ani nepamatuju, kdy jsem je naposledy měla tak hezké. Pojali jsme je aktivně, začátkem léta jsme s malým vyrazili i na kola do Holandska."
Synovi Petrovi budou čtyři, občas připomíná neřízenou střelu. "Padá ze schodů, má na kontě několik úrazů ze hřiště, v létě si zlomil ruku, pokouší se lézt na stromy. Prostě správnej kluk," říká máma.
Co dělají šampioni
1. díl:
|
Úplně bez běhání by však zůstat nedokázala. Třikrát týdně vyráží do lesa, obkrouží 10 kilometrů. "Žádný úprk, spíš se ploužím. Věřím, že bych pomalu uběhla i maraton. Zato na rychlejší běhy si netroufám."
Ploténky by se při větším zápřahu ozvaly. "Naštěstí mě v obyčejném životě moc neomezují, jen když zvedám těžké věci." Schválně, za kolik by dnes zvládla "svoji" osmistovku? "Pod 2:30 by to nebylo," soudí žena s osobním rekordem 1:56,56.
Nejraději by teď byla trenérkou. "Jenže tím bych se v Čáslavi neuživila," chápe. Přesto věří, že v budoucnu si otevře soukromou tréninkovou školičku nebo kroužek.
S bývalou trenérkou Jarmilou Kratochvílovou se už nevídají denně jako dřív. "Občas si zavoláme, nebo se za nimi zajdu podívat na stadion."
Ani záznam svého drtivého finiše při šampionátu v Seville 1999, kdy na osmistovce přespurtovala slavnou Mutolaovou, dávno neviděla. "Nosím ho v hlavě. A medaili mám v šuplíku v pracovně."
Po zlatých rodačkách Kratochvílové a Formanové dokonce pojmenovali v Čáslavi dvě ulice, hned vedle sebe. "Že budu mít za živa ulici, to jsem vážně nečekala," říká. "Je to moc milé. Nesmím udělat žádný průšvih, aby ji nemuseli zase přejmenovávat."
Připomeňte si zlatý závod Ludmily Formanové v Seville 1999
