FOTO: Daniel Sklenář
MAKE-UP, VLASY: Ivana Tokarská
STYLING: Ruth
Jak těhotenství prožíváte?
Musím přiznat, že kromě toho miminka a jeho zdraví je mi všechno úplně jedno. Jsem ohromně vyklidněná, nic mě nerozhodí, nic moc neřeším. Užívám si pohodu a klid.
Hormony nepracují? Žádné náhlé emoční zvraty?
Říkala jsem si, že jsem v pohodě, ale nedávno běžela reklama, kde si paní čte nějaký prospekt a cukruje velikonočního beránka. Vedle ní je štěňátko a jak je ta paní zabraná do čtení, pocukruje i to štěně. A já se u toho rozbrečela. To jsem si říkala: "No, a je to tady, to mě čekají hezké věci."
Jste ráda, že dítě přijde právě teď, v tenhle moment?
Vždycky jsem chtěla mít děti, už i proto, že jsem jedináček a moje babička byla učitelka, takže jsem byla pořád s dětmi. Teď jsem ale ráda, že jsem do toho nevlítla ve dvaceti pětadvaceti letech, protože bych si to asi neužila. Teď mi dává klid můj partner, kterého mám asi za odměnu. A také mám zázemí, dům, na kterém nemám dluhy, auto, zahradu.
Stačí se nenalíčit
Nedávno jsem narazil na článek, v němž se velmi svérázně komentuje vaše poprsí. Nevadí vám takové články?
Musím přiznat, že nepatřím k lidem, kteří bojují s bulvárem. Sama jsem tu práci zažila, vím, jak vznikají články, jak se píšou titulky, aby přitáhly čtenáře. A sama mám partnera, který tohle novinářské prostředí také zná. Pokud někdo nenapíše něco opravdu hnusného, co by neublížilo mně nebo mé rodině, neřeším to. Popravdě, vím, že když se o mně píše, dostanu víc práce třeba jako moderátorka, protože lidé o mně vědí.
Co vlastně říkáte na nedávnou iniciativu za bojkot bulváru?
Pana Viewegha chápu, ale nemůže úplně ignorovat novinařinu. Určitě je dobré ohradit se proti lžím, které vám ničí život, ale nemůžete všechno bojkotovat. To mi přijde úplně nesmyslné. I pan Viewegh potřebuje promo na své knížky a na filmy, které byly podle jeho knih natočené.
Vaše jméno je na českém internetu jako doma. Hodně se o vás píše, všichni znají vaše fotky. Jak se vám žije jako celebritě?
Když je to z té lepší stránky, užívám si to. Baví mě to. Občas dostanu něco zadarmo nebo mi poskytnou lepší servis.
A stinné stránky?
Pracovala jsem také jako fotoeditorka a dobře vím, jak je snadné o všechnu tuhle slávu přijít. Je ohromně důležité srovnat si to v hlavě a na nic si nehrát. A taky si pamatuji jedno úsloví, které říká: na cestě nahoru se dívej pozorně kolem sebe, protože stejné lidi budeš potkávat na cestě dolů. A popravdě, já se cítím spíš jako produkční, která občas moderuje a někdy něco nafotí. Stačí se nenalíčit a na ulici mě nikdo nepozná.
Po profesní stránce jste toho zatím docela dost stihla. Už víte, co budete dělat po mateřské dovolené?
Produkci. A samozřejmě budu i moderovat, to je pro mě skvělým bonusem. Strach nemám, vím, že se do budoucna uživím.
Jaká jste jako produkční?
Můj problém je, že nesnáším pomalé lidi. Když něco v životě chci, tak to chci okamžitě. Asi nejsem nejlepší šéfová, často se vytáčím do běla. Jedna z nejschopnějších produkčních, jakou jsem kdy potkala, byla hrozný flegmatik, málokdy se usmála, ale nikdy na nikoho nekřičela a každý problém řešila v klidu. To je pro mě ideál, k němuž bych se chtěla dopracovat.
Proč jste si vybrala práci, v níž je tak velký stres a málo času na osobní život? V čem vám dává satisfakci?
Mám radost, že to funguje. Že jsem to zvládla. A když čas od času někdo přijde a poděkuje vám, jako to udělal třeba pan Saudek nebo americký herec Christopher Walken, od kterého jsem dostala jako poděkování kabelku, tak to opravdu potěší.
On vám šel osobně poděkovat?
Ano. S takovými osobnostmi pracuji ráda. Většinou totiž platí, že čím větší herecká osobnost, tím skromnější člověk to je. V české produkci se většinou setkáte s lidmi, kteří natočili jednu reklamu a už jsou ohromní borci… když ale přijdou na natáčení, jako první je zajímá, kdy bude konec a kdy pauza jídlo.
V duši se skrývá romantismus, ale černý
Na jaké filmy se ráda podíváte?
Mám hrozně ráda Stanleyho Kubricka. Všechny jeho filmy, nejvíc ale asi Shining, starou a výbornou záležitost, a potom Mechanický pomeranč, což je ideově naprosto neuvěřitelné téma, které je nosné i v dnešní době. Miluji hudbu a výtvarno toho filmu.
Jaká je oblíbená hudba moderátorky Óčka?
Jednoznačně Depeche Mode. Mám ráda tenhle černý romantismus, je to moje srdcová záležitost. K tomu bych ještě přidala The Cure, ale až na druhém místě.
A něco z novějších, ostřejších stylů?
Hip hop. Hlavně ten česko-slovenský a polský. Nejblíže mám ale ke slovenským kapelám, přijde mi, že mají větší šťávu a lepší frázování. Sprostota některých písniček je asi dost přehnaná, ale to k tomu prostě patří.
Někdy mi to přijde jako móda, zbytečná a trapná…
Je škoda, že tady se k hip hopu přidává takové to pozérství. Na tyhle akce chodí spousta mladých kluků, kteří si za peníze od svých rodičů koupí drahé oblečení a pak vykládají o tom, jak je ten život drsný a jak se s nimi nepárá. Mají na sobě věci za pět a půl tisíce a vykládají o tom, jak je život na h…o a nic pro ně nemá smysl. Tomu se ráda zasměju.
Co nějaké kytary, posloucháte?
Krucipüsk. Tomáš Hájíček je pro mě bůh.
Takže jste drsná žena? Drsné filmy, drsná muzika...
To je asi pravda. Klidně se podívám na krvavé kriminálky, horory, s tím nemám problém. Co úplně nesnáším, to jsou romantické filmy, u happy endů zvracím. Romantika ke mně moc nejde, mám raději upřímnost. A ještě nemám ráda otevřené konce, ať už u knížek nebo filmů. To mě úplně vytáčí. Já to potřebuju mít jasně vysvětlené, chci vědět, jak to skončí.
Když se ohlédnete zpátky, co nejvíce formovalo váš život?
Asi rozvod rodičů. A pak to, že nám otec nemohl posílat moc peněz. Neříkám, že jsme byli chudí, ale když jsem si chtěla koupit něco navíc, musela jsem jít na brigádu. Pracovat jsem začala už ve třinácti, chodila jsem umývat podlahy, prodávala jsem ve večerce. To mě hodně utvářelo, brzy jsem se naučila vážit si peněz – a s tím si osvojíte i jiné hodnoty. Snažila jsem se být dobrá ve škole, ještě nikdy jsem nebyla na někom finančně závislá. Když je žena zdravá, nevidím důvod, proč by neměla chodit do práce.
Děkujeme firmě SONY za půjčení kamery HDR-FX7E.
Za umožnění focení v prostorách Honeymoon Suite velmi děkujeme hotelu Mamaison Pachtuv Palace, Karolíny Světlé 34, Staré Město, Praha 1, +420 234 705 111.
Líbí se vám fotografie Evy Aichmajerové?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 3. srpna 2009. Anketa je uzavřena.
