9th Company a výlet do afghánské pouště za Rusy

Hardcore taktická strategie, ve které si užijete sovětsko-afghánské války. Tušíte správně: není to pro každého.

9th Company

Když už na firemní poradě nějakého herního studia padne rozhodnutí, že se udělá válečná hra, je třeba ještě dodat, z jakého konfliktu bude čerpat. Protože to je velmi zásadní otázka. Přes všechno brblání hráčů je druhá světová stále víceméně sázkou na jistotu. Ani Vietnamem vývojář obvykle nezarmoutí. Hitem jsou potom tituly čerpající z konfliktů moderních, jež si pochopitelně přepracují do patřičně fiktivní podoby.

A pak jsou samozřejmě kousky, jejichž tvůrci poněkud riskují a pouští se do neprobádaných vod. Jako zkušené ruské studio Lesta Games, které má na svědomí nejeden letecký simulátor či realtime strategii. 9th Company spadá do druhé kategorie jejich produkce.

Když napíšeme, že se odehrává v Afghánistánu, většina z vás si pravděpodobně vybaví moderní Afghánistán, tedy Američany bojující proti Talibům a dalším mudžahedínům, jak jinak než za světovou spravedlnost, mír a demokracii.

Jenže tak tomu v 9th Company překvapivě není. Tedy překvapivě, ono by asi bylo bláhové od ruského studia očekávat adoraci amerických jednotek postupujících afghánskou pouští a čistících jeskynní komplexy od nepříliš početných a nedobře vybavených islamistů, kteří však mají zápal a potenciál sebevražedných válečníků. Těžko ale Rusové mohou opěvovat tuto druhou stranu. Moderní Afghánistán jim tak skýtá nemnoho možností. Stále je to ale dobrá „značka“. Tak co s tím?

Historie hrála tvůrcům do noty, a tak mohli využít kulis jiného afghánského konfliktu, a to toho, do kterého se Rusové v roce 1979 pustili sami a odkud o deset let později odcházeli s kožichem vypráskaného psa.

Běžnému hráči toto zasazení do rusko-afghánské války zřejmě příliš vadit nebude. Pakliže ale začne přemýšlet nad tehdejší geopolitickou situací a třeba si k ní najde i nějakou tu informaci, jelikož v tomto směru hra fikaně mlčí, zjistí, že vlastně hraje za komunisty a hájí jejich ideologii proti té islamistické.

„Ruský Afghánistán“ byl v době započetí války jedním z neuralgických bodů studené války, jelikož tehdy ještě Západ podporoval fundamentalistické vlády a Rusové v tomto geograficky významném kraji chtěli etablovat komunistickou vládu. Nemůžu si pomoct, ale vydání 9th Company se opravdu hodí do krámu současné strategii putinovského Ruska – vylepšovat vlastní historii.

Na druhou stranu, hra je naštěstí oproštěna od ideologického příběhu a spíše připomíná jen sled jednotlivých válečných operací. Odborníci na tento konflikt prominou, ale jeho faktografii neznám, a tak se nemohu zasvěceně vyjádřit k tomu, zda se bitvy odkazují na své reálné předlohy a nakolik s nimi korespondují.

Je sice pozitivní, že si navzdory herním reáliím nemusí hráč připadat, jako že hraje za komunisty, avšak nějaký ten tmel, který by hře dodal náboj a hráčům motivaci k dalšímu postupu, tu chybí. Náhle se zdá, že ona patetičnost americké herní produkce není zase tak od věci, jelikož dokáže hráče správně mobilizovat a navnadit. 9th Company je oproti tomu příliš suché.

Po stránce herní jde jednoznačně o hardcore taktickou strategii. Její ovládání a mechanismy sice pochopí i hráč méně zkušený, pakliže projde neuvěřitelně zdlouhavým a úmorným tutoriálem, avšak už v prvních misích narazí na značnou obtížnost, volající po ryze taktickém postupu. Hurá akcemi a vysíláním bojovníků na zteč tu není možné uspět.

Před každou z misí dostanete šanci sestavit si vlastní tým. Prostředky jsou nicméně omezené, a tak je třeba pečlivě volit, jaké vojáky, jakou techniku a jakou podporu si předem opatříte. Vyplatí se vám spíše zdravotníci nebo muži schopní pokládat miny? Je lepší artilerie, nebo letecké bombardování?

Do samotných misí pak vstupujete s početně relativně omezenými jednotkami. Rozhodně nečekejte davy vojáků a techniky. 9th Company je poměrně úspornou strategií, v níž má každý kus výbavy, ať už lidské či technické, svůj význam a jeho ztráta zabolí. Jen pro jistotu dodáme, že tady se základna nestaví a nic se ani netěží. Prakticky vše dostanete od začátku a je jen na vás, jak si se zadanými úkoly poradíte.

Záhy vám dojde, že krycí systém pro vojáky tu není jen tak pro nic za nic. Naopak – je zcela zásadní. Svěřenci se mohou krýt za menšími skalkami a také vstupovat do domů. V obou případech mají lepší vyhlídky, a to především na to, že je nezasáhne každá druhá kulka. V případě domů mají navíc i útočnou výhodu, obzvlášť když jsou umístěni v patře.

Vůbec vyvýšeniny jsou hodně zásadní a strategické. Partička mudžahedínů vaší malé armádě může pěkně zavařit, když se náhle objeví na nějaké hoře a začne to do vás šít. Prostředí sice působí fádně a ono také fádní je (jste v Afghánistánu!), to ale neznamená, že není radno sledoval každou jeho část. Teprve pak se můžete vyvarovat nepříjemných překvapení.

9th Company se kvůli výše zmíněnému hraje dosti rozvláčně. Jelikož je třeba využívat krytí, probíhají potyčky poměrně dlouho. Navíc je často nutné nepříjemně zápasit s neohrabanou kamerou. Tu si sice můžete nastavit podle svého, ale tato funkce pracuje podivně a buď příliš nereaguje nebo naopak reaguje příliš, takže ten správný úhel pohledu pro tu kterou situaci není úplně jednoduché nastavit.

Hru poněkud urychlují přítomná vozidla a bojové prostředky. Těch je ale spíše poskrovnu a většina z tíhy úkolů spočívá na bedrech pěchoty. Ostatně, je to právě ona, kdo stroje osedlává – bez ní by se ani nehnuly. Detaily jdou v tomto směru tak daleko, že je možné nastavit, zda vojáci budou uvnitř vozidla (chránění, ale hůře se jim střílí), nebo na korbě (zranitelní, zato s větší silou).

Po grafické stránce neposkytuje 9th Company kdovíjak úžasný zážitek. Dívat se na to ale dá. Zejména ten, kdo má rád afghánské pustiny a vybydlená města jako dělaná pro domovní boje, bude spokojen.

9th Company není špatným titulem. Je ale jednoznačně určen především hardcore publiku, a to ještě tomu, které nemá příliš daleko k ne zrovna známému rusko-afghánskému konfliktu. Je třeba se také smířit s tím, že tahle hra zkrátka nemá šťávu. Jde o ryzí taktizování, což samozřejmě není pro každého, obzvlášť když se neobešlo bez chyb.