Ale proč vlastně? "Hlavním důvodem je určitě tradice. Jak by řev fanoušků seděl k faktu, že se tenisu říká sport gentlemanů?" přemýšlí český tenista Ivo Minář. "Navíc byste neslyšel odskoky míče, údery soupeře. A to je důležitá věc. Hrát takhle ohlušen by znamenalo velký handicap." Kdo byl někdy na tenise, zná to.
"Ticho, prosím," žádá rozhodčí fanoušky, pokud se dav včas neuklidní.
Stačí zašustit igelitovým pytlíkem a je zle. Totéž když někdo odbíhá během hry na limonádu. Naopak při fotbale bývá hluk, že kdyby si někdo ve třetí řadě zapnul cirkulárku, zanikne to. Něco takového si tenisté neumějí představit.
"K povolení hlasitého fandění byste asi nepřemluvil nikoho z nás," tvrdí Lucie Šafářová. "Pokud míček neslyšíte, ztrácíte možnost správného načasování. Nezdá se to, ale byl by to pro nás šílený rozdíl."
Snad. Ovšem kolik už takových tabu kvůli zvýšení atraktivity a prodejnosti různých disciplín padlo? Někdy i v tenise. Třeba v Americe klidně mezi hrami vyhrává hudba. Diváci nesmějí při výměnách procházet jen v dolním patře centrkurtu, v těch horních to mají povoleno.
"Jsou tak zvyklí z hokeje a z basketu," míní Minář. "Pokud je člověk nervóznější, cítí vnitřní neklid, pak tyhle věci kolem vnímá víc. Rozptyluje ho to. Když ale věříte ve vlastní síly, pak si toho ani nevšimnete."
Nic není černobílé. I fotbal zná případy, kdy se hráči rozčilují nad rámusem. Jako při probíhajícím Poháru FIFA v Jihoafrické republice, kde mají místní fanoušci ve zvyku troubit na pronikavé trumpety.
"Je to strašně otravné, nedá se to vydržet," zlobí se nejen nizozemský kouč Bert van Marwijk.
A jak už bylo zmíněno – i do tenisu proniká lomoz. V Bollettieriho akademii se mladé tenistky často připravují za zvuku hlasité moderní muziky. Stejně jako při tichém zápase se soustředí na každý svůj úder, ale do toho jim zní rocková vypalovačka.
"Někteří trenéři k tomu svolí, protože hráčka je pak uvolněnější," vysvětluje kouč Aleš Kodat. "Ale já to nemám rád. Pořádně se pak neslyšíme. Musíte všechno říkat nadvakrát."
Poslední dobou ruší proslulé tenisové ticho ještě něco – hekání tenistek.
Za nejhlasitější "sirénu" je považována Portugalka Michelle Larcher De Britová, jež včera hrála s Češkou Klárou Zakopalovou. "Říkali mi, abych si vzala špunty do uší. Ale nakonec to nebylo tak hrozné. Asi jí po Roland Garros pohrozili," říká Zakopalová.
Říše ticha se náporu rámusu brání. Zatím jakžtakž úspěšně. Až se bude centrkurt třást fanouškovským křikem, až přiletí na kurt první dělbuch, vzpomeňte si. Teprve tehdy bude ten ctnostný a noblesní svět pryč.
PODÍVEJTE SE, JAKÝ "HLUK" VYDÁVAJÍ TENISTKY ŠARAPOVOVÁ A DE BRITOVÁ
