Závodník Czech National týmu se díky jeho zaváhání, a svému druhému místu, posunul na dělenou první pozici průběžného hodnocení kategorie J-WRC. Dva závody před koncem má přitom výhodu jednoho startu navíc.
"Může se stát ještě cokoliv. Ale teď je to v rukách mých a mých techniků," uvědomuje si český jezdec, jenž by si celkovým vítězstvím v juniorské klasifikaci mistrovství světa silničních vozů splnil letitý sen.
Martine, máte za sebou Polskou rallye. Závod, před kterým jste měl předem velký respekt. Jaké byly vaše pocity, když jste dojel do cíle poslední rychlostní zkoušky? Pocity?
Na začátku jsme se skutečně obávali, protože to byl v seriálu mistrovství světa nový závod. Báli jsme se nezkušenosti pořadatelů, místní trať se při větší rychlosti jevila přímo hrůzostrašně. V pondělí, kdy jsme testovali, byly podmínky fakt hodně těžké. Ještě ve čtvrtek na shakedownu to bylo na hranici sjízdnosti. Ale jakmile se odstartovalo, stopy zůstaly v nečekaně dobré kvalitě a nakonec z toho bylo docela hezké svezení.
Vzhledem ke konečnému druhému místu také úspěšné. Samotný průběh závodu z vašeho pohledu ale zase tak příjemný nebyl, že?
Náš výkon byl trošku poznamenaný tím, že jsme si uvědomovali důležitost toho, abychom dojeli do cíle, neudělali hloupou chybu a nepřipravili se o šanci bojovat o titul. To nás trošku brzdilo, a bylo to znát. Celý závod se odvíjel v tomto duchu, že jsme malinko ztráceli a nedalo se s tím nic dělat.
Chyba pak skutečně přišla: udělal ji však dosavadní lídr juniorské klasifikace Kosciuszko. Jak moc vám tím pomohl?
Určitě nám do dalších bojů nahrál. Já jsem tušil, že se něco stane, protože jsem viděl těsnost souboje o první příčku. Mně už nezbývalo moc prostoru na to s tím něco dělat. Už jsem to mohl jen sledovat z povzdálí a čekat, co se stane. Ale jak říkám, cítil jsem, že se něco přihodí. Protože nervozita byla na stranách prvních jezdců veliká. A nastolili tak veliké tempo, že bylo jen těžko udržitelné. Nakonec to z mého pohledu vyšlo úplně nejlíp: můj největší soupeř chyboval a dal nám do zbývajících dvou závodů trošku jistoty. Nemusíme riskovat úplně maximálně, můžeme i trošku taktizovat a dojet si pro ty body.
Kosciuszko ztratil slibně rozjetý závod a nahrál vám. Něco podobného se však v minulosti několikrát stalo vám. Máte pocit, že se k vám štěstí konečně otočilo čelem?
Teď to tak vypadá. Ale máme ještě dva závody a je to motosport. Může se stát cokoliv. Je to o technice, závody jsou dlouhé a ještě nás čeká obrovský kus práce. Ale souhlasím, že to co se v minulosti stávalo nám, se stává i soupeřům. A já už jsem si myslel, že se to děje jen mně (hořký úsměv). Takže je to pro nás trošku povzbuzení. Ale jsem také rád, že jsme v minulých závodech dokázali, že jsme dostatečně rychlí. Rychlejší než soupeři, a že body získáváme zaslouženě.
Polský jezdec měl paradoxně tu smůlu, že se mu taková nepříjemnost stala právě na domácí trati. Jak moc ho to rozhodilo?
Já jsem po závodě mluvil jen s jeho spolujezdcem. Ale myslím, že to byla hodně hořká pilulka. Protože taková divácká kulisa, jako byla právě v Polsku, nikde na světě ještě nebyla. Ale nejen díky polským fanouškům, ale i českým. Ti domácí převyšovali možná ne v počtu, ale v množství vlajek. Bylo to neskutečné, jako bych jel v České republice. Divácká kulisa byla obrovská a myslím si, že to mu moc nepřidalo.
Přitom by závod před vlastními příznivci mohl být spíše výhodou, ne?
Potvrdilo se, co jsem říkal předem. Že jet před domácím publikem pro Kosciuszka může být spíš nevýhoda. Nervozita na jeho straně byla určitě o to větší. Takže myslím, že mu to nepřidalo už před závodem, natož při něm. A hlavně, když takhle chyboval, to muselo být hodně, hodně nepříjemné.
Nyní máte v čele průběžné klasifikace J-WRC oba 36 bodů a šestibodový náskok na třetího. Jenže vy máte navíc jeden start k dobru – nemůže vás pozice favorita paradoxně svazovat? Bude na vás tlak...
Já jsem se bál a vytvářel na sebe tlak spíš během závodu. Když jsem byl třetí a Kosciuczko delší dobu vedl, tak jsem si říkal: a jéje, teď ve Finsku budu potřebovat sakra štěstí. To jsem cítil jako problém. Jeho chyba mi naopak dává možnost taktického závodu.
Můžete třeba pouze dojet dvakrát čtvrtý a máte titul v kapse...
Spoléhat na to, že se ve Španělsku nic nestane a budeme čtvrtí, by byl velký risk. Ale naší výhodou je, že nemusíme ve Finsku bezpodmínečně vyhrát. Je to v rukách mých a mých mechaniků.
Vy jste známý tím, že většinou jedete na maximum a v cíli vidíte, na co to stačilo. Vsadíte tedy nyní spíše na jízdu hlavou?
Je to těžké, k tomu takhle přistupovat. Protože přeci jen, mně se nejlíp jezdí, když jedu naplno, nekoukám doleva, doprava. A když nemusím jet na 80 procent, kdy auto nefunguje tak, jak má. Opravdu pracuje nejlépe, když se jede agresivně, naplno. Na to je dělané. Když se začne trošičku víc brzdit, zkoušíte se některým věcem vyvarovat, tak o to víc si děláte problémů. Takže uvidíme. Budu se muset rozmyslet a vzít to za správný konec.
Nyní vás čeká měsíční volno od závodů. Těšíte se na něj, nebo vás mrzí, že přichází právě ve chvíli, kdy jste na vrcholu?
Musím říct, že nemrzí. Protože teď už toho bylo tolik, že jsem rád, že si chvilku odpočinu. Pak se budu na ty závody o to víc těšit. Volno potřebuji já, i celý tým. Spíš se musíme v klidu připravit na Finskou rallye. Ta přestávka všem pomůže.
Během roku se kvůli závodům mistrovství světa hodně nacestujete. Co nyní, využijete volna k nic nedělání v domácím prostředí?
Tak to bohužel ne. Už jsem tak rozcestovalý, že z toho nedokážu vypadnout. Takže co udělám? Vezmu stan, kolo a vyrazím do Alp. Budu jezdit po horách, trochu si vyčistím hlavu. A určitě budu pořád cestovat.
