Z filmu Piráti na vlnách

Z filmu Piráti na vlnách | foto: Bontonfilm

RECENZE: Piráti šíří čirou radost stejně účinně jako loňsky letní hit Mamma Mia!

  • 5
Nešťastný způsob léta přicházejí napravit Piráti na vlnách. Britská hudební komedie staví na kouzlu vtipu, herců a hudby 60. let.

S Piráty na vlnách se to má obdobně jako s filmem Mamma Mia!, hitem loňského léta. I v nich se najde dost chyb, ale šíří tak nádhernou náladu, že se z věcných šedesáti procent hodnocení za celek přes sedmdesátku za humor zhoupnou na vlnách čiré radosti až k výsledné velkorysé osmdesátce.

Dokonalá partička

Jako rodina

Jako rodina

Piráti na vlnách se chovají jako rodina prožívající společně – a to včetně fanoušků přisátých v přímém přenosu – všechno dobré i zlé: lásky, flámy, svátky, svatby, rozvody či bitvy s mocí.

Tentokrát je však velkorysost na správné adrese. Piráti na vlnách totiž vzešli z dílny britského mistra chytrého smíchu Richarda Curtise. A třebaže vedle složité stavby jeho předchozí, stále nedostižné Lásky nebeské působí prostě, přinejmenším jiskřivé dialogy svého autora nezapřou.

A je-li tu méně vědoucí hořkosti, nahrazuje ji tón osobní nostalgie, neboť retro 60. let odvodil Curtis z vlastního dětství. „Po nocích jsme pod polštáři poslouchali úžasnou muziku, která se jinde slyšet nedala, a z obýváku na nás řvali rodiče, ať ten kravál vypneme. Možná kvůli jistému puncu ilegality jsme do ní byli zažraní o to víc,“ říká o módní horečce rocku, který veřejnoprávní BBC nebrala téměř na vědomí.

Piráti na vlnách

80 %

Británie, 2009, 129 minut

Režie Richard Curtis

Hrají Bill Nighy, Kenneth Branagh, Philip Seymour Hoffman

Kinobox: 74 %

IMDb: 7.3

Takže „buřičskou hudbu“ hrály jiné, pirátské stanice – jako filmové Radio Rock, jež vysílalo z lodi plující v Severním moři těsně za hranicemi britských vod, čímž vesele obcházelo zákon. Dokud mu jeden ctižádostivý ministr nevyhlásil válku.

Na rockovou palubu poslal Curtis mladíčka, jehož okouzlenýma očima sleduje celou komunitu; jde o postup spíše obratný než převratný, leč účelu vyhoví. Zmatený teenager působí roztomile; vláda má rysy trochu dětinské satiry, ale vážený shakespearovský herec Kenneth Branagh v ministerské karikatuře újmu vynahradí.

Z filmu Piráti na vlnách

A hlavně: o kluka ani politika tolik nejde. Existuje-li takzvaný kolektivní hrdina, pak jej Piráti na vlnách našli v dokonale sladěné partičce moderátorů, kteří společně reprezentují stejnou éru, vášeň a životní styl, každý zvlášť pak barvitou osobnost s výstředním chováním zastírajícím projevy citu.

Bez výjimky, od lascivního donchuána po neviditelného podivína z noční směny, jsou to opravdu výstavní „týpkové“, jeden lepší než druhý. Těžko se mezi nimi vybírá jediný král, ale dva se hlásí o slovo zcela nepokrytě. Bill Nighy coby šéf rádia v admirálské stylizaci pronese první větu – a rázem opřede diváka kouzlem, jež mu vydrží až do konce. A Philip Seymour Hoffman jako robustní dýdžej, jenž do éteru pašuje sprostá slova, ve jménu zhrzeného přítele vede spravedlivou mstu až po furiantský souboj v lanoví a nakonec spáchá i nečekaně akční hrdinství a la Titanic, kreslí přes všechny výstřelky naprosto jednolitý soudržný charakter.

Piráti na vlnáchZ filmu Piráti na vlnáchZ filmu Piráti na vlnách

Baví jednotlivci, ale také celý mikrosvět pánského společenství, kam jednou za čas dorazí dámské návštěvy svolných fanynek, a v neposlední řadě Curtisův duchaplný jazyk, jenž umí spojit úsměv s něhou ve sladkobolných skečích od kondomu ke zlomenému srdci. Piráti na vlnách se chovají jako rodina prožívající společně – a to včetně fanoušků přisátých v přímém přenosu – všechno dobré i zlé: lásky, flámy, svátky, svatby, rozvody či bitvy s mocí.

Ano, je to film jednoduchý, občas až příliš přímočarý, ale vůbec to nevadí. Vlastně se ani nechce jej hodnotit: vznikl čistě pro slunečné potěšení, tak proč se z něj vytrhovat přemýšlením? Má o něco méně hýřivé ohnivosti než Mamma Mia!, zato má nesrovnatelně víc inteligence a dar stejné léčivosti i hravosti tatíků, kteří si zašaškují, ba dokonce zatancují bez nároku na důstojnost.